Úvod a slib

Haha, že já někdy budu psát blog? Že pojedu na erasmus? hmm tak tomu bych ještě před několika lety nevěřila vůbec, před pár měsíci neskutečně málo. Nic méně, snad se dokopu a budu sem psát pravidelně naše jistě skvostné zážitky... :)

Plánování

Rozhodování bylo složité, nevěděla jsem absolutně kam. V létě jsem projela místa, kam UHK posílá své svěřence a vylučovací metodou (na styl: Turecka se bojím atd..) jsem si teda někam podala přihlášky a doufala, že tam, kam mě vyberou, tam mám jet a bude ta nejlepší možnost pro mě, jakou jsem si mohla přát. Přišly výsledky a já se dostala do Meppelu do Holandska, ouje,  řekla sem si a začala jsem s přípravami. Rozhodla jsem si totiž, že v tomto případu nenechám nic na poslední chvíli, ale všechno si zařídím předem, abych nebláznila na poslední týden, jak je mým dobrým zvykem. Jak jsem řekla, tak jsem taky učinila a začala postupně obepisovat všechny učitelé, smlouvy jsem nosila poctivě v termínech a všech se ptala co a jak. První šok byl, když mi holčina, která tam byla loni, řekla, že Meppel je malá vesnice a všichni si ze mě dělali legraci, že takové město ani neexistuje :D. Já se nejdřív vztekala, pak byla totálně smutná, chtěla jsem program zrušit a nakonec jsem se s tím smířila. Řekla jsem si, že to je jenom dobře a opět jsem se začala moc těšit. Jenže to by nebylo ono, kdyby šlo vše jako po másle… Cca na konci listopadu, když jsem už měla sehnané peníze na zaplacení ubytování v Meppelu (nuzáci, chtěli mít veškeré ubytování za celý pobyt zaplaceno do prvního ledna…), tak jsem potkala Olču, holčinu, která byla v Holandsku také loni a dozvěděla jsem se, že by se dalo změnit město. Nápad, který jsem měla hned od začátku, když jsem se zbořila moje představa o spoustech erasmáckých studentů a třeba i buddy systému v Meppelu. Nic méně chvíli (asi 5 minut:D) jsem na ní koukala s otevřenou pusou, chudák když mě viděla, tak mě dala kontakt na koordinátora ve Zwolle a začali se dít věci :D. Řekla jsem si, že mu jen tak večer napíšu, abych měla v duši pokoj, že to stejně nepůjde. To bylo pondělí. V úterý mě hned odepsal, že okej, ať vyplním přihlášku as soon as possible a ve středu mě naháněla i jeho spolupracovnice, takže ve čtvrtek jsem už měla ubytování v úplně jiném městě. Byla jsem totálně nadšená, a ačkoliv mě teď už trochu přešel ten velký entuziasmus a nastupuje spíš starost, co si zabalit a nakoupit, stejně jsem ráda, že zase vyhrálo heslo: Lína huba - holý neštěstí.