My classmates aneb najdi 10 rozdílů...

                                                                                              X

Windmill se přece točí

Cesta ze školy a do školy už mě připadá tak fádní, že když jsme dneska uviděli, že ten se mlýn,, který je jindy jako socha, točí, museli jsme jít okamžitě prozkoumat jakto… Naštěstí bylo otevřeno i pro veřejnost a tak jsme nechali kola stát před mlýnem a šli se mrknout dovnitř. V jeho útrobách ale nebylo museum, jak by se člověk domníval, ale pracující lid. Tak jsme se s jedním pracujícím pánem, který měl zrovna přestávku (chudák, jsme ho o ní obraly:D), začali bavit. Znáte to… Že to je impresive a tak … což je fakt. Vedle mě, nade mnou, okolo mě, VŠUDE se točily kolečka, kola,  který do sebe perfektně zapadají, prostě jak švýcarský hodinky. Mlýn je prý z roku 1776 a důvod proč je právě v provozu je prostý, zasvěcují nové dobrovolné mlynáře do tajů lisování oleje. Pak se nás ujala další neuvěřitelně milá paní a provedla nás po celým mlýnu, má to 3 patra jo... A to, že je "na střeše" je záměr. ;)


Jinak,

-          V mlýně jsou jakoby „bazény“ hluboký asi 3-4 metry na olej

-          Pán, který mlýn opravuje ho, nazývá svoji hračkou J

-          Na střeše je páka, brzda, kterou musí obsluhovat jenom jeden specialista a to vždy když chce přehodit nějaký kolečko za jiný… :D

-          Je to jediný mlýn ve Zwolle

-          Nikdy se uvnitř nebydlelo. (nevím, jak vy, ale já jsem si teda vždycky představovala, že jo :D)

-          Nevybírají žádný vstupný :D (pracují dobrovolně :P)

UHK moresy na KPZ

Nechci být v tomhle příspěvku moc „ubulená“, ale třeba to někomu bude připadat povědomé… A jestli chcete číst něco pozitivního, tak to rovnou přeskočte…

Pro holčiny z mého oboru doma, je slovo „project“ skoro sprostý a když ho někdo řekne, naskočí nám všem vyrážka. Tak aby mi to nebylo líto, i zde máme takové super slovíčko a tím je research. Což o to, výzkum jako takový by nemusel být tak nezáživný, kdyby se nevyučoval stylem, jakým je zvykem např. na UHK… Ne sorry, ale je to tak. Věci, který by se daly říct v pár větách,  probíráme už nevim kolikátej meeting s dlouhosáhlými domácími úkoly, který jsou ehm jak to říct slušně, k ničemu … takže tam sedím a říkám si, že bych rači běžela právě teď maraton než sedět a nerozumět skoro ničemu. Připadám si často jako na hodině Křováčkový nebo jako kdybych se účastnila „diskuze“ u Horňáčkový. Jj dámy je to tak. Okecáváme primitivní věci tím nejsložitějším způsobem, co snad de. Asi aby to bylo vysokoškolský level. Z hodin si neodnášíme naprosto nic a to tam byly minule učitelky dvě :D… 

Jo a taky jsme byly včera na škole, kde budeme mít praxi a paní principálová je dost studenej čumák. Vím, že v Čr to není nic tak neobvyklého, ale tady jsou lidi fakt moc milejší, takže nás docela překvapilo, že byla odměřená, jak kdybychom po ni chtěly výplatu a nic ve stylu jako budeme se na vás těšit nebo tak, ale snad to byl jen špatnej první dojem. Jsem optimista.. J

Výběrové řízení je ukončeno...

