Spájuju, spájuješ, spájujeme

mr. Tričko v okně prvním ...

Amsterdam není vskutku velké město, ačkoliv si to moje ztrácecí manýry občas nemyslí, přesto jsou zde domy stavěny velmi těsně u sebe. V jednom takovém bydlí i Alča s Lůcou. Tyto děvčata milují, když si mohou po práci sednou na parapet do obrovského otevřeného okna. Chill out time! Otevřenost, jak jistě všichni již dávno víme je v Holansku velmi typická vlastnost. Zvláště pak v Amsterdamu, nikdo se tady nestará o to, jak vypadáte, co posloucháte, s kým jdete po ulici, jaký crazy účes či netypické kolo máte, natož potom, jestli se vystavujete v okně. Vždycky si vzpomenu na památnou větu ze Slunce seno, kdy mladá slečna Blažena schytala pěknou facku. Je to vlastně hrozně uvolňující pocit, že vás nikdo pořád nesoudí a nedává do hloupých škatulek jako ano kupříkladu v Pardubicích. :) 

"Neskákejte slečno, vždyť jste tak mladá" :D nebo nebudeme volat hasiče?:)

Přesto si zde dovolím takový maloměšťácký úryvek o našich skvostných sousedech z baráku naproti: 

(Je vám jasné, že záclony se zde ve velké míře nepraktikují?)

1) Pan Tričko - chlapec pravděpodobně tureckého nebo něco-takového původu, který si pořád mění trička, opravdu netušíme, kolik jich asi může mít, ale jedna okenní tabule mu slouží jako zrcadlo a on si chudík stále nemůže vybrat. A tak je to den, co den. Několikrát jsme s děvčaty seděly okolo kuchyňského stolu a vedly nějakou samozřejmě hlubokou diskuzi, načeš se objevil tady ten převlíkač a my se mu všichni najednou od srdce smály, chudák. Nevím zda bydlí s matkou či s přítelkyní, nýbrž je to dost rázná žena, co do chování, tak do vzhledu. Domníváme se tedy, že v tomto vrchním okně je nějaká skrytá továrna na žehlení a on tam samozřejmě nedobrovolně dělá pomocnou sílu, nebo tomu aspoň vše nasvědčuje :D

2) pan Noha - o dvě okna doprava bydlí pan Noha. Ptá se proč? odpověď je až směšně jednoduchá, nevíme, jak vypadá, známe jenom jeho chodidla. Že to zní divně? Tato osoba si totiž nesedne jinak než s nohama opřenými z okna, jeho kopjútr nám pak zakrývá jeho jistě zajímavý obličej. 

3) pan Piáno - osobně ode mě dostal nejvíce preferencí, má doma pianino a občas si teda zahraje no, ale asi je to stydlín sama, protože jsme toho moc neslyšeli! Říkám mu pořád, nedrž ten levý pedál chlapče :D. 

4) pán Promenádovátor - co dodat, má byt asi přes 3-4 okna a pořád chodí tam a zpátky. Zkrátka se tam pořád promenáduje. Možná se tam konají modní přehlídky, kdo ví...

Další perličky- - z dnešního dne:

- Alče v práci někdo vykradl peněženku. Což mě vůbec nepřekvapuje, podle toho, co jsem slyšela, koho naše Bitchmum (hlavní majitelka této otrokářské company) zaměstnává. Nechci to veřejně komentovat, snad si to někdy řekneme nad sklenkou vína. Její praktiky jsou, řekněme, čínské. Je to k celé k ironickému smíchu. My jsme z obliga, bydlíme jinde. 

- Jsem poprvé druhý den doma a celý ho trávím v posteli. Potřebovala jsem odpočinek jako sůl a můj krk si myslel to samé. Dneska piju asi 13-tý čaj a třídím si krásně myšlenky a pak taky oblečení. Abych z toho nevypadla, tak jsem si alespoň převlékla vlastní postel. A to prostěradlo vám říkám, bude narovnaný :D Taky jsem si uvařila pořádnou českou polívku a je mi krásně. Venku leje, aspoň mě nemrzí, že nikam nemůžu. Paráda nad parádu. Pak taky sepisuju tyhle, asi poněkud hloupé slohy.

- začala jsem číst deník Any Frankové. Zajímavé. Co více napsat, můžu vám ho zapůjčit. 

Asli nám odjíždí

Odjíždí nám naše nejmilejší spolubydlící. Chtěli jsme pro ni udělat malou maličkatou párty a překvápko, tak jsme ukuchtily apsoň véču a dort. :) Protože jsme neměly recept a hlavně jsme neměli šlehač, tak jsme si ten recept prostě vymyslely. Alča tam prostě přidala nějaký hrničky mouky, cukru, pár lžic tvarohu, no prostě klasika :).

