Co se to děje v sobotu v Haagu? Chtěla jsem jít na vánoční márket (nenašla jsem :D) a kouknout se na nějakou snoborďáckou soutěž. Tito tvrdí kluci (i k mému podivu děvčata) skákali na zábradlí jako by se nechumelilo. Občas slítli na schody, a nebo rovnou zlomili prkno.
před snb jsem brouzdala městem, až jsem na jednom náměstí zaslechla nějakou hudbu. Zvalo se na akci - "řekni prostě ne" - určenou pro mladistvé :). Tito organizátoři se seběhli na společnou fotku. :-)
vedle nějaký další "mladiství" :D skákali na bordech, ehm ehm já si cvaknu jo?:)
A začněme rovnou zpříma! Nejlepší výlety jsou takové, na které se nemůžete dočkat, oni se kupodivu vydaří a pak na ně ještě dlouho vzpomínáte. Není to tak vždy, ale pokud trávíte čas s těmi správnými lidmi, není moc na výběr – bude to bomba.
Hned po cestě na letiště zjišťuji, že si ani jeden z nás nevzpomněl na sýry! No ano na ty v tý ledničce, co jsem tam večer dala, aby se třeba přes noc nezkazily – pošetilost! V holandském domě přece není přes noc vedro… Nic méně, nemá cenu přece plakat nad rozlitým mlíkem a přes dálnici si to svištíme na nádra – ehm vlastně nééé na letiště. Jeroen si mě ochránářsky připravuje, že možná budu nervózní a že se nemusím bát, ale na mě žádnej moc stres či extra adrenalin nepřichází a můj první vzlet si naprosto užívám a pak … Pak už to jde jako na drátkách a ve dvě jsme doma. Klíč pod rohožkou – ten můj je samozřejmě v Haagu, stejně tak jako všechny kartičky na autobusy, na co myslíš Čermáková… typická vůně po otevření dveří, štěkot Brity, vítání, drink – oh man já mám žízeň, najít jaký oblečení mi tady zbylo a po pátý už i moje hlava vypadá odpočatě a mám zase no, světě div se, ofinu. Žádný přiblblý tousty ale celej víkend pořádný jídlo! Ať jsme tlustý na tři prsty! Včera jsem vyprávěla na holandštině, že jsme pak v neděli měli buchty, jenže protože oni buchty neznají, tak jsme se shodli, že to ponecháme na lekker tsjechische taartje – chutný český dortíčky :D.
česká pohostinnosti :D
Celý víkend byl ve znamení smíchu, pohody a konverzace. Hřejivé přijetí ze všech stran na mě mělo opravdu blahodárný účinek. Zase jsem zapomněla, že v Globusu se stojí fronta na salámy, pomazánky a všichni předbíhají, ale jak jsem si slíbila někde nad Německem, tenhle víkend mi nic nemůže zkazit. A takováhle maličkost už vůbec ne! Nazdar!
No tedy abych nezapomněla. V sobotu někdy v noci mi vypadl z kapsy telefon pravděpodobně na ulici. Zjistila jsem to někdy okolo, pff těžko říct, asi třetí. Měla jsem půjčenou malinkatou kabelku od ségry, která neskýtala moc času na hledání. Bylo to jasný, prostě ho nemám. Nějakým způsobem jsem byla ale přesvědčená, že zůstal omylem v té kavárně. V té, kde měli Havajskou párty a já jsem ho přece pokládala na stůl. No ne? No ano! Je tam! To mě trochu uklidnilo, nic méně, stejně mě úplně přešla nálada na cokoliv a po prohledání podlahy dalšího podniku jsem chtěla jít domů. Byl tam s námi ale ještě jeden kamarád, kterýmu se domů tedy rozhodně nechtělo. Problém byl, že spal u nás a já měla jenom jedny klíče. No ano, ty půjčený! Prej přijede taxíkem… Tak ok! Jdeme! To bylo asi kolem 4-tý hodiny.