Jo taky skončilo výběrové řízení na nejlepšího hackera. Tuto soutěž vyhrála moje spolubydlící Katharyna, která zprovoznila net pro nás všechny 3. Jak to udělala nemám ani šajnu, ale ačkoliv bych to neměla jako budoucí učitelka říkat, tady šlo hlavně o výsledky, postup je bohužel k ničemu… :D Ne, samozřejmě bychom tímto chtěly poděkovat všem, co se zúčastnili a přemýšleli nad tímto velkým problémem naší chalet 5, protože víme, že jste nad tím někteří (ano díky Járo! J ) strávili hodně času a snad i utratili nějakou tu kačku, takže vám patří naše díky také. J

Návštěva sboru

Taky jsem se rozhodla, že se taky podívám do nějakýho místního křesťanskýho sboru. Olča (díky J) mi dala kontakt na dvě holčiny, takže jsem tam nešla jen tak na blind, ale věděla jsem, že NĚKDE sedí NĚKDO známej :D haha… Cestu jsem našla na googlu, takže pohoda a potom jsem následovala hloučky lidí, o kterých jsem prostě nepochybovala, že jdou mým směrem :D. Celý shromko bylo fajn až na jednu drobnost, že naprosto nevím, o co šlo :D , jelikož to bylo celý v dutch a já umím jen pár frází (jako chci šálek kafe :D) a s těma jsem si fakt nevystačila. Naštěstí pro mě, tam hodili jedno video v angličtině a jedna písnička byla taky v ajině :D. Uf… Btw. To se mi v Nizozemí dost líbí, že i v tv je hodně filmů v aj a mají jednom dutch tituly, ale prostě pak se nemáme divit, že v Česku, když je všechno předabovaný, umí anglicky málo lidí a nebo blbě, jako třeba já :D… No nic… Pak jsem chvíli povídala s těma holčinama, jsou prostě mooc milý a nabídly mně, že mě budou přístě trochu překládat, juch :D… Jinak poznatky: přístě si vem prosim tě Lůco  brejle (protože na to plátno jsem viděla, ale co tam je napsaný už stěží :D) a potom slovník :D. Jinak vypadá to na fajnovej sbor, spoustu mladých lidí, dobrá kapela, kázání mohlo bejt zajímavý, ale jak říkám, když se lidi začli smát nějakýmu vtipu, trochu jsem se probrala, ale jinak jsem nic nepochytila, tak třeba přístě to bude lepší ;) …

Karneval

První zádrhel na karnevalu byl, že jsem předpokládala, že je až příští týden :D… Takže mě vymýšlení nějaký masky nechávalo dost v klidu a potom když jsme šli do města (lépe řečeno hl. do action, abychom si levně koupily nějakou masku, kupodivu na nás nic nezbylo…) No neva, ten večer jsme ještě uprosili jednoho prodavače ať nám otevře krám, že prostě nic nemáme a že to bude jen minutka. :D Tak jsme s Alčou popadly každá jednu masku na oči a nazdar s přislibem toho, že pak vymyslíme něco s oblečením, co máme doma. Taky jsme si večer zahrála na maskerá filmových hvězd, 

když jsem líčila jednoho našeho spolužáka na krásnou dívku. :D Alča mu narovnala vlasy (má polodlouhý), takže výsledek byl fakt hodně přesvědčivej. J

Při karnevalu to v ulicích Zwolle je trochu crowded, je tu prostě lidí neskutečně moc a všichni do jednoho mají super masky, kostýmy, převleky prostě cokoliv jen ne normální oblečení. Starší lidi mají vymakaný masky, jak vystřižený z karnevalu v benátkách, ale ostatní mají hlavně NĚCO nenormálního. Od županu po banán. (chápu, že župan, není pro všechny v čr, nenormální :D… ale tak víte, jak to myslím). Do toho hraje kapela, která si to btw. zkoušela už asi 3 týdny dopředu :D. Večer v ulicích vyroste spousta barů a podii pro místní kapely. I ve Flying Horse nehrajou moc normální (myslím, takový ty disko - trisko) písničky, ale většinou nějaký dutch, ale musím říct, že jsou fakt dobrý. J Jinak karneval po celým Holandsku trvá cca 5 dní a docela zajímavý je, že konkrétně ve Zwolle ho půlka města slaví, jak nejvíc může a ta druhá ho striktně odmítá. My si naštěstí můžeme vybrat... ;-)

MOTIVATION?