Taky jsem si koupila nový telefon, haha no jo nemyslete si! Není to žádnej jen tak telefon, dokonce umí psát sms. Tak ok, abychom byli v obraze, můj strařičkej phone se mi totálně rozbil a já potřebovala něco s čím budu další den volat na jedný brigádě, co dělám normálně i v Čechách a kterou jsem měla jet udělat do Haagu (btw. to je taky zajímá story) skončila jsem po pátý v práci a v Holansku se v 6 všechno zavírá. Otevíračku do 9 má jenom Albert Hein, jinak je VŠECHNO v 6 zavřený! A to prosím pěkně i v centru Amsterdamu, nezájem! Takže já jsem vyšla o půl 6 z domů a v prvním obchodě, kde jsem si rovnou vytiskla vše na další den jsem si koupila i telefon. Můj požadavek zněl až směšně jasně: "ten nejlevnější". Tak mi ho pán splnil a já si domu nesla za 15 minut novej telefon za 20 euro :D. 

trošku výzdoba :) a Alča dodělává dortu :))) 

čekáme, až Asli najde ztracenou kočku (v neděli jde konečně z domů - to víte, já kočky opravdu miluju...) vždycky ji vyhazuju z našeho pokoje a navzájem se nesnášíme, já jsem začala potom, co mně počůrala postel! 

vlevo: Asli - ta co odjíždí, v pravo pak Bijon naše nová korejská spolubydlící, btw. slíbila mi, že mě ukáže, jak se maluje olejem, její brigáda spočívá v tom, že dává hodiny malby nějaký dámě v domácnosti, ach! :)



Minulou sobotu jsme zorganizovali aspoň malej picnic. Zrovna ten den jsem uklízela několik "párty pokojů" takže všechno pití jsme měli zadarmo :))

Lucia, Lucia you did it wrong!

Dnešním dnem jsem udělala konečné rozhodnutí, skončím s tou šíleností v hotelu! Btw. dneska jsem dostala ultimátum, že pokud nebudu čistit lépe a pečlivěji pokoje, dají mě na jiný hotel! Ne, on tam vůbec člověk nemaká jak skoro otrok za peníz, za kterej by se zdejší lidi ani neotočili, ono to vůbec není ponižující, když např. dneska Číňanka použila vedlejší výtah jenom, aby nemusela jet se mnou, protože jsem "uklizečka"? Konec!!! počkám na výplatu a konec prostě konec! a hotovo! Vyzkoušela jsem si jak se asi cejtí Ukrajinci u nás, jaký to je, když na vás lidi koukaj z vrchu a to všechno a ne, nestojí mi to za to! Prostě NÍKDY nedoporučuju nikomu dělat ten bez prominutí posranej housekeeping! Ještě, že můžeme v Češtině použít tolikrát zápor! haha... Lituju všechny holky, který nemají na vybranou a za tuhle práci jsou vděčný, nemají naději na nic lepšího. Jak tohle musí bejt hrozný! Představa, že nikdy v životě nebudu mít šanci pracovat hlavou, že na mě pořád bude někdo pokřikovat, že nikdy nebudu mít dobrej pocit z toho, co jsem udělala, protože za minutu někdo přijde a řekne: "Lucia Lucia, you did it wrong, you have to do it again!" Pay more attention for dust!" (udělala si to špatně, udělej to znova, soustřeď se víc na prach!" Já to utřela úplně všude, ale ne prostě ne, není to dostatečně. Začínám bejt elergická na svoje jméno. Na to když ho někdo řekne dvakrát po sobě s tím šíleným teatrálním hlasem, že je ZASE něco špatně! Vím, že nemůžu skončit jen tak, musím nejdřív všechno zařídit, ale dávám tomu ROK, MAXIMÁLNĚ DVA ..:D ne haha (kdo nezná Pelíšky? tak doufám že všichni!) dávám tomu do konce měsíce a jen co mi přijde první výplata, jen co otevřu účet a budu moc všechno propočítat, tak NAZDAR! NAZDAR! S Alčou vymýšlíme, jak se jim pomstíme, jak je pošleme do pr...Jestli si sedneme s nohama nahoře doprostřed pokoje a počkáme až přijdou, nebo jestli si lehnu do ty ustlaný postele v botech :D 

A ačkoliv na mým hotelu jsou docela příjemný Češi, je mi to jedno! 

Tak!

Parky v Amsterdamu

Miluju miluju a ještě jednou chci říct, že miluju parky v Amsterdamu. Od té doby, co jsme v Amsterdamu tak díky Bohu, zapršelo jednou!!!! chápete to? JEDNOU? to je jako kdyby jste jeli přes centrum a mohli jste říct, ani jednou jsem necítila trávu! :D Sorry no, je to tak. No nic, chtěla jsem říci, že tudíš jakmile vypadnu z hotelu, hodim sprchu a něco do žaludku, utíkám do parku, na kole, pěšky, jakkoliv. Ale většinou na kole. Tak jistě!

