Olivový svetr

Ráda bych napsala o jedné, dá se říct vskutku malicherné věci, která mě ale tak krásně zarazila a musela jsem se usmát, víte tak pro sebe, tak jakože v tu chvíli přesně víte, že tohle je trefa do černého.

Všechno začalo skoro před rokem, no páni, už to bude rok. V lednu jsme přijeli do Zwolle, a protože jsme najednou měly spoustu volného času, část z něho jsme chtěly s holkama věnovat prozkoumáním dutchské módy a obchodů, kde se tímto tématem vřele zabývají  Nevím, kolik dní po příjezdu jsme se vydaly s na  nákupy! Možná, že se to zdá úsměvné, ale hrozně jsem si chtěla v Nizozemí koupit nějaký.. no vlastně NĚCO, jedno co. Takový můj prvotní suvenýr, který mě bude provázet na všech důležitých cestách po nové zemi, věc, kterou si dovezu jednou domů a bude pro mě znamenat daleko víc než jen kus obyčejného hadru, který bude určitě už dávno vytahaný. Byl leden a i v Nizozemí ležel na zemi několika centimetrový nános mokrého sněhu, ve kterém všudypřítomná kola vyryla pravidelné stopy. Zaparkovaly jsme svoje milované bajky na náměstí, obkroužily zeleninový trh, nákup uložily pěkně do tašky na kolo. Aa tu jsme vlastně ještě neměly, no tak jsme se s tím táhly. Beztak nám to nevadilo, protože jsme se bály utrácet a tak jsme si toho moc nekupovaly, spíš jsme se dívaly a to pořádně, všechno bylo nové a zajímavé. Nové vůně ze sýrového obchodu smíšené se sladkou vůní oříšků, na kterou prostě nezapomenu. Ten den jsem si svoje přání splnila a koupila si krásný a zároveň úplně úplně obyčejný světle zelený svetr. Naprosto tu barvu miluju, je to barva listů olivovníků, něco mezi modrou a zelenou, asi má svůj speciální název, to mi je ale fuk, prostě ji žeru a proto, když jsem viděla v drogérie lak na nehty naprosto stejné barvy bylo jasno! Kráčím si to po main street a říkám si juch juch, když v tom mnou projede blesk, KDE MÁM TU IGELITKU??? No, doplněte si jakéhokoliv nehezké slovo chcete, hodí se všechna. Otočka o 180 stupňů a běh do té drogerie, prosím ať ji tam mají, prosím!!! Už si vůbec nevzpomínám, jak a kde jsem ji našla ale vím, že na většině fotek z Nizozemí ho mám - obyčejný zelený svetr!