http://www.youtube.com/watch?v=CjnfoFg7i7g

Valentince day

Valentice day ode dneška měním na friend’s day. V Estonsku to prý neslaví jako svátek zamilových, ale svátek přátel. Oxana tedy dostala nápad, že bychom mohli udělat „party“ na Valentýna. Pro vysvětlení, na erasmu je opravdu důležitý najít si sebemenší záminku pro slovo „párty“. Ovšem pod tímhle pojmem se skrývá hodně věcí. Samozřejmě někdy to není jenom doma, ale dneska to byla sešlost u nás v obýváčku. Měli jsme jednohubky, dobrý pití a zpívali asi hodinu karaoke. Co na tom, že často dost falešně. Nobody cares… Zachraňovala to Katharyna s Evou a u nás ostatních by se dalo říct, že hlavní je snaha :D...

Jo tak pro info, nevím, jestli letos marketing v Nizozemí zaspal, ale NIKDE jsem neviděla kýčovitý reklamy a srdce na den zamilovaných. Asi tady lidi utrácejí dost i tak :D.

Škola

·          Taky jsem si říkala, že bych měla napsat několik řádků o naší škole. Abych to shrnula.

ü  Každý se tady snaží studenty maximálně motivovat.

ü  Během hodin se poměrně dost diskutuje.

ü  Když skončí hodina a odcházíme z učebny, učitel stojí u dveří a loučí se se studentama…

ü  Chodíme na „koukandu“ do alternativních škol. Což je naprostá paráda. Včera jsme byli ve škole, kde učí podle Jenského plánu. Asi o tom, pak napíšu něco víc. Zatím jen perlička: Děti si do školy nesmí nosit candy, ani colu, čokoládu, prostě žádný sladký věci… Takže moje „něco dobrýho“ po obědě by mi tady nikdo netrpěl… :D btw. sorry za kvalitu těhle fotek, ale měla jsem jen telefon a říkala jsem si, že lepší aspoň něco. :)

ü  Učitelům říkáme jménem, ale to je asi typem školy, protože v Čechách to je někde taky.

ü  Když se někam jede a někdo nemá kolo, je samozřejmost, že ho ostatní svezou. Klidně učitel, why not? J

ü  Jíst se smí jen v jídelně a na přestávku se učebny zamykají.

ü  Něco pro UHK lidi: Do knihovny se může v BUNDĚ, S BAŤOHEM A MŮŽE SE TU DOKONCE MLUVIT :D jo tisk v normálním množství je gratis. J

ü  Máme poměrně zajímavý předměty, jenom jeden, na kterým spíme.

ü  Dneska jsem se odhodlala a zeptala se o kličky k učebně s pianem. Velmi ochotná paní na recepci (nemyslím to ironicky :D ) se mně snažila pomoc a sháněla nejdřív nějakej kód, pak zas ženskou, která kouřila a nevím co ještě, aby mě ve výsledku řekla, že můžu jít do auly :D… Pro upřesnění aulou se myslí ta obrovská jídelna, kde je v tu dobu asi milion studentů. Takže to jsem rozhodně odmítla. Nakonec si všimla, že je ještě volná jedna učebna, kde máme normálně hudebku. Sláva! J Jinak nevím, proč, ale ten klavír tak divně funí :D.

ü  Učitelé mi říkají Luka :D nebo Luši v nejlepším prostě [Lusi] J

ü  Na hodinách dutch na nás mluví jenom holandsky a to prostě úplně všechno. Takže obzvláště když nám dávájí instrukce, tak fakt nevíme, co máme dělat :D Moje taktika, je prostě klasika: čekám, co začnou dělat ostatní… J

ü  Prezentace, co pro nás mají, nám vždycky dají také v tištěné podobě.

ü  Dneska jsme přemýšleli v předmětu culture and society nad naší identitou.

Přišlo mi hodně zajímavý, jak různý národnosti, pohlaví, typy lidí volily různé závěry. Úkol byl vybrat tvrzení, které je pro moji identitu to nejdůležitější a nejméně důležité. Začali jsme od toho, co řekl Descartes:

1)      Myslím, tedy jsem

2)      Cítím, tedy jsem

3)      Pracuji, tedy jsem

4)      Konzumuji, tedy jsem (ve smyslu, moje osobnosti a identita se pozná podle toho, jakými věcmi jsem obklopen)

5)      Mám tělo, tedy jsem

6)      Jsem jedinečný, tedy jsem

Schválně se nad tím zkuste zamyslet… Co tvoří nejvíc vaše já, vaši identitu, vaši osobnost. 