Usla jsem jako špalek. Někdy o půl 8 se vzbudíme a žádnej zmeškanej hovor! Kde je? Peláším dolů. No přede dveřma! Spí chudák v tom havajským oblečení, žabkách na rohožce před domem. Oh man :D co jsem to za hostitelku. :D Jak to bylo dál se dozvím až kolem poledne. Já zase padám do hlubokého spánku, a když se probudím, slyším dole už Thomase zase švitořit s bráchou. Oh man! On je snad ze železa! Mně se zdá o tom, že nemám ani telefón ani peněženku! Ne! Tu jsem si sebou naštěstí nevzala!
Když přijdu do kuchyně, tak mi brácha oznámí, že jede s Thomasem na nádraží a že mi tam rovnou vyzvedne i můj telefón. COŽE???? Tohle je na mě moc rychlý sled událostí. Takže popořadě!
„Já mám telefón?????“ vypadne ze mě s velkou nadějí po celým těle. „No někdo se na něj ozval a mám s ním sraz ve 12 na nádraží“ odpoví mi naprosto samozřejmě a klidně brácha. „Wow! A co ty?“ obracím se na Thomase? „Nejseš podchlazenej :D?“ „Já jsem volal Jeroenovi, ale on to byl jinej Jeroen a jeho manželka mě poslala někam a prej že mě dveře teda rozhodně neotevře.“ vysvětloval. No ještě aby ne. Někdy v 5 ráno. :D oh man!
Musela jsem se začít smát, od srdce a tak šťastná, že snad všechno má dobrej konec.
Celou cestu na nádraží jsem se nepřestávala smát a opakovat, že tohle snad není možný. Thomase jsme dali na správnej vlak a jali se hledat pána záchranáře. Pořád zde existovala možnost, že si z nás udělá srandu a napíše nám: Now I am on a railway station, now I am on a bus station and NOW? Now I have a new phone! :D hm.. tak to ale v pohádkách není, a protože tenhle víkend byl celá jedna malá pohádka, i můj telefón mi byl navrácen. Pán neuměl moc česky, ale porozuměli jsme si velmi dobře. Věnoval mi kromě mého telefonu i Nový zákon, to abych nezapomněla, že zázraky se DĚJÍ!
My jsme se po naprosto výborném obědě (žádný toustýýý :D) odebrali za dalšíma příbuznýma na Moravu, kde jsem si lebedila v naprosto přehřátém obýváčku a cpala se buchtama. :D V pondělí ráno už bohužel spěcháme na letiště. Zamáčknu slzu, když slyším v buse č. 71 překřikující se holaňďanky a když se dostaneme nad tmavá oblaka a začne mě mile oslňoval sluníčko, tak si výsostně slíbím, že si ten měsíc do Vánoc užiju a budu busy tak, že se mi to samotné nebude líbit a hlavně vždy NAD VĚCÍ!… J
Tímto bych chtěla všem zúčastněným MOC poděkovat za krásný společný čas a samozřejmě za všechny milé dárečky.
Sobota, devět hodin, zvoní mě telefon, kdo to asi může být. Neznáme číslo.
Dobrý den tady agentura pro výzkum trhu. No to snad ne! To si ze mě dělají ale už úplnou srandu. Té osobě za telefonem jsem to dala pořádně sežrat. Děláte si ze mě fakt jako srandu? Je sobota ráno! Jo a laskavě si mě vymažte ze seznamu (volají mi každý týden a každý týden je slušně odmítám, nýbrž dnes mě ruply nervy a chudák pán na druhé straně se nestačil divit.)
Položila jsem telefon. Pár minut jsem si říkala, jak jsem mu to hezky natřela a po dalších pár minutách mně to začalo být pomalu hrozně líto. Ten chlápek je určitě děsně rád, že musí být v sobotu ráno v práci, že musí volat lidem, které třeba vzbudí, třeba ne, kteří na něj jako já vyjedou a zkazí mu hned začátek pracovního dne. Není tomu tak dlouho a třeba tomu zase tam dlouho nebude, že budu v sobotu pracovat taky... Jak jsem na to mohla zapomenout...
Včera jsem jela ze školy, celkem s dobrou náladou, což se mi z holandské školy moc často nestává a po cestě na mě začal řvát holandskej důchodce. Byl asi nervózní, že já předjíždím kolo a on mě tedy na motorce nemůže předjet, tak rychle, jak by si přál. Nic jsem mu na to neřekla. Dodal mi akorát tak energii, jet proti větru, takže jsem mu byla ve výsledku vděčná, nýbrž na náladě mi nepřidal. a dneska jsem to udělala někomu já.
