Vamo sa la playa

 Snad tímto příspěvkem nikoho nenaštvu. :) Berte to třeba jako inspiraci, že člověk nemusí nutně brát směr kompasu jenom na jih, ale klidně se může unést trochu severněji a pořád si může užít jižní atmosféru.

Protože víkend přinesl do Beneluxu krásné počasí. (Doufám, že v Čechách bylo taktéž.) :) Tak jsme moc nemeškali ve zděných prostorách, nýbrž jsme vyrazili na vzduch. V Holandsku bohužel není mnoho lesů, kam by člověk mohl vyrazit na hlavu-čistící procházku, zato mají překrásné pláže. Ačkoliv jsou omývány Severním mořem a voda je studená, můžete vidět běžně koupající se děti už v této teplotě vody, či minimálně brouzdající se jedince. Pro mě jako pro osobu vyrůstající ve vnitrozemí je to pokaždé speciální chvíle, když překonáme úsek dun a já konečně uvidím z jedné z nich moře a žluto-bílou písčitou pláž, která nebere konce ani na jedné straně. I když minule jsem už řekla, že musíme taky vymyslet něco jinýho než jenom chodit na pláž. :D
No nicméně tento víkend jsme tam strávili opravdu mnoho času. Večer v pátek, sobotní den, kdy jsme kynuly z našeho „malého“ pikniku i částečně dnes. Ačkoliv jsme chtěli najít původně nějaký květinový pole, který jsme samozřejmě nenašli, tak nám to okolní prostřední vynahradilo moc hezkou cyklostezkou mezi dunama. Místní si svoji „přírodu“ dost chrání, tudíž to vypadá následovně: jedna stezka pro kola, jedna pro běžce, místo pro koně a zbytek je oplocený. Když už jsme u těch kol, co minutu nás (pěkně v civilu na kolech paní radová) míjela kolona závodníků ve stejných drezech, křičících holandsky pokyny pro zbytek skupiny. :D A jak to skončilo? Samozřejmě, že asi 500 metrů před barákem jsem kolo píchla.

Středeční eventy

Musím se vám zmínit o mých středečních eventech (akcích). Ne že by to byla nějaká tradice, na to tady asi není ani čas, nýbrž minulou i tuto středu jsem navštívila dvě zajímavá místa, o kterých bych se ráda trochu rozepsala.