Spanish dinner

Na každý pondělní večer jsme si my - campáčtí erasmáci, vymysleli „international cuisine“. Jako první se nabídly Španělky. Jelikož jsme ve Španělsku nikdy nebyla, nevěděla jsem absolutně co čekat, ale předpokládala jsme prostě něco menšího :D. Holky se fakt zasnažily a na stole měly připravených spoustu děsně dobrých věcí (chci recepty:D!). Ale upřímně jíst, tohle denně jsem, jak balík. Po španělský večeři jsme tancovali španělský tance :D. Nechápu to, ale na každou písničku něco mají. Tak teď ohromeni přemýšlíme, jaký uděláme typický český jídlo (podotýkám bez trouby, takže svíčková ani vepřo to nebude.)

Gala party

naše class i s Bertem (náš učitel a "taťka", ten vlasatej za holčinou v modrých šatech, úplně vzadu)

Zatím jsem vždycky zažila jenom plesy v ČR. V Nizozemí se „ples“ možná dokonce „maturitní ples“ koná ve škole v jídelně :D – zde musím podotknout, že si ale musíme uvědomit, že není jídelna jako jídelna… tady to k těmto „zábavám“ mají uspůsobený, takže vepředu je velký podium, na stropě visí moderní, moc hezký lustry a stoly jsou uklizený v jiný části školy. S holkama jsme říkaly, že se to dost podobá takovým těm americkým školním plesům (samo, že všichni znají jen z filmů :D)… Nic méně, na klasický šaty, hudbu, moderátora zapomeňte. Neříkám, že to je špatně nebo dobře, je to jenom úplně něco jinýho. Když jsme přišli na 8, kdy ples začínal, tvořili jsme se všema erasmákama, (včera jen 18) asi polovinu osazenstva :D. Když si vzpomenu na tlačenici u šaten a na schodech v ideonu, bylo mi to trochu divný, ale nevadí, my se zabavíme J… Celej večer hrála klučičí kapela super songy a my si to skvěle užili.

Našli jsme cz tabulky v Holandským baru

Pak jsme šli domů a spolužák si sedl na kolo a jak si dosedl, tak se úplně přirozeně překlopil do strany a žuhnul sebou tupě o chodník :D tak tam kolo rači nechal a jel taxíkem. 

ING

Byrokracie u ING je do nebe volající, zato všichni voněj a jestli se mi o této bance nebude zdát, tak jsem šťastnej člověk :D.

-      

      Každý pracující muž v ING voní tak hrozně moc, že když se po bance procházejí v tom jejich obleku, tak já to cítím, ikdyž sedím asi 5 metrů od nich. Tak nevim, jestli se jako ráno celý polívají voňavkama nebo jestli je fasujou jako policajti prací prášek v čr… Nic méně, s ING máme opravdu bohaté zkušenosti, ale z poloviny za to může naše blbost. A to prosím pěkně proto, že třeba dneska jsme si šli pro náš pin, který vydávají přímo na pobočce na základě dopisu, který vám přijde domů. Poprvé jsme dokonce narazily na fakt moc milou paní, která si na rozdíl od minulých chlapců z nás nedělala srandu v dutch. Jenže, když požádala Alenu, aby vyndala svoje ID a ona se začervenala a řekla, že si ji zapomněla v jiný kabelce, tak jsem zjistila, že já mám naprosto stejný problém. Včera jsem si ji přendala do malinký kabelky na ples a ID má tam.. No nevadí… Abych doupřesnila atmosféru, cesta do banky trvá asi 35 minut na kole. Takže si dneska dáváme 2 hodinky jízdy na dětských kolech. Teda Alča už si ho stihla vyměnit za dospělý, rozbít a pak zase spravit :D Ale to by tak nevadilo, horší je, že posílaj milión dopisů (některý úplně zbytečný, což my ale z počátku nevíme, když je to v dutch) a pro každé heslo se musí člověk osobně dostavit k nim. Ale mají u nás plus s tou vůní :) 

shání se hacker, zn. SPĚCHÁ...

