Sobota, devět hodin, zvoní mě telefon, kdo to asi může být. Neznáme číslo.
Dobrý den tady agentura pro výzkum trhu. No to snad ne! To si ze mě dělají ale už úplnou srandu. Té osobě za telefonem jsem to dala pořádně sežrat. Děláte si ze mě fakt jako srandu? Je sobota ráno! Jo a laskavě si mě vymažte ze seznamu (volají mi každý týden a každý týden je slušně odmítám, nýbrž dnes mě ruply nervy a chudák pán na druhé straně se nestačil divit.)
Položila jsem telefon. Pár minut jsem si říkala, jak jsem mu to hezky natřela a po dalších pár minutách mně to začalo být pomalu hrozně líto. Ten chlápek je určitě děsně rád, že musí být v sobotu ráno v práci, že musí volat lidem, které třeba vzbudí, třeba ne, kteří na něj jako já vyjedou a zkazí mu hned začátek pracovního dne. Není tomu tak dlouho a třeba tomu zase tam dlouho nebude, že budu v sobotu pracovat taky... Jak jsem na to mohla zapomenout...
Včera jsem jela ze školy, celkem s dobrou náladou, což se mi z holandské školy moc často nestává a po cestě na mě začal řvát holandskej důchodce. Byl asi nervózní, že já předjíždím kolo a on mě tedy na motorce nemůže předjet, tak rychle, jak by si přál. Nic jsem mu na to neřekla. Dodal mi akorát tak energii, jet proti větru, takže jsem mu byla ve výsledku vděčná, nýbrž na náladě mi nepřidal. a dneska jsem to udělala někomu já.
Stála jsem u poličky, kam jsem telefon mrskla a přemýšlela. Mám.... nemám....vždyť on je na to určitě zvyklej... mám.... nemám..... Nakonec jsem to číslo vytočila znova, chtěla jsem se mu prostě omluvit, jenže ačkoliv to bylo číslo na mobil, nebylo z mé strany dostupné . Už to nešlo vrátit.
Musela jsem se zastavit... kolikrát někomu ublížím a pak se omluvím, no stává se. Jenže co když už nebudu mít šanci to uhladit, napravit, omluvit se ... Ten týpek se přes to jistě přenese, řekne si, že jsem kráva či něco horšího, ale za hodinu, co mu vynadá dalších tucet lidí si na mě pravděpodobně ani nevzpomene, možná že tady jsou ale lidi, na kterých nám záleží mnohem více. Možná, že jsme je někdy v minulosti zranili a třeba o tom ani nevíme. Nikdo neví, kdy už bude pozdě a šance bude pryč... Prosím neváhejme!
Žádné komentáře:
Okomentovat