Začněme chronologicky od začátku, ať v tom milý čtenáři nemáš zmatek :D. Po víkendu, kdy jsem se seznámila s kamarádkami moji spolubydlící Lůci, mi začaly chodit prarůzné pozvánky. Dohodly jsme se, že zkusíme po práci zajít na jednu akci v parlamentu, kde bylo zadarmo české víno. No jako halo, moravské víno a v parláči... Jo jsem in. Samozřejmě jsem opět nestíhala, takže jsem dorazila těsně před 7 a sorry, že to zmiňuju, ale tím během od metra jsem nebyla zrovna šik. :D. Na to, že jsme všechny měly šaty, tak to bylo prostě vtipný. Ne, že by mě to nějako bralo, že to je zrovna v parlamentu, ale zase nemusím vypadat jak na pole. No nic. Abych vás dostala do obrazu. Šlo o vyhlašování, a teď se podržte, stromu roku. No nedělám si legraci. Když jsme s děvčaty dorazily do sálu, kde se všichni tvářili hrozně důležitě a probírali jistě ty nejzásadnější věci se stromovou tématikou, ukořistily jsme alepoň to víno a tousty. Pán u mikrofonu se snažil o nějaký proslov, jenže ho evidentně nikdo neposlouchal, trochu jsem ho litovala, víc mě to ale bylo úplně jedno. Ve vedlejší místnosti se slavil Kurdistánský nový rok, měli lepší víno a občerstvení, tak jsme chvíli zůstaly tam. Musela jsem se celý ty akci hrozně smát. Jak se všichni tvářili tak hrozně důležitě a zaujatě nějakým přihlouplým projektem o nejlepší strom Evropské unie. :D Dokonce si vytiskly i pěkný plakáty. Trochu smutné bylo, že jsem asi byla jediná, komu to připadá úplně bizartní a kdo v této akci vidí pramalý smysl. Tak jsem se apsoň ládovala jednohubkama a když natáčely video na Philipa P...... I am happy, zatočila jsem se alespoň do rytmu na podpadku. Můžete asi tak dvakrát hádat, kdo financuje tyto rádoby prospěšné akce...
O 180 stupňů jinou akci jsem navštívila včera. V neděli jsem našla anglicky mluvící shromáždění, no byla to spíš taková skupinka, protože zrovna v tu neděli se velkej sbor rozdělil na několik malých skupin, které se rozhodly započít svoje setkávání ve svých částech města. Nejdřív jsme si mysleli, že jsme přišli pozdě, ale poté se to takto vysvětlilo a bylo to opavdu moc milé a rodinné. A tak jsem se seznámila s pár lidmi, kteří nás s Jeroenem pozvali na jam session. Jeroen má ale smůlu, jelikož tu není a já si to nenechám ujít. Přípravy hotové, nádobí umytý, na zítra spakovaná, památníky načatý, no jako halo! :D Narychlo jsem se mrkla na google, kdeže se to teda koná a šla jsem. Samozřejmě, že jsem to nemohla najít, a protože jsem šla sama, nebyla jsem úplně přesvědčená, že budu hledat dlouho. Myšlenka, že to možná vzdám se mi vkrádala do hlavy pomalu, ale jistě. Nýbrž po chvíli jsem zahledla spěchající známou tvář a bylo vyhráno. Tak trochu jsem předpokládala nějaký coffee, se spoustou lidí, mezi kterými se ztratím. Sama bych to nenašla, protože to nemělo žádný název, bylo tam jenom velký okno, asi 4 lidi, nějaký pán se cvičil na piano a druhý chystal aparaturu. No bezva. :D Když jste někde samy a nikoho neznáte, snadno poznáte, že někdo je na tom úplně stejně. A tak jsem se seznámila s dvěma Němkama, které zrovna cestovaly po Bruselu a náhodou narazili na toto místo. Živá hudba mě tu chybí a tyto jam sessny mně to krásně kompenzují. Každý si musí najít svoje, ale mně tohle hrozně vyhovuje, tak trochu si tajně přeju, abych se jeden den probudila a byla schopná zahrát na piano cokoliv uslyším, nebo alespoň byla schopná doprovodit jakkoukoliv melodii. A já prostě velmi obdivuji každého, kdo je tohoto schopný! Postupně se tam sešla hezká sestava složená z: piana, kytary, elektriky, kláves a saxofonu (oh :)!) my jsme s děvčaty aspoň luskaly a samy pro sebe si zpívaly vokály. Pak tam byla ještě jedna paní, která se tvářila jako zelená brambora a když jsem se na ni usmála, tak ještě více zvážněla. To by mně tolik nevadilo, horší bylo, že ačkoliv byla hrozně sebevědomá a vážná, tak zpívala neuvěřetelně falešně. Jako přátelé, když už i já slyším, že to je falešně, tak mi věřte, že pravdu dím. :D Pak z nějakých důvodů přestala a odešla. Když za sebou zavírala dveře, tak se poprvé úsmála. :D Nevím, co tím, chtěla vyjádřit, ale mně se celkem ulevilo. Prvně okolo sebe nemám ráda zelený brambory a za druhý přestala zpívat. :D S Němkama jsme si ještě vyměnily důležité cestovací webovky a šla jsem domů. A pro vás mám taky jednu dovolenkovou, kterou mi poradil můj spolucestující přes blablacar.
http://www.holidaypirates.com

24. březen

večerní běh v Schumanovi

Úvodní hodina k elektřině aneb jee pokusy :)

já: Víte, co jsou to vodiče?
Chlapec: Vodiče jsou lidi, co vodí psy, když je to polovodič, tak má jenom půlku psa... a pak ještě existuje nevodič :D

Tournai a jiné

 