Znáte-li někdo nějakého, dejte nám vědět a.s.a.p. pls :) 

abych to upřesnila, máme wifi připojení na heslo a potřebovaly bychom s holkama sdílet wifinu alespoň na dvou počítačích... :))) zkoušely (teda já ne) jsme nějaký možnosti , ale zatím nic moc... :D

I hope so...

Jo taky se nám občas pletou anglický slovíčka. :D když si spleteme bridge a fridge, je to ještě ok, horší je a to se mi stalo hned 3. večer, když jsem si spletla slovo a věta dostala trochu nový rozměr. Seděli jsme takhle v našem obýváčku a povídali o tom, že se to na sněhu pěkně smeká. Jedna Španělka prohodila, že doufá, že neskončí v nemocnici a já na to chtěla pohotově odpovědět, že doufám, že já taky ne, ale místo toho jsem řekla, že doufám, že ona tam skončí .....:D Všichni se na mě podívali, jestli to myslím vážně a naštěstí se začali smát … :D

Potom je třeba taky důležitý si připomenout, že hot není ani tak horký jako sexy, že… :D takže třeba věta: I have really hot clothes today … :D 

slyším slyším češtinu... a Marilyn musela smrdět...

Dneska jsme po škole zavítaly s Alčou jenom na SKOK! Do action, abychom si koupily takový zadní tašky na kolo, velmi praktická věc btw a protože jsme byly jenom samy bez ostatních, tak jsme mluvily česky a najednou nějaká paní na nás: „No je to možný, že tu slyším češtinu?“ Mluvila mile moravským nářečím (tudyma… oh :D). Moc hezké si popovídat s někým cizím český!

taky se mi zbořil další mýtus. Vždycky jsem si myslela, že když se něčím voněla Marilyn Monroe, tak to musela bejt zatraceně krásná vůně… když jsme ji dneska náhodou našly, abychom si k ní mohly přivonět, tak moje nadšení dost opadlo! Klasická chanel č. 5 voní, jak kolínská po prababičce… Tohle, že někomu přišlo sexy? 

Najdi deset rozdílů…

O tom, že v každé kultuře je zvykem něco jiného mě učili už na základce, ale je fakt zábava to poznávat na vlastní oči a kolikrát si říkám, že jsem hrdá na to, že jsem Češka, třeba když vaříme... :D (třeba včera domácí knedlíky ;)

Aaa zde několik poznatků o lidech ze zemí cizích:

·         Naše Španělky krájí pizzu NŮŽKAMA (kdyby to viděli Italové…)

·         Neznají šťávu – lépe řečeno vodu se šťávou, dneska se mě ptala jedna, co to jako mám v lahvi za růžovou vodu :D

·         S velkou obtíží do sebe nalejou panáka whisky, ale tequilla není žádnej problém (můžete mi říct, jakej je v tom rozdíl – myslim to tak, že oboje je více méně stejně silný ne?) doufám, že jsem teď neurazila milovníky toho či onoho :D)

·         Nizozemci jsou velký sportovci, hlavně běžci, v mrazu, i když je sníh, potkávám poklusávající jedince v upnutých věcech - profící ;)

·         samozřejmě o jejich skillu jezdit rychle na kole jak blesk je mi trapný tu psát…

·         90 % holek je tady blonďatých (pánové, Nizozemí volá)

