Musím se vám zmínit o mých středečních eventech (akcích). Ne že by to byla nějaká tradice, na to tady asi není ani čas, nýbrž minulou i tuto středu jsem navštívila dvě zajímavá místa, o kterých bych se ráda trochu rozepsala.
Začněme chronologicky od začátku, ať v tom milý čtenáři nemáš zmatek :D. Po víkendu, kdy jsem se seznámila s kamarádkami moji spolubydlící Lůci, mi začaly chodit prarůzné pozvánky. Dohodly jsme se, že zkusíme po práci zajít na jednu akci v parlamentu, kde bylo zadarmo české víno. No jako halo, moravské víno a v parláči... Jo jsem in. Samozřejmě jsem opět nestíhala, takže jsem dorazila těsně před 7 a sorry, že to zmiňuju, ale tím během od metra jsem nebyla zrovna šik. :D. Na to, že jsme všechny měly šaty, tak to bylo prostě vtipný. Ne, že by mě to nějako bralo, že to je zrovna v parlamentu, ale zase nemusím vypadat jak na pole. No nic. Abych vás dostala do obrazu. Šlo o vyhlašování, a teď se podržte, stromu roku. No nedělám si legraci. Když jsme s děvčaty dorazily do sálu, kde se všichni tvářili hrozně důležitě a probírali jistě ty nejzásadnější věci se stromovou tématikou, ukořistily jsme alepoň to víno a tousty. Pán u mikrofonu se snažil o nějaký proslov, jenže ho evidentně nikdo neposlouchal, trochu jsem ho litovala, víc mě to ale bylo úplně jedno. Ve vedlejší místnosti se slavil Kurdistánský nový rok, měli lepší víno a občerstvení, tak jsme chvíli zůstaly tam. Musela jsem se celý ty akci hrozně smát. Jak se všichni tvářili tak hrozně důležitě a zaujatě nějakým přihlouplým projektem o nejlepší strom Evropské unie. :D Dokonce si vytiskly i pěkný plakáty. Trochu smutné bylo, že jsem asi byla jediná, komu to připadá úplně bizartní a kdo v této akci vidí pramalý smysl. Tak jsem se apsoň ládovala jednohubkama a když natáčely video na Philipa P...... I am happy, zatočila jsem se alespoň do rytmu na podpadku. Můžete asi tak dvakrát hádat, kdo financuje tyto rádoby prospěšné akce... O 180 stupňů jinou akci jsem navštívila včera. V neděli jsem našla anglicky mluvící shromáždění, no byla to spíš taková skupinka, protože zrovna v tu neděli se velkej sbor rozdělil na několik malých skupin, které se rozhodly započít svoje setkávání ve svých částech města. Nejdřív jsme si mysleli, že jsme přišli pozdě, ale poté se to takto vysvětlilo a bylo to opavdu moc milé a rodinné. A tak jsem se seznámila s pár lidmi, kteří nás s Jeroenem pozvali na jam session. Jeroen má ale smůlu, jelikož tu není a já si to nenechám ujít. Přípravy hotové, nádobí umytý, na zítra spakovaná, památníky načatý, no jako halo! :D Narychlo jsem se mrkla na google, kdeže se to teda koná a šla jsem. Samozřejmě, že jsem to nemohla najít, a protože jsem šla sama, nebyla jsem úplně přesvědčená, že budu hledat dlouho. Myšlenka, že to možná vzdám se mi vkrádala do hlavy pomalu, ale jistě. Nýbrž po chvíli jsem zahledla spěchající známou tvář a bylo vyhráno. Tak trochu jsem předpokládala nějaký coffee, se spoustou lidí, mezi kterými se ztratím. Sama bych to nenašla, protože to nemělo žádný název, bylo tam jenom velký okno, asi 4 lidi, nějaký pán se cvičil na piano a druhý chystal aparaturu. No bezva. :D Když jste někde samy a nikoho neznáte, snadno poznáte, že někdo je na tom úplně stejně. A tak jsem se seznámila s dvěma Němkama, které zrovna cestovaly po Bruselu a náhodou narazili na toto místo. Živá hudba mě tu chybí a tyto jam sessny mně to krásně kompenzují. Každý si musí najít svoje, ale mně tohle hrozně vyhovuje, tak trochu si tajně přeju, abych se jeden den probudila a byla schopná zahrát na piano cokoliv uslyším, nebo alespoň byla schopná doprovodit jakkoukoliv melodii. A já prostě velmi obdivuji každého, kdo je tohoto schopný! Postupně se tam sešla hezká sestava složená z: piana, kytary, elektriky, kláves a saxofonu (oh :)!) my jsme s děvčaty aspoň luskaly a samy pro sebe si zpívaly vokály. Pak tam byla ještě jedna paní, která se tvářila jako zelená brambora a když jsem se na ni usmála, tak ještě více zvážněla. To by mně tolik nevadilo, horší bylo, že ačkoliv byla hrozně sebevědomá a vážná, tak zpívala neuvěřetelně falešně. Jako přátelé, když už i já slyším, že to je falešně, tak mi věřte, že pravdu dím. :D Pak z nějakých důvodů přestala a odešla. Když za sebou zavírala dveře, tak se poprvé úsmála. :D Nevím, co tím, chtěla vyjádřit, ale mně se celkem ulevilo. Prvně okolo sebe nemám ráda zelený brambory a za druhý přestala zpívat. :D S Němkama jsme si ještě vyměnily důležité cestovací webovky a šla jsem domů. A pro vás mám taky jednu dovolenkovou, kterou mi poradil můj spolucestující přes blablacar.
http://www.holidaypirates.com
Žádné komentáře:
Okomentovat