Stála jsem u poličky, kam jsem telefon mrskla a přemýšlela. Mám.... nemám....vždyť on je na to určitě zvyklej... mám.... nemám..... Nakonec jsem to číslo vytočila znova, chtěla jsem se mu prostě omluvit, jenže ačkoliv to bylo číslo na mobil, nebylo z mé strany dostupné . Už to nešlo vrátit.
Musela jsem se zastavit... kolikrát někomu ublížím a pak se omluvím, no stává se. Jenže co když už nebudu mít šanci to uhladit, napravit, omluvit se ... Ten týpek se přes to jistě přenese, řekne si, že jsem kráva či něco horšího, ale za hodinu, co mu vynadá dalších tucet lidí si na mě pravděpodobně ani nevzpomene, možná že tady jsou ale lidi, na kterých nám záleží mnohem více. Možná, že jsme je někdy v minulosti zranili a třeba o tom ani nevíme. Nikdo neví, kdy už bude pozdě a šance bude pryč... Prosím neváhejme!
Že se dá sdílet v tomto světě kde co, víme všichni. Někdo to využívá více, někdo méně. Já osobně mám velice oblíbené stránky na sdílení zejména cestování a ubytování. Velice známe: - couchsurfing.com (přespání na gauči u někoho, ta stránka tu vždycky bude, ale když už spíše využívám bewelcome) - bewelcome.org (ta samé koncepce jako couchsurfing, ale není tak známá, tudíž lze lépe sehnat "couch") - airbnb.cz/nl... (bez této stránky bych byla mnohokrát bezdomovec, super idea, ale není to zadarmo :-) - blablacar.nl/be... (bomba stránka, pro země, kde jsou vlaky "ze zlata" je k nezaplacení) - jizdomat.cz (ten jsem ještě nikdy nevyužila, jelikož máme v ČR vcelku levné vlaky) další cestovatelský: http://backseatsurfing.com/ http://www.carpooling.co.uk/carsharing/netherlands/amsterdam/ .... Tuhleva jsem jela do Amsterdamu přes blablacar a s panem řidičem jsme se bavili o různých nápadech na sdílení všeho možného. Tak tedy:
Tato stránka je například na sdílení jídla. Uvaříte, dáte to online a někdo může přijít a vyzvedne si u vás třeba ty špagety. Vám to přispěje na náklady, jim to ušetří čas s vařením. Tohle je stránka bohužel jen v holandštině, ale pro zajímavost: www.thuisafgehaald.nl
Asi takhle: pečete jednou za rok? Potřebujete se zbavit žmolků, ale nechce se vám kupovat odžmolkovač a milion jiných věcí, který potřebujete jenom občas, potom mi bylo doporučeno toto: https://www-lb.peerby.com/ - stránka, kde se zaregistrujete a můžete si půjčovat věci ve svém sousedství.
bomba idea - restaurace, kde můžete zaplatit kolik chcete. Nikdo vám neříká, kolik, co stojí. jedna je v Rotterdamu:www.geefcafe.nl a ta druhá v Amsterdamu s příznačných jménem Trust (důvěra). http://trustamsterdam.org
A kdyby se Vám to pořád zdálo málo, existují stránky na sdílení oblečení (tak to zase není taková novinka v ČR např. votočvohoz) ale pozor, lze si oblečení i na nějakou dobu vypůjčit a poté vrátit, či dát na dobré účely s tím, že z kalhot vám přešijou kabelku... V takových případech se radí, dej si pozor, kam si sedáš, ať nemáš na kabelce hnědej flek. :P
Dalo by se pokračovat dál a dál.... sdílení kol, sdílení aut v čr: http://www.autonapul.org/#page-home (jinak ten pán půjčuje svoje za 12 éček na den, no tak not bad, hm?) sdílet se dá vzdělání: http://www.share-it.cz/, atd. atd. atd.
A jak pořád opakuju slovo sdílet, tak už mi zní pěkně divně, tak raději končím.
1.jpg)
2.jpg)
3.jpg)
4.jpg)
.jpg)