·         Všichni jsou neuvěřitelně vysoký… Po čem se jako roste? Po trávě? :D

·         Nizozemské školství je poněkud zajímavé k okolnostem, jaké máme my v Čr. Jedná se o testování ve věku 12 let. V tomto věku zde děti procházejí posledním ročníkem základní školy (systém je jiný než v Čr!) a píší test. Podle výsledku, kterého dosáhnou, můžou jít na střední školu. Sama naše učitelka na pedagogiku nám líčila, jak stresující to pro děti i jejich rodiče je. Když si to představíte jeden den, podle kterého se rozhodně o tom, jestli váš další život bude v pohodlí vidiny dobrého vzdělání nebo budete někde uklízet odpadky… Tak jsem si tak vzpomněla na pana Dobeše a jeho slavný nápad, který má myslím úplně stejný základ v posledním ročníku ZŠ… Jediný problém je, že tady se to má za rok měnit, kdežto u nás se to bude teprve zavádět? No nevadí … 

kolečko (dětský :D)

Nejsou brusle jako brusle

Ráno a celý dopoledne sněžilo a to dost hustě. Možná proto, abychom si zkusili, jaký to je jezdit na kole ve sněhu :D. Smyky nejsou nic neobvyklého a nejeden nedobrovolník skončí na zemi. Odpoledne pro nás přijel naprosto luxusní autobus, kde byly 4 sedačky naproti sobě a mezi nima stoleček. Kam se hrabou český dálkáče… když mně říkali, že půjdeme bruslit, myslela jsem si, že mně půjčí klasický bílý brusle se zoubkama vpředu. Na místo toho nám s hrdostí dali brusle na RYCHLOBRUSLENÍ !!! Tak do těchto bruslí se prosím pěkně chodí bez ponožek, aby vám lépe padly. My jsme si ale ponožky rači vzali a směle vyrazili na ledový ovál – ano, ne na staďák, jak jsme zvyklý v zemi skvělých hokejistů, ale na ovál s naprosto bezchybně naleštěným ledem… Učitel nás ještě upozornil, že nože na bruslích jsou většinou tak nabroušené, že každej pilník se může jít bodnout. První kroky byly fakt zajímavý, ale naštěstí se mnou studuje mnoho Španělů, kteří měli často brusle poprvé, takže to taková ostuda nebyla. Ale musím vyjádřit i obdiv i několika světlým výjimkám, které chtěly zůstat v utajení, takže třeba Josebovi (jeden španělský postarší hoch – sorry, je mu 28 :D), který, řekla bych: „jezdil rychle-jezdil rád, padal rychle – padal rád.“...

Já jsem na to ale nebyla jinak, když přijel náš učitel na bruslení (btw. v elasťákách a naboso) a řekl, ať ti, co si myslí, že jsou pokročilý, jdou jezdit, že nejdřív dá lekci úplným začátečníkům. Takže já jsem se samozřejmě odpíchla od nafouknutého mantinelu s tím, že po zápočtu s bruslení přece pokročilá jsem. Načeš jsem se podsmekla a přede všema jsem se rozplácla. Když jsem vstávala, tak se mě mile ptali, jestli fakt nechci jít do začátečníků...  J Další průběh však již nabral skvělé obrátky a jestli budu mít možnost, chtěla bych si brusle s dlouhýma nožema vyzkoušet určitě znova.

Večer se konala párty na kolejích a pak jsme pokračovali dále do města. Zde bych jen chtěla poznamenat, že jestli něco pijou Španělky fakt rády, tak to je naše známá česká „houba“ – víno s colou. Ony si ale myslí, že to je jejich typický španělský mix. J Necháváme je v tom, dávají nám totiž ochutnat. J

V sobotu a v pátek se konají na náměstí trhy, kde se dá nakoupit velmi levné pečivo, ovoce, zelenina, ryby a sýry. Dneska jsme vzali útokem zeleninu. Musím taky říct, že tak dobrej croasant, jako prodávaj na trhu, jsem v životě neměla.

A poslední poznámka: na nákup do supermarketu chci chodit zásadně do jumba, dávají tady totiž zadarmo apple-pie. Jedinej háček byl v tom, že jsme si ho mohli vzít jen, když bychom nakoupili nad 25 euro, jenže tuto přínosnou informaci, jsme zjistili až doma, když už jsme ho měli na talířkách. Sorry jumbo…:D

Náš druhý den ve škole

Zatím máme každý den krásný počasí – sice mrzne, jak když praští (chápu, že ČESKÝ mrazy jsou český mrazy…), ale svítí sluníčko.