Můj první víkend v Bruselu byl opravdu vydařený. Ano, zní to zvláštně, ale minulý víkend byl můj první víkend, kdy jsem tu byla a byla jsem tu sama. V sobotu jsem se šla s kamarákou z práce kouknout na zase jiné trhy - Clemanceau. Dojely jsme do dalšího malého Aladin districtu a ani jsme nepotřebovaly návod, jak se na trhy dostat. Cestu lemovaly prodejci všeho možného, ať již kradéného nebo jinak nabytého zboží. Tím, že mám poslední dobou docela světlé vlasy, tak vypadám na těchto tržištích, jak exot. Ale jsme dvě, takže si můžeme povídat a oni nám toho tolik necpou. Naposledy, když jsem na podobné tržiště vytáhla i Jeroena, tak jsme opravdu dost vystupovali z řady, já neměla šátek, ani jsem nebyla snědá a Jeroen neměl ani pyžamo, ani tmavý vous. :D Tak jsme si to pořádně užívali. Abych to zkrátila, prostě jsem minulou sobotu sehnala 3 balení princů za 1 ečko. :D A nebo minule 3 balení rajčat za ečko a tak. Ale to je jenom náhoda, protože normálně jsou ceny trochu dost jinde. Večer jsem se jala hledat nějaký apartment, kde měla být dámská jízda děvčat, ze kterých jsem znala dvě. :D Když jsem šla pak z centra domů, chvíli jsem při hranolkách poslouchala pouličního houslistu a našla svůj noční autobus. Protože jsem byla moc pomalá, nestihla jsem si zabrat místo a zůstala stát. Po pár minutách mi takovej mladičkej přiopilej chlapec nabízí místo se slovy: You can sit because you are apparently older than me. :D (můžeš si sednout, protože jses očividně starší než já) ... Oh jak ušlechtilé. Nejdřív jsem se musela od srdce zasmát, že na mě to učitelství teda asi zanechává známky a už mě lidi netipujou na 16 a taky jsem ho rači nechala sedět, protože jsem nebyla zvědavá ná žádný řeči a hlavně on to chudák potřeboval :D.

V neděli jsme se vydali s moji spolubydlící a dalšími, od toho dne již i mými kamarády na výlet. Rozjeli jsme se do malého městečka Tournei (taková Chrudim no) blízko Francie. Měli jsme neuvěřitelné počasí. A jelikož ve městě defakto mnoho nebylo, na dobrou hodinu jsme se usadili op de terras - neboli na zahrádku. Tyto zahrádky jsou v Belgii a Holandsku velmi oblíbené a většinou zabírají půl náměstí. Všichni si tam lebedí na sluníčku a pijí místní pivo. I my jsme museli ochutnat. Osobně preferuji tmavá piva a tohle bylo ještě ovocné, ale pozor, pozor i takové ovocné pivo může mít 8%! No nezdá se mrška! :P 

V pondělí mi to začlo. Učím teď u 4-táků a ačkoliv je ta třída docela fajn, je to celkem náročné. Paní učitelka mě teda rozhodně nešetří a defakto učím skoro všechno. Ale nestěžuju si, protože za tímto účelem jsem sem přece jela, ne? Dneska jsme měli poslední opakovací blog všech ekosystémů. Vyrobila jsem velké riskuj a asi to na některé děti zapůsobilo, protože mě dneska jeden chlapeček povídá. 

Chlapec: A paní učitelko, v kolik vstáváte?

Já: v 7:10

CH: a v kolik jste byla ve škole

Já: v 8:15 (hodina začíná 8:25-30)

ch: ahá, já, že jste to měla tak připravený... :) 

tyhle děti mají vůbec občas záludné otázky, jako např. a co vás přimělo k tomu, stát se učitelkou a jste si tím jistá?  A tak :D Nebo některý děti mluví, jak kdyby jim bylo 40 a vedli poradu.

 

 

nestiham

omlouvám se, že ode mě nepřicházejí žádné nové zprávy, ale vůbec nestíhám, snad bych mohla něco sepsat zítra :)
pár základních poznámek:
- přístě se již s prvníma památníkama nebudu tak crcat, dala jsem si vysokou laťku, kterou jsem byla nucena pod náporem přívalu těchto deníčků z holčičí třídy velmi snížit
- začínájí mě točit místní žebrající mládež, po většinou jsou to zdravý lidi, který jsou dle mýho názoru jenom líny něco dělat. Ale o tom, bych ráda napsala více...
- lidi v metru jsou taky pěkně sobecký a nevychovyný povětšinou, ale kde ne no..
- rozšiřuji úspěšně okruh známých lidí v Bruselu a světe div se, v neděli jsem se seznámila s holčinou, která říká "jejda mane"
- rána jsou taky moc vtipná - minulý týden se mi stalo, že jsem při přestupu nastoupila na opět zpáteční směr, protože ten začíná na tom samém nástupišti, no nic.. ale pozdě jsem naštestí nepřišla
- včera mě říkal spolubydlící, hele kam potřebuješ, vezmu tě autem, no jo jenže to bych si nesměla splíst dvě zastávky. Takže on jel úplně na druhou stranu a to byl teda stresík jako blázen, protože jsem byla zrovna v nový třídě. Ale pozdě jsem nakonec nějakým zázrakem nepřišla. Ale samozřejmě, že mě nešel ani disk na googlu, kde jsem měla přípravy. No paráda.
- teď jsem u 4-ťáků a je to dost záhul, ale to je ještě pořád pohoda, příští týden bude asi pořádný peklo, protože jdu do 5tky a jsou tam skoro samý kluci. No potěž!...
- taky mám už dvě brigády, takže se opravdu nenudim, ale ono je to asi lepší. Busy Lucka - happy Lucka.. :))