Okolo našeho bytu je hned několik nádherných parků.
Erasmus park: Hlavně pro rodiče s dětma, zásadně se zde setkávájí rodiny, které spolu grilují a děti si hrají fotbal. Je nejblíže, ale jinak na něm nic moc magical nevidím. Dokola je kanál no, to je celý. Ale jako začátek pěkný.

Western park: Je to podélný park, kam chodíme občas večer běhat, uprostřed něho je ranč, napravo mlýn a vedle něho vždycky hraje nějaká tuc tuc hudba, do běhu jako dělaná! Je tu místo na festivaly. Dobrej okruh s místem na sklapovačky :D.

Rembrant park. Oh tenhle mě už chytá za srdce. Je větší než Erasmus park, je nahodilejší, dá se v něm grilovat. Navštěvují ho všechny generace. Hodně mladých lidí sem chodí, roztáhne stan (takovej ten party stan), vyndá bedýnky, gril a hurá můžeme mít párty, bez toho, abychom byli v centru mezi turistama. Sem chodíme s Alčou moc rády.

Vondelpark park: když jsem jednou jela domů otevřít Asli, který si zabouchla klíče, opět jsem se trochu ztratila a narazila jsem právě na tento park. Projížděla jsem jím asi 15 minut na kole a to jsem šlapala do pedálů jako divá! Všude okolo mě bylo neuvěřitelně živo. Ještě jsem nikdy neviděla plnější park. Běžců tam snad bylo víc než cyklistů a to je v A'damu co říct. Je tu milion a jedno krásných míst, kde se dá perfektně odpočinout. Narazíte na lidi, co hrajou na všechny možný nástroje, šijou, hrajou fotbal, samozřejmě kouřej, spěj, no prostě cokoliv, co se dá v parku dělat. Park navazuje přímo na centrum, takže je velmi velmi populární. Třeba dneska bylo celkem obtížný najít místo :D.

A'dam je místo ART opravdu na každém rohu! - jo je to z betonu :)

Voldenpark

Voldenpark po druhé

navštívila jsem museum Anny Frankový - dům, kde se schovávali a udělalo to na mě takový dojem, že jsem si koupila její deník. Zatím ho čte Alča, já nějako nemám kuráž. 

Jezero na ehm západě? nebo východě? no jo, pak se nemám ztratit! :D 

dobrodružství v ledničce

Naše drahá spolubydlící pracuje v supermarketu (v Tureckým), nutno dodat. Jelikož je pohledná, upovídaná a prostě taková od rány, často ji její boss dovoli donést domů to, co je trochu natlučené, má natržený obal, nebo je prostě den prošlé (U sýrů to zrovna vadí že :P). Neboli a jinak řečeno, na zemi v kuchyni máme igelitky plný paprik všeho druhu a občas nějaký ovoce. Zrovna dneska přinesla asi 2 tašky lilků. Chci tím říct, že jsme hrozně vděčný, že za jídlo skoro neutratíme. Koupíme občas nějakej chleba (rozuměj: tousťák). Taky já většinou každý den donesu z hotelu něco, co lidi nechali na pokojích. Třeba dneska jsem neměla nic a v posledním pokoji jsem našla: sušenky, čokoládu, oříšky a 3 piva :D.

Turecká děvčata si na vaření potrpí a my se tudíž, jako třeba dnes, docela radujeme, když není nikdo doma a nemusíme nic vařit ani jíst :D. Příjde vám to směšný? No jo, ale když to je pořád nějaký tradiční český jídlo a kdo má pořád vařit knedlíky :D. Samostatná kapitola je lednička. Je to naprosto dobrodružná procházka tureckými chutěmi. Tak 70% věcí nevím, jak použít. Ale už se do toho pomalu dostávám. Vím, že není radno si myslet o jakékoliv velikosti papriky, že nebude ďábelsky pálivá a druhá pošetilost je, domnívat se, že když večer uvaříme, tak to zbyde do druhýho dne! Neexistuje! Je to úplně jinej styl, než na kterej nejsem zvyklá. Ale začínám si ho docela užívat. :)

Dneska jsme měly mít obě volno, oběma nám ho vzali! Naštěstí jsme už kolem 3 byly doma a mohli si dát obídek. Tak jako spíš brunch a odpolední sváču dohromady. :) 

každá dvacka dobrá :D

"Vážený zákazníku,

na základě Vámi uplatněného práva z přepravní smlouvy ze dne 21.6.2013, k dokladu *6600-404, Vám v příloze tohoto mailu zasíláme dobropis na částku 20,- Kč"

