Massembre

Jakmile jsem se setkala první den s paní sekretářkou, oznámila mi, že někdy v březnu pojedu se třeťákama na defakto školu v přírodě. Přišlo mi to jako nesmírně daleko a už je to tady. Každý z nás byl někdy na škole v přírodě. Já jsem měla tu čest být v pozici žáka, animátora a vychovatelky. Ještě ta učitelská rovina mi schází, ikdyž nyní k tomu nejsem daleko, ikdyž nemám plnou zodpovědnost.

Teď jsem na jihu Belgie, na hranicích s Francii. Objekt se jmenuje Massembre a hrozně mně to tu připomíná Čechy. Je tu opravdu moc hezká (taková moravská) haha příroda. Jsme luxusně 3 vedoucí na třídu a můj kolega umí jenom franzouzsky, což vnáší do naší konverzace kapku problém. Francouzština je tu obecně pro lidi jako já problém. Tluču hlavou do zdi, že jsem se neučila někdy dobrovolně tento la-ee jazyk. Připadám si jako totální negramota. Ale nechci si stěžovat. :D Nic méně. 

Škola v přírodě ala eu škola. 

Ve třetí třídě děti jedou poznávat přírodu na jig Belgie, ve 4. k moři dělat blbosti a v 5 jedou do Francie či Anglie podle jejich jazykového zaměření. 

Pro učitele jako takové, je takovýto typ školy v přírodě skvělým nápadem. Máme sice celodenní zodpovědnost za děti, nicméně o aktivity se starají místní animátoři. Nepředstavujte si ale rozjuchané chlapce a dívky v bikinách jako u móře. Jsou to většinou nějací zapálení přírodopisci. Takže děti dneska stavěly meterostanici, chytaly brouky, poznávaly zpěv ptáků v oblacích a tak. 

Nejvtipnější je tady opět jídelna. Děti už chodí normálně s táci, hurá. Poté je tu ale taková koordinátorka pohybu, která určuje, kdo si kam sedne. To by ale bylo ještě pochopitelné, pak je tu ale druhá stránka mince, že tato milá žena mi říká i kdy mám odejít a to mě jednoduše točí. Další vtipná věc je, že Španělé se po večeři (která je btw. jako náš oběd tozn s polévkou) dojídají chlebem. Samozřejmě toustovým. Olalá...

Abych ještě jednou zabrousila do oblasti jazyka. Děti mají výklad ve Fr. a občas mi nějaký hodný jedince s bilinguální rodiny (zrovna té fr.-cz) přeloží o čem je teda řeč. Občas si zapíšu nějakou tu poznámku, to jako abych měla dobrý pocit, že s tímto hendikepem také něco dělám. :D

Dneska jsem těžila ze "zkušeností" ze svých variabilních prací. Povléci postele v cuku letu mně po letošním létě přišlo jako hračka a oloupat dětem pomeranče po 5 letech v Mangalu ještě menší. Ano, alespoň něco. :) 

Takže prosím všechny chlapce a dívky vykašlete se na pěstování koťat, jak vám to radí Jiří Šlitr a do prčic se naučte alespoň 2-3 jazyky!