Massembre

Jakmile jsem se setkala první den s paní sekretářkou, oznámila mi, že někdy v březnu pojedu se třeťákama na defakto školu v přírodě. Přišlo mi to jako nesmírně daleko a už je to tady. Každý z nás byl někdy na škole v přírodě. Já jsem měla tu čest být v pozici žáka, animátora a vychovatelky. Ještě ta učitelská rovina mi schází, ikdyž nyní k tomu nejsem daleko, ikdyž nemám plnou zodpovědnost.

Teď jsem na jihu Belgie, na hranicích s Francii. Objekt se jmenuje Massembre a hrozně mně to tu připomíná Čechy. Je tu opravdu moc hezká (taková moravská) haha příroda. Jsme luxusně 3 vedoucí na třídu a můj kolega umí jenom franzouzsky, což vnáší do naší konverzace kapku problém. Francouzština je tu obecně pro lidi jako já problém. Tluču hlavou do zdi, že jsem se neučila někdy dobrovolně tento la-ee jazyk. Připadám si jako totální negramota. Ale nechci si stěžovat. :D Nic méně. 

Škola v přírodě ala eu škola. 

Ve třetí třídě děti jedou poznávat přírodu na jig Belgie, ve 4. k moři dělat blbosti a v 5 jedou do Francie či Anglie podle jejich jazykového zaměření. 

Pro učitele jako takové, je takovýto typ školy v přírodě skvělým nápadem. Máme sice celodenní zodpovědnost za děti, nicméně o aktivity se starají místní animátoři. Nepředstavujte si ale rozjuchané chlapce a dívky v bikinách jako u móře. Jsou to většinou nějací zapálení přírodopisci. Takže děti dneska stavěly meterostanici, chytaly brouky, poznávaly zpěv ptáků v oblacích a tak. 

Nejvtipnější je tady opět jídelna. Děti už chodí normálně s táci, hurá. Poté je tu ale taková koordinátorka pohybu, která určuje, kdo si kam sedne. To by ale bylo ještě pochopitelné, pak je tu ale druhá stránka mince, že tato milá žena mi říká i kdy mám odejít a to mě jednoduše točí. Další vtipná věc je, že Španělé se po večeři (která je btw. jako náš oběd tozn s polévkou) dojídají chlebem. Samozřejmě toustovým. Olalá...

Abych ještě jednou zabrousila do oblasti jazyka. Děti mají výklad ve Fr. a občas mi nějaký hodný jedince s bilinguální rodiny (zrovna té fr.-cz) přeloží o čem je teda řeč. Občas si zapíšu nějakou tu poznámku, to jako abych měla dobrý pocit, že s tímto hendikepem také něco dělám. :D

Dneska jsem těžila ze "zkušeností" ze svých variabilních prací. Povléci postele v cuku letu mně po letošním létě přišlo jako hračka a oloupat dětem pomeranče po 5 letech v Mangalu ještě menší. Ano, alespoň něco. :) 

Takže prosím všechny chlapce a dívky vykašlete se na pěstování koťat, jak vám to radí Jiří Šlitr a do prčic se naučte alespoň 2-3 jazyky!

můj první blablacar víkend

Minulý týden jsem se rozhodla, že vyzkouším webovku blablacar.be/nl atd. a pojedu do Holandska s nějakou dobrou duší pomocí spolujízdy. Vřele doporučuji, je to taková jistější obdoba stopování :D. Dokonce jsme se potkali se spolucestujícíma na cestě tam i zpět. :D

ok uznávám i Rotterdam může mít své kouzlo. :)

obr prozatim

 

K těmto obrázkům mám cosi co říci, nicméně ne v tuto noční hodinu, nevím, kdy nastene ten čas, že budu mít zase čas něco sepsat, ale už je na čase, abych alespoň částečně vyčasila, že zatím se vše obrátilo k dobrému.