Já prostě miluju Český dráhy :D hahaha a hlavně jejich ceny! Vážený zákazníku, vrátíme Vám 80 centů mrk, mrk :D. Ale ne to já si toho vážím, to zase abyste si nemysleli. Když mi Číňani nechají na pokoji prázdný pet flašky správné velikosti, jdu je vrátit. Za každou se zde dává 25 centů! 

blabla

robota :D aneb mám aspoň občas hezkej výhled no ne :D, vždycky si říkám, jee kam asi jedou :D

vždycky poznám, když na pokoji bydlej jenom kluci...:D no to jsem jim přece nemohla vypustit, no považte :D

Přijdeme domů a jee ty jsou krásný, Asli: "joo oni byly za euro, tak jsem je vzala" :D love it! 

jeden z krásných okamžiků dne, snídaně :-)

náš fajnovej šatník :D miluju ho, musím si doma pořídit něco podobnýho, je to neuvěřitelně snadno udržitelná idea! 

Někdy jsou i check-outy dobrý - člověk občas najde i věci, co prostě nevyhodí :) jako včera: Safari :)

Jely jsme hledat JUMBO - obchod s nejlepšíma muffinama, v celým Amsterdamu jenom jeden? WTF? :D Tak jsme vzaly zavděk Albertem, koupily si véču, zakempily to v parku, kde měli lidi páárty, takže jsme to měly s muzikou a z Alberťáckýho časáku se učily dutch :D NICE evening! 

kdo zná Futuramu, tak tohle je "milocvična" :D (nechápu jak takovej kýč někdo může chtít, ale opravdu jsem ho viděla prodávat ve vedlejší ulici) :D

Day off - finally!

Dneska jsem měla konečně den volna a tak jsem myslela, že budu spát až do deseti, haha pěkně v 7 jsem byla na nohou, plná očekávání nového dne, co asi budu dělat? Tak trochu jsem to měla jasný, vezmu si konečně něco hezkýho na sebe a pojedu si pro svoje sofi number na radnici, tozn. číslo, pod kterým jsem tu zaregistrovaná ještě z loňska. Hned ráno jsem prožila takový ujištění, že bude všechno ok, že to všechno nějako zvládneme, takže jsem opravdu plná dobré nálady a nové naděje vyjela na svém bílém kole. Při ranním sluníčku se dobře cyklovalo a já jsem tu radnici dokonce našla. Jenže jsem neměla domluvenou schůzku, a tady se na všechno musí udělat appointment, dokonce, i když se jdete zeptat do pracovní agentury, k doktorovi, prostě bez domluvený schůzky ti nikdo neotevře dveře. Pak jsem se rozjela do centra Amsterdamu, kde je milion hospůdek a obchůdků. Našla jsem celkem náhodou obchod, kde jsem si vytiskla CV a začala je rozdávat. Vlastně to byl moc příjemnej den, nikdo na mě nebyl hnusnej a musím říct, že miluju, že i když mě často poslali k šípku, tak to vždycky udělali s takovým šarmem a s úsměvem na rtech. :) Nebo se často stává, že Vám řeknou: "my vás nemůžeme zaměstnat, ale přemýšlím, co bych ti poradila a dají vám spoustu rad. Třeba jedna muslimka v jednom obchodě nechala všecho a šla mi ven ukázat, kde je obchod, kde berou jenom anglicky mluvící lidi. Ne, tohle je fakt něco hodně speciálního. Nebo jsem dneska vešla do nějakýho suvenýr shopu a paní akorát telefonovala, tak jsem teda čekala, načeš ona se mi pak začala dlouze stěřovat a stěžovat si na svoji rodinu, nakonec jsme probrali kde co, no legrace. A když jsem odcházela, tak mi říkala, že se kvůli mě zeptá i jinde, prosím prosíím  :)

Taky jsem se stihla ztratit :D a to tak, že jsem se musela dvakrát ptát kudy vede cestička k domovu :D. Abych to upřesnila, bylo nám vysvětleno, že v Amsterdamu se na kole jezdí rychle! A to prosím pěkně kvůli turistům, ti jsou pomalý, když jste Dutch, jste rychlý. Já už si dávám, kde jakýho vyjevenýho Španěláka a dneska jsem nelítostně předjela dva Dutche :P chácháá! Připadala jsem si úžasně :D akorát, že jsem se přitom všem parádně ztratila. Je to taková adrenalínovka, potřebujete zvonek a když jde někdo hodně blbě po silnici prostě křičítě: "Mooove" (uhni!) takže se mě dneska dva, možná tři lidi omluvili :D Ale zatím jsem nejela ještě nikdy mimo cyklo stezku, nikoho jsem nanarazila ani na mě žádný auto netroubilo (vlastně jenom jedno, no) a dneska jsem pochopila, proč mají ten jejich typickej taneční postoj (víte? ten s těma rukama, jak u traktoru) no vždyť oni takhle jezdí každej den, ať je to politik, manažer, uklízečka (ja :D) no prostě kdokoliv jezdí tu na kole všichni a když už někdo chce vypadat hodně hodně upraveně jede na skůtru! Dokonce jsem na sebe hrdá, že jsem rozumněla formuláři v Nizozemštině. Hrozně bych se tu řeč chtěla naučit, vím, že se chrochtavčina nikomu nelíbí, ale já to tu mám ráda a asi právě kvůli těm všem lidem. Stejně si říkám, proč neumím aspoň ještě jeden jazyk navíc! Je to fakt ostuda, když řeknu, že plynule mluvím jenom anglicky a trochůůů germany a trochůůů dutch. No tak dost, doufám, že mě to bude něco platný, tenhle dnešní výlet. 

