sobota 1. února 2014

První cesta




A je to tady, brácha mi pomáhá na nádraží s kufrem, kterej váží asi tunu. Odbýváme ne moc slušně bezdomovce, kterej nám nechce lhát (rozuměj: řeknu ti to nerovinu, ty prachy utratím za chlast). A po chvíli už mávám z vlaku. Zde se nic nestává, čtu si johoho. V Praze mi s kufrem nikdo nepomůže, no jo! :D Nastupuju na blbej směr metra, ale díky za ty dary, ve směru východu je eskalátor! Odbydu dalšího bezdomovce, že ty eura budu zatraceně potřebovat. Jakmile vyjdu z metra, vidím, jak se mě chystá nějakej chlápek, (kterej vypadá, jako když právě vypadl z Hiltonu) zeptat na směr a podobně, už už ho
we can do it :D
Až k vlaku! :)
chci odpálkovat, že nejsem úplně přeborník na Prahu, když v tom se mě zeptá, jestli nevím, kde je autobusák, no taky tam jdu! Je z toho celej vedle, že máme stejnej směr a hlavně mi vezme ten pitomej kufr :D. Pak už se seznamujeme jenom před autobusákem a v autobusu, což je vlastně hrozně super, protože jsem pozvaná na koncert v Den Haagu! A bacha, slečna hraje jazz na saxofon. Woow! V Haagu neobvykle prší, ale to mi je naprosto jedno, hlavně že jsem tady! :)
aaa už Scheveningen a milion lidí v moři na vlnách, na procházce na pláži nebo velkej work out při běhu na míle daleko

Nevím, proč to foťák vyfotil jako takovou romanťárnu, když bylo 5 nanejvýš 6 odpoledne a světla jako na přehlídce :D




















Žádné komentáře:

Okomentovat