Tohle byl první učící den. Měli jsme první dutch lessons, při které na nás uč. učitelka mluvila jen Nedrlansky J zatím je to lehký, tak uvidíme zítra. Vtipný je, že základy dutch s náma navštěvují i dva studenti, kteří mluví plynule holadsky. Jeden proto, že je prostě Holanďan a ten druhej je z Belgie. Večer nám škola zaplatila večeři… No takhle: je to typický holandský jídlo, ale upřímně párek s bramborovou kaší není zrovna terno. Ale samozřejmě bylo to fakt milý, takže jsme happy again… J

-          Taky jsme zjistili, že máme s Alčou dětský kola… navíc ji v kole lupe, mně zatím lupe jenom v koleni. Alča si chce koupit nový, tak nevím, co z toho vyplývá pro mě… :D

Náš první den v Pabo

Začali jsme na desátou (takhle by měla začínat škola normálně? ;), obzvláště když bydlíme cca 20 min. od školy na kole! Uvítali nás vaflema a kávou či čajem, jak kdo chtěl. Další jídlo v ceně byl oběd a zítra jdeme na společnou večeři do Flying horse. J Nice, ye?

-          Škola je fakt moc pěkná a učitelé milí, tak uvídíme, co se z toho vyklube :D…

-          Taky jsme si byli zařídit učet u ING, protože tu NEPŘÍMAJÍ visu ani mastercard. (ale náš učitel visu má :D tak nevim)

-          Docela vtipný je, že z 22 studentů je tu  12 ze Španělska.                                   

Naše skvostné ubytování:

Máme super obýváček, horší je to s ložničkami (jo fakt zdrobněle!) ale stejně tam jen spíme. ALE je tu teplo a útulno, takže jsme spokojený J.
Za povšimnutí stojí, že naše chalet 5 je velmi podobný chanel 5 --> luxusní bydlení, ne? :D

První dojmy, pojmy a postřehy

Bydlíme v campu v jedné z chalets. V Čechách jsem to nazývala třeba chatička, maringotka, ale teď už musím používat správný názvy :D. Musím ale říct, že camp je krásnej, pán Landlord moc milej. Což je ale ještě důležitější mám užasný spolubydlící! Alču a Katharinu. Další obyvatelé capmu jsou taky moc fajn. Vedle nás bydlí jeden Belgičan (hrozně zmatenej kluk, kterej se pořád směje), dál kluk a holka z Estounska (ta holčina se taky pořád směje) a 3 Španělky, kterým přes jejich přízvuk s mnoha „ch, h“ zatím rozumím řekněme omezeně.

Další věc, která jsme se dozvěděli hned po příjezdu, byla, že internet zatím není (of course) ale taky, že stojí asi 125 euro na sezonu, pro jednoho člověka, což nám přišlo hodně. Problém byl, že mně nešla ani česká simka, takže jsem neměla žádný spojení se světem, což bylo trochu stresující. Nicméně hned v pondělí jsme obešli město (cesta z campu trvá pěšky cca 45 min. do centra) a našli snad nejlepšího operátora: Lebara. Tozn. Používám zatím jen holandskou simku. A net si vezmeme od pana Landlorda, protože všechno ostatní je dražší.

Další věc bez, které se nikdo neobejde je KOLO!!! Vtipný je, že vejdete do obchodu (třeba se starýma televizema), zeptáte se na použitý kola a oni vás vezmou na dvorek, kde jich mají fakt požehnaně. V prvním obchodě jsme se na sebe významně dívali, kam nás to prodavač vede, ale pak už nám to přišlo uplně normální. Tak tímhle způsobem jsme prošli několik dvorků, až jsme narazili na chlápka, kterýho jsme usmlouvali z 95 na 60 i s týdenní zárukou, dobrý ne? :D Btw. Je krááásný – láska na první pohled ;)

Postřehy ohledně fiets (kol):

-          V Nizozemí se jezdí na kole všude, vždy, za každýho počasí! (říká se, že se tu lidé s kolem narodí…J)

-          Všichni jezdí jak „paní radová:D“ – vzpřímeně

-          Mají tu speciální zámky vzadu na zadním kole a pak tlustý, aby bylo, co nejtěžší je přestřihnout…

-          Auta ti dají přednost na kruháku, protože jsou tady všude speciální pruhy vyhrazený pro kola. (Zatím mám ale trochu problém se v tom všem orientovat :D, takže doufám, že mě někdo nesrazí :D)

-          Když chceš přejet silnici, zmáčkneš čudlík, jak na přechodu pro chodce a po chvíli máš zelenou pro kola… PARÁDA!