mezi rozdáváním CV jsem chvíli relaxovala na mostech :) krásně, sluníčko, kola, kanály, lodě prostě nádhera :)

jopííí sauce - nechcete někoho, kdo tu bude pracovat? Jo, mám CV a víte co? dejte mi ještě ty vaše hranolky! :)

klasika :)

0626548271

jo btw. mám nový číslo, takže jestli mi něco urgetně budete chtít, nebo byste se snad z nenadání ocitli v Amsterdamu, tak volejte: +310626548271

Fuck you Golden Tulip!

Ráno jsem jela do novýho hotelu a byla plná očekávání, co z toho z toho vzejde! Byla jsem trochu ustrašená, protože minulý dny pro mě byly prostě hrozny, myslím v práci. S těma holkama jsem si vůbec nesedla, asi jsem byla moc submisivní a pohrkaná, tak jako to mám ve zvyku, když si v něčem nejsem vůbec jistá, nevím. Nicméně jsem to už nemohla vydržet. Ale moje prosby byly vyslyšeny a hned po druhém zaučovacím dnu mi Sandra (btw. naše manažerka, pěkná bitch) řekla, že půjdu na Blue tower (rozuměj: Půjdeš do horšího hotelu, protože tady na ten náš nejsi dost dobrá) a já jsem v srdci křičela yeeeees, thank you thank you!!! Takže po práci jsme se na něj ještě jeli podívat a tohle jestli vypadá jako 4 hvězdičkovej hotel,alespoň z venku, tak já umím říkat dačksý CH! No ty jo, před hotelem všude bordel jako v tanku a zrovna asi stěhovali matrace.

debilní Tulip

Nicméně ráno jsem nakráčela do hotelu, nechala si zavolat svoji vedoucí a pak jsem jenom celej den děkovala, že jsem tady a ne v tom fuxxing Tulipu, ale na jiným, kde se mě ujali dvě hrozně moc milý Češky, ne nafrněný Litevky, takový od rány, ale jejda to je právě super! A konečně mi všechno normálně ukázaly, chápou, že jsme všichni lidi, a že hold někdy udělá někdo nějakou chybu, 

obvzlášť, když začíná! A co víc na tomto hotelu jsou lidský, to znamená, chtějí samozřejmě taky perfektní kvalitu, ale holky mi prozradili pár tríčků, díky kterým se to přežít ve zdraví a normálně to zvládnout. Díky holky!!!

tak uvidíme :)

Jak se uklízí na Golden Tulip (to je ten první)

-          Koupelna se vůbec nemeje savem nebo ničím takovým, prostě se vezmou ručníky, co tam lidi mají, tím se vyleští úplně všechno od zrcadel až skla ve sprcháči, jasný stříká se to „okenou“ nebo co to je, pak se upravej všechny skleničky, podtácky, toaleťáky, udělá se na nich speciální trojhránek a takový blbosti, potom se pořád tím samým ručníkem utře záchod, ale skoro všude! V tuto chvíli, když se zjistí, že je nevyleštěná sklenička, kterej ručník myslíte, že se použije? … Nakonec se s ním vytře a umejou dveře atd.

      Nic se nedělá, aby to bylo fakt čistý či pohodlný pro lidi, ale aby to vypadalo na PRVNÍ pohled perfektně. Je to neuvěřitelně pokrytecký uklízení! 

-          Jdete se do pokoje, když máte štěstí a nemáte Check out (to znamená, že ty lidi tam končí a musíte všechno udělat sehr pintlich a slíkat a povlíkat, což osobně nenávidím. Tak musíte tu peřinu zasunout tak, aby byla úplně rovná! Ale jako úplně, oni jsou na to jak jetý, musí bejt tak natažená, jako struna! Jsou na to speciální chvaty :D

-          A to samý polštáře, naštěstí u mého nového hotelu mě nikdo nebuzeruje, za každej polštář, ale včera jsem měla všechny ale všechny polštáře špatně! Neviděla jsem v tom rozdíl, fakt ne. Akorát jsem neustále slyšela větu: „more beautiful“… oh shut up!

