ohlédnutí zpátky

bla bla bla...

Ok je to skoro přesně 14 dnů, co bydlím v Bruselu. Jelikož jsem jela na týden pryč, logicky mně to přišlo jako konec první etapy. Proto bych jsem si ji sama v sobě chtěla aspoň trochu utřídit.

Hned první den po příjezdu mě moji první hostitelé vzali na takový večírek u nějakého jejich kamaráda. Jsem zvyklá spíš na studentské akce než nějaké koktejlové dýchánky. Kdo četl trapasy po francouzsku, tak si to umí představit. Bylo to přesně podle takového toho scénáře, jak již ve dveřích musíte myslet na to, že nepodáváme ruku, ale líbáme hostitele, doneseme mu dárek a pak se inteligentně celý večer bavíme. U toho sice můžeme sníst a vypít, co se nám z jeho zásob zamane, nic méně pokud nepracujete v eu, tak konverzační témata jsou dosti omezena. No co! Naštěstí po prvních pár velmi ostýchavých minutách přišly i minuty zaplněné smíchem. Já nejsem úplně ten typ člověka, který přijde do velké skupiny neznámých lidí a začne sázet vtipy z rukávu, nic méně byl to takový bruselský křest místní společností. 

Jak dny běžely, tak jsem se začala postupně seznamovat s městem, s dopravou, s počasím, s prací a s dalšími novými lidmi. Začalo mi být jasné, že se chodí zásadně na červenou, že žebrajícím dětem prostě peníze nedám, protože, u koho nakonec skončí?... a že ten zimní kabát jsem opravdu tahat nemusela. Že nejsem z cukru, a i když 5 krát za den Brusel straší svým deštěm, tak se nerozteču, že se nemusím stydět říct aspoň základní slova ve FR

a že bych neměla moc spoléhat na lidi kolem. Jednu věc tady na tom procesu mám vždycky ráda, člověku to dodá sebevědomí. Musíte se poprat s každým problémem sám/a a po každé i malé zvládnuté challenge se cítíte prostě dobře. Brusel mně připravil mnoho různorodých pocitů. Strach, odhodlání, štěstí i zklamání, pocit zadostiučinění i vděčnosti, závany adrenalinu i přechodné stability. Zase jsem si uvědomila, kolik málo věcí mi stačí k životu, že si vystačím na dva týdny jenom s krosnou, že když musím, tak se dokážu v mnohém překonat a vždycky mě hrozně potěší lidská dobrotivost a obyčejný úsměv. Škoda, že těchto komodit není na světě více, všem by se nám lépe žilo.