-          Na kole se dá vozit snad všechno (děti, kufry, nákupy, kamarádi)

-          Na kolo si v zimě ber zásadně aspoň dvoje ponožky nebo ti upadnou nohy…

Další postřehy:

-          Každý barák je z cihel a když není, tak ty cihly jsou bílý, takže to není hned vidět…J

-          Jediný výjimky jsou domy na kanálech – ty jsou obložený dřevem (ale myslím, že jedinej důvod je, že cihly by byly moc těžký…)

-          Ve vodafounu dávají horkou čokoládu zadarmo :D (teda my jsme si ji natočili a nikdo se netvářil divně, ale je pravdu, že jsme byli jediný :D)

-          Coffee shopy nemají prej žádnou reklamu, takže jsme zatím žádnej neviděli.

-          Lidé jsou moc milí, vždycky se nám snažili pomoc.

-          Jo a tohle mě asi nebude věřit, ale krávy mají v zimě něco jako mikinu :D, prostě takovej přehoz, aby jim nebyla zima nebo co… až to uvidím znova, vyfotím :D…

-          Nejlevnější jídlo ve městě je MacDonald (ani v Lídlu si nekoupíte jídlo, protože, všechno je na rozpečení do trouby (kterou btw. Nemáme:D )) takže při naší honbě za simkama, kolama a internetem jsme se zastavili i zde. Nemilé je, že se tady platí i za záchody. Takže bychom nebyli správní češi, abychom se tam nevystřídali za jedno placení… Klasika, ne?

Cesta do země kol

Packing...

Nikdy bych nevěřila, že může člověk mít tolik věcí narvaných v kufrech a taškách. Možná kdybych si sebou nebrala věci, který tady jsou fakt levný jako kosmetika! Fakt rada: nebrat si kosmetiku nebo papírnicový věci (jako sešity atd.) do Nizozemí, protože v action (což je naprosto super obchod, kde je snad uplně VŠECHNO! Třeba i lentilky a bompary – což jsme chtěli s Alčou představit jako ryze českou věc :D – nevadí)

Nic méně, nalodila jsme se do auta (byl plnej kufr jen mých věcí) pak jsme k tomu přidali ještě Alčiny věci a mohli o půl 7 směle vyjet. Cesta byla tak v pohodě, až jsem tomu nemohla vůbec uvěřit. Utíkala nám neuvěřitelně rychle. V 9:00 jsme projeli do Německa a 13:25 (jo přesně :D) jsme poprvé viděli ceduli s nápisem: Amstrdam – ou jee! V 14:47 naše fáro vjelo na půdu země krásných vesniček, cihlových baráčků a moc milých lidí, kteří umí naprosto všichni anglicky. (Jo i paní na pokladně v Lídlu mluví plynule – dokážete si to představit u nás v polabinách ? J

Můj první dojem z Holandska byl opravdu luxusní. Jestli jsem někdy obdivovala Německý města za jejich hezký vzhled a čistotu, musím říct, že tady je to snad ještě všechno MORE… Dokonce nám svítilo i sluníčko – hm idilka. Tak s tímhle jsme dojeli do Zwolle a tady jsme se malinko ztratili. :D

Měli jsme 2 gps (ovšem obě fungovaly jen na půl…) a potom vlastní vzpomínky na mapu, kterou jsme viděli na netu… Náš pevný bod, podle kterého jsme hledali naše budoucí bydlení bylo, světe div se, KREMATORIUM… Po hodině bloudění po sjezdech z dálnic, které střídaly  polní cesty (dojeli jsme až k pastvině s krávama) jsme dojeli do našeho campu.