-          Pak takový ty zbytečnosti dál jako doplnit kafe, vyluxovat, prach, vyleštit všechno atd…

-          No nezdá se to jako fakt snadná práce? Protože já, jak to tady píšu, tak nechápu, na co si stěžuju :D jako halo! J

Jinak bydlíme docela v dost international části města, takže teď běžel pod oknem Korejec, (jeden se od nás btw. odstěhoval v úterý), hodně je tu Turků, lidí z Izraele, zahalených žen, mezi nima si to krosí Nizozemci a my (haha) na kole, pak mnoho národností, který prostě nepoznám. Ale co Vám můžu prozradit s naprostou jistotou, největší prasata jsou Čísnký letušky! Takovej pokoj jsem ještě neviděla! Říkala mi dneska Kačka, že jednou dokonce našla vanu plnou vodu, ale pod tou vodou byl igelit! No, abyste se náhodou u nás v Evropě nenakazily holky! nebo aby mohli hosti v pokoji zakouřit, nebo spíš hulit, což je samozřejmě zakázaný, tak daj koupací čepičku na požární hlásič :D. To si zase poslušte, akorát mi pak prosím neblijte do odpaďáku! Dík! 

žádný dlouhý vypisování

- Máme proper dutch kola, kdybyste je viděli, já mám no podržte se BÍLÝ ach! Asi na něm dojedu až do Čech a budu na něm naschvál jezdit po Pardubicích, sedím na něm jak paní radová a mám košíček :D teda ona je to přepravka, ale to je snad jedno ne?:D akorát si musím koupit zvonek, to víte v Amsterdamu je to složitý! Musím je vyfotit! Máme zámky jako kráva, tak snad nám je někdo nečmajzne! Navíc nejsou ani naše, ale půjčený od Asli. 
 

-     -  Dneska jsme po práci vyjeli do města a ne vždy jsme se odvážili přejet křižovatku do leva :D občas jsme prostě vprostřed vkřikly ROVNĚ! Aneb stále se bojíme tramvají a nevyznáme se, kde jsou pruhy pro kola, kde pro lidi.

-    

      - miluju, jak nikdo neřeší toho druhého, sednu si do okna a čtu si? No a co, ležím uprostřed parku a makám na sklapovačkách? Jasný! Jsem stará paní, ale vytáhnu si lehátko uprostřed centra a opaluju se? Vždyť je konečně sluníčko, tak jako, proč sedět doma! Potřebuju nějaký hezký věci do bytu? Zajdu se podívat do bohatých čtvrtí, tam vždycky někdo něco hezkýho vyhodí na ulici a ty si to můžeš vzít, actully náš celej byt je prej z "popelnice" a jak je krásnej :)

-    - Dutchové nás mají opravdu za VÝCHOD aneb našli jsme knihu, která se jmenuje Historie východní Evropy a hádejte, kdo je na první straně, no naše domovina! Tss :D

-        -  Práce je mazec, makáme jako nadmutý kozy, asi o ní napíšu víc někdy jindy, teď si nechci kazit náladu. Já jsem vyfasovala na zaučení nějakou holku, která se na mě usmála až na konci a neustále mě všechno nechávala předělat, no docela legrace. No někdy vám řeknu, jak se „uklízí“ ve 4 hvězdičkovým hotelu.

-        -   Na bytě si vaříme jeden pro druhýho, včera Asli (Turkyně, Thajka) pro nás, dneska my pro ní. Myslely jsme si, že má doma cukety, chyba lávky oni to byly lilky no nic :D takže chudák ona se rozeběhla do obchodu pro správnou zeleninu, když přiběhla, požádaly jsme ji, jestli náhodou nemá struhadlo a ona: „vydržíte 5 minut?“ a my neee nikam už neběhej, načež jsme opět osiřely za kuchyňským pultíkem, ale cukeťáky se nám nakonec povedly ;)

-          - Našli jsme action :D … nic víc netřeba dodat, ale pozor! Nic jsme si nekoupily!!! Aha, to koukáte co…

-         - Ano, také jsme se dostaly do situace, kdy jsme seděly v parku a nemohly se dostat domů, někdo totiž strčil klíč z druhý strany, my máme vybitý telefony a nevíme, kde, kdo pracuje :D nakonec chceme ještě jednou zkusit, zda-li nám to opravdu nepůjde otevřít a zjistíme, že jsme ehm ehm strkaly do zámku špatný klíč, no to snad není ani vtipný, to je k pláči :D

-   

28. 5.!

