Je neděle, nijak zvláštní den, kromě toho, že je toho vždycky v práci hrozně moc. Ze začátku jsem to nesla špatně, že jsou všichni v tento den se svýma blízkýma, že můžou jít do kostela, nebo třeba spát do půl druhý, můžou si udělat společnej oběd a prostě jen tak posedět. Už jsem si ale zvykla a nevyvádí mě to moc z míry, prostě normální den no. Dneska ráno jsem moc nespěchala, kam? Všichni vyspávají a stejně čekáme až se některý pokoj probudí, občas natruc a škodolibě bouchnu dveřma, a nebo zapnu na chvíli vysavač :D. No nicméně dneska ráno jsem si po dlouhý době otevřela Bibli, vím, že je to celkem riskantní, ale řekla jsem si, že ji prostě někde otevřu a uvidíme, co tam najdu. Nevím, jestli by se našel v celý Bibli verš, kterej by víc seděl na situaci, ve který se nacházím. Úplně mě to odzbrojilo.
Žalm, 30, 20-23
… Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí. Ukrýváš je u sebe v své skrýši před srocením, před jazyky svárlivými schováváš je v stánku. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal divy svého milosrdenství v nepřístupném městě! A já jsem si ukvapeně řekl: „Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět.“ Avšak vyslyšel jsi moje prosby, když jsem k tobě o pomoc volal. …
Vím, že pro některé z vás to bude znít jako z jinýho vesmíru, ale hmatatelně můžu vidět, jak neskutečně mi Bůh pomáhá. První dva dny na Tulipu byly utrpení, volala jsem o pomoc a třetí den jsem byla převelena :D na jinej hotel s tolerantní a hodnou supervizorkou. Měla jsem po každý jiný patro a trávila jsem každý ráno spoustu času hledáním všeho možnýho, abych mohla začít. Prosila jsem o pomoc a dostala jsem vlastní patro. Nebyla jsem ze začátku rychlá a nešlo mi to od ruky, Bůh mě držel a pomáhal dál. Stávalo se mi běžně, že jsem přišla do pokoje, kterej měl bejt rozbordelovanej a on byl naprosto uklizenej. Nemusela jsem tam udělat vůbec nic. To se někdy stává, že lidem se ten pokoj nelíbí a tak se prostě odcheckujou na jinej, neříkám, že by se sám uklidil, ale říkám, že tohle „štěstí“ mohlo potkat kohokoliv jinýho z pracujících. Abych si nemohla stěžovat už vůbec, dostala jsem před týdnem skvělý patro. Takže just thank you. A vrchol všeho. Každou neděli jsem se hrozně snažila dělat rychle, abych se mohla jít mrknout do Anglicky mluvícího kostela, našla jsem jeden, kterej mě jednak zajímal a jednak měli servise taky navečer – Hillsong od půl 5. Nikdy se mi to nepodařilo stihnout. Dneska jsem se už ani nesnažila a nevím jak je to možný, ale skončila jsem na hotelu o půl 4 a pak jsem to dokonce našla, což je v Amstrdamu docela big luck :D. Tady totiž není nikde žádná cedule ani na nemocnici :). Jela jsem tam on time a přišla pozdě, ale co… Pána v kavárně jsem se nesměla ptala, jestli je v tý budově jako ještě nějaká další event :D a on joo myslíš Hillsong no jasný tudma!
Byla to taková velká párty, řekla bych :) obvláště ke konci se utvořil ve předu kotel a lidi chválili opravdu ze srdce. Jelikož jsem byla hrozně unavená, tak z kázání vím, jen to, že mluvil nějakej hustej Brit z Londýna na videu, mluvil hrozně rychle, dělal joky, a já jsem hrozně ale hrozně usínala, což mě bylo děsně trapný, ale chápejte po práci, sedím, teplo aaa :) Po shromku jsem se tak nesměla ochomýtala okolo, nejsem ten typ, co k někomu přijde, dá mu herdu do zad a vyklopí mu všechno možný. Nakonec jsem se seznámila s nějakou moc sympatickou paní, která shodou okolností bydlí ve stejný ulici, pár baráku ode mě.
joo a btw. to video není z dneška jo:D kež by bylo ale dnes trochu menší podání :D