Když jsem před rokem opouštěla Holandsko, vůbec bych nikdy nepomyslela, že skoro předně do roka a do dne se vrátím na místo činu. Ale slovo dalo slovo, nebo spíše úporný čas hledání přinesl svůj výsledek a my jsme se  s moji kamarádkou Alčou setkaly znovu se zavazadly před pardubickým nádražím, dneska už jedeme samy, jsme velký holky J.  

Poslední dobou jsem se ani nestíhala moc těšit, protože jsem doma měla krásných pár dnů na rozloučení a prožila jsem je opravdu jak se patří, poslední den před odjezdem jsem si ještě vychutnávala poslední swingový session na náměstí a byla jsem ráda, že jsem se stihla snad se všema rozloučit. 

Tak ale tedy, nastupujeme do vlaku směr Praha a plán je dorazit další den v deset na Amsterdam Cetraal (oni čtou krásně cetráál – to milujeme :D) Cesta do Prahy je úplně bez problémová, nacházíme náš další vlak a dokonce zjišťujeme, že nějakou náhodou (samozřejmě tou štastnou) máme opět lehátka, ačkoliv jsme si za ně nezaplatily! Abych to upřesnila, vstupujeme do kupéčka, kde je postarší nizozemský pár a táák hrozně milý! Hned se nás ptají, jestli chceme spát raději nahoře či dole a pán nám pomáhá se všemi zavazadly. V tu chvíli se mi z taje vysunul na povrch onen zapomenutý pocit štěstí nad tím, že jedu do správný země! Svítí sluníčko, vykláníme se z okna, sledujeme, jak na Prahu pomalu začíná padat večer a řeknu vám jsme prostě štastný. Po chvíli přichází průvodčí, Němka a podáváme ji s blaženým úsměvem jízdenky a už se těšíme, jak budeme s našimi spolucestujícími konverzovat, načež ona se zatváří trochu kysele a oznámí nám, že naše tickets are trochu jinde! Nee taková škoda, pán tedy zase vyleze do výšin kupéčka, sundá mi moji krosnu a my odtáhneme hledat lepší zítřky. Naše kupéčko je hned ve vedlejším vagonu, ovšem problém je, že když k němu přijdeme už v něm sedí 4 lidé. Nevadí, požádám je tedy, aby se přesunuli, protože máme na tyto dvě místa rezervaci, pán se ale trochu poděšeně podívá na lístek, na kterém jsou, světe div se, naprosto ale naprosto ty samý čísla jako na mém. Jsem trochu v šoku, očekávám ostrou výměnu názorů, kde kdo bude sedět a podle toho se také obrňuji a říkám, že to nevadí, že se musela stát chyba, ale já hloupá jdu za Němkou, abychom to vyřešili! Když kráčím uličkou zpátky málem se mě zmocní mrtvice, když totiž prohlížím lístek pořádně zjišťuji, že je MĚSÍC prošlý! Ano, já jej koupila na 28. 5!!!!! Nedělám si legraci. Přicházím do kupéčka a o dost smírčím hlasem říkám postaršímu páru, že ať si vyberou místo, že budu sedět klidně uprostřed, je mi to jedno, hlavně ať je pohoda, lahoda, co? Alče ukazuji s hrůzou, co se stalo. Bez toho, abychom něco moc řešily, je nám jasné, že musíme dojet, co nejdál! Takový je plán! S lidmi v kupé se tedy začínáme dost aktivně seznamovat a snažíme se, abychom na ně udělaly ten nejlepší dojem, protože kdo se za nás bude prát, až nás Němci budou chtít vyhodit? No oni! Tak tedy ale máme štěstí, tento pár kolem 50-tky je naprosto, ale naprosto dokonalý! Pocházejí z Íráku a o Evropě mluví bez okolků jako o ráji na zemi, vyprávějí nám o válce, o tom, jak museli žít s výplatou 4 eura na měsíc bez elektriky a jak jsou hrozně ale hrozně moc šťastní, že po 6-měsících dostali vytoužené vízum do Evropy a mohou navštívit svého syna studujícího v Dortmundu (pro nás zasvěcené dobrá zpráva, nesmí nás vyhodit alespoň do tohoto bodu!), či své přátelé ve Švédsku a ve Švýcarsku. Z jejich vyprávění je cítit neuvěřitelná vděčnost a radost. Postupně probíráme snad všechna téma začínajíc politikou, přes rodinu, studium, práci až po lásku. Jsou neuvěřitelně hovorní. Co mě úplně odzbrojilo byl jejich vztah. Když jsem vytáhla mandle v čokoládě od Járy (děkujii) a nabídla jim, Sami (její manžel) si vzal a ne, aby ji hned sežral, ale dal ji svoji paní a potom si teprve vzal pro sebe. Je to neuvěřitelná maličkost, ale oni byli tak hrozně sehraní, že bylo radost se na ně podívat. Načeš Jamila vyskočila ze sedačky a začala tahat všechno možný jídlo z tašek a nutila nás je ochutnat. Bylo to opravdu roztomilé, ona seděla uprostřed kupéčka, rozdávala domácí fíky, cukroví a podivné oříšky a do toho nám pořád říkala, jak je všechno velmi zdravé. Další věc, pro kterou jsem si je zamilovala bylo, že byli jako puberťáci v oblasti kouření. Představte si, že chodili tajně na záchod, a u pootevřeného okna tajně rychle vykouřili alespoň jednu cigaretu dohromady. J Paní mluvila jako Španělka a měla úplně ty samá gesta a přízvuk. Asi milionkrát nám řekla: „Can you imagine“ – její nejoblíbenější věta ever! My jsme byly vděčné, že můžeme sdílet kupé s takovými fajn lidmi, další spolubydlící moc nemluvil, ale ono to snad ani nevadilo, do poslední chvíle jsme z něj nedostali, kterým jazykem vlastně mluví, nýbrž při každém zastavení vlaku se nám rozklepalo srdce a já se modlila ať nenastoupí někdo, kde by měl sedět na místech, kde sedíme my. Když poté přišla průvodčí, Sami ji velmi školácky povídá, že máme ty samé lístky, z čehož se nám zastavila krev :D. Paní hru najdi alespoň jeden rozdíl brzy dokončila a my sehrály velmi podařené divadlo, kterak jsme si toho nevšimly. Nechala nás tedy být. Hůrá. Byly jsme připravené, že z Berlína prostě budeme dvě hodiny v uličce a pak si zase sedneme. V tomto městě ovšem nastoupila nějaká německá velitelka a rázem byl konce pohody. Začala nám organizovat naše věci v kupéčku, vyhazovat kufry, protože oni přece zaplatili za rezervaci. Jako černá ruka takhle řádila asi půl hodiny a my se s Alčou musely hodně ovládat, abychom ji nevrazily pěstí, ke konci jsem se ji už smála do jejího hnusnýho obličeje, neuhýbala ji, když šla s kufrem a ani se nesnažila vysvětlit, kde je zakopanej pes. Byl to ten typ ženy, která má v obličeji rysy chlapa, chování trenéra boxu a hlas jako holubička. V tento moment na nás naši Iráčtí přátelé kamarádsky mrkají.  Jsou dvě ráno a já si s odevzdaným smíchem sedám doprostřed uličky na bobek a čekám, co Hajdy (přezdívka, kterou jsme ji dali) dovymyslí. Naštěstí se pakuje do svého zaplaceného kupečka vedle a my si leháme vyčerpaný do uličky. Průvodčí nás spící překračují, no a co? Okolo 4 hodiny ranní se vlak zastavuje v Hannoveru a prostě nejede, sedáme si k našemu Iráckémo páru, paní nám rozdává twixku, my nabízíme zbylou vodu, zdraví nás rozespalej týpek vedle v uličce a stává se z nás taková jedna velká rodina, až na tu skupinu těch Němek. S Alčou si děláme srandu ze všeho možnýho, nedaří se nám utišit chrápajícího kolegu, Heidy se z vedlejšího kupéčka dusí a my stojíme asi sto let v Hannoveru! Po dvou hodinách, průvodčí přesune cestující jedoucí do Dortmundu do jiného vlaku a my si konečně zabíráme celý kupéčko a blaženě usínáme. Ještě naposledy se rozloučit, předat si kontakty a paní nám věnuje dva stejné řetízky, jakože jsme jako její dcery, my jí vracíme kabát, který přes nás přehodila, když jsme spaly v uličce. No prostě příběh se vším všudy. Z Hannoveru spím jako zabitá a vzbudím se někde uprostřed Holandska, chtíč podívat se, jestli uvidím nekonečnou rovinu a baráky z cihel mě donutí otevřít oči. Welcome! Beru tu cestu vlakem vždycky jako takový přerod. 

Do hektického Amterdamu přijíždíme o 2 hodiny později, ale JSME TADY! Pak už jde všechno jako na drátkách a my si zase opakujeme, jak hodně milujeme zdejší architekturu, usměvavé pány na informacích a malebnost. 

Máme skvělou spolubydlící, taková turecká Katharina J. Neuvěřitelně pozorná, až dneska jsme si stihly spolu sednout a navečeřet se.  Udělala nám skvělý jídlo. Ale to už bude zase jiná pohádka!

Závěrem bych ještě chtěla říci, že apeluji na nás všechny, abychom si vážili toho, co máme. Když jsem se po té dlouhé konverzaci ve vlaku snažila usnout, musela jsem děkovat Bohu, jak hezky mi to ukázal!