Mohla bych vyprávět nespočet příběhu, které jsme spolu zažili. Zmíním ale jen ten jeden, který byl pro náš „vztah“ tím klíčovým. Někdy na jaře, jsme se s moji spolubydlící Alčou rozhodly, že využijeme poslední volný víkend o prázdninách a pojedeme na nějaký crazy trip. Protože: WHY NOT! Měly jsme za sebou zkušenost z Belgie a prahly jsme po dalším dobrodrůžu daleko od našich domovů. Náš cíl byl jasný: zábavní park v Německu! Zajímavé narychlo plánování, největší štěstí při cestování (ze Zwolle do Brem jsme se dostali za 6 hodin!!! – 300 km by hitchhiking!) nechám jednoduše stranou. Ty 3 dny prostě neměly chybu, nakonec jsme vůbec nejely do zábavního parku, ale navštívili s našimi couchsurfery Hamburk. V neděli jsme se ale musely vrátit domů. Ráno jsme poměrně brzy vstaly a v dešti s půjčeným deštníkem, jsme se vydaly vstříc znovu štěstí na německé dálnice. Vidím to úplně jako kdyby to bylo dnes, snídani si kupujeme na benzínce, kde není nic jiného než předražený malý listový krucanec a suchý rohlík, bereme rohlík! Sedíme na obrubníku a přemítáme, kam si vlastně máme stoupnout. Máme nápis Oldenburg, a nebo já už ani nevím, co jsme měly v ruce. Stoupneme si k okraji silnice, zvedneme palec do nebes a nasadíme profi úsměv – prosím vezměte nás! Asi po 10 minutách zkoušíme neukazovat nápis, po dalším čase zkoušíme jít dál, po ještě delším čase zoufale přešlapujeme a taktiky obměňujeme co minutu. Hm tak tady to bude ještě veselý! Naštěstí přestalo pršet! Po více než hodině nám konečně zastavuje auto, super!!! Vzadu má pán hrozně uslintanýho psa a chudák Alča si sedá přesně před něj! Musím se tomu smát, hlavou uhýbá, aby od něho nebyla úplně durch. Abych to zkrátila, tento milý pán nás vyhodil na křižovatce, kde jsme pak nemohly už stopnout vůbec nikoho. Byla úplně ale úplně hrozná a jelikož už bylo po dávno po poledni a my jsme ještě pořád nebyly v bezpečném Nizozemí, začínaly jsme být celkem nervozní a to i přes náš radostný pověvek: „Groningen a nebo Leer“ … Po chvíli nám jeden ochotný občan poradil, že si máme stoupnout na nájezd na dálnici, protože TADY nic neseženeme. Jelikož jsme byly už fakt docela zoufalé, řekly jsme si, že to riskneme. A tady se dostáváme opět k tématu olivový svetr, jelikož mě bylo celkem parno, položila jsem si ho na keř u silnice a otočila se na jedoucí vozy. Nikdo samozřejmě nezastavil, až na najednou se z protisměru obrátilo prudce auto. To ale nebylo to auto, co jsme chtěly kdykoliv při našich cestách vidět. Z okýnka vykouknul postarší, tvrdě mluvící Němec a striktně nás požádal o občanské průkazy. Hm a je to v … už jsem si představovala, jak platíme aspoň 100  nebo víc euro, nebo nás vezou na nejbližší policejní stanici. Chlápek nám zdělil, že na nás někdo zavolal policajty, což mě tak hrozně dopálilo. Ten fakt, že místo pomoci na vás někdo zavolá dálniční hlídky… Já vím, že to teď není objektivní, ale v tu chvíli jsem věděla naprostý rozdíl mezi Nizozemcema a Němcema. Tenhle jev by se vám totiž v té menší tulipánové zemi nikdy nemohl stát. Strážníkovi jsme duchapřítomně slíbily, že pojedeme vlakem a odpelášily jsme, co nejrychleji pryč. Celou cestu jsme ventilovaly svoje pocity z této události. Na jednu stranu jsme byly rády, že jsme vyvázly bez jediného příspěvku do rozpočtu policie, na druhou nás hrozně mrzel přístup nafrněných Oldenburřanů. Koupily jsme si nekřesťansky drahou jízdenku. No nic hlavně se dostat z tohodle hroznýho města. Až když jsme šly k vlaku, zjistila jsem, že se do svého zeleného kamaráda na cestách už neoblíknu. Je chudák na tom keři, na tom šíleným místě u dálnice. Někdy okolo 4-5 vystupujeme těsně před hranicemi v totálním zapadákově naštvané na všechny německé řidiče. A víme, že se musíme dostat za hranice! Tam už to půjde! Naštěstí sluníčko nezapadá jako v zimě a my máme ještě pár hodin. My mezitím jdeme v před, jakože si aspoň pár metrů nadeženeme, je to spíš psychologický efekt! Po asi hodině nás míjí jedno červené dutchské auto a my máváme jak na projíždějící loď okolo pustého ostrova. Projelo. Nic. Nevadí! Po 500 metrech ale na místě zabrzdí, rychle se otáčí a neeee ono jede k nám! Jsme zachráněný, teď to víme!

Na cestě jsme pak vystřídaly ještě několik aut, a vtipných příhod, ale nikdy jsme nečekaly více než 10 minut a do Zwolle jsme dorazily za světla!

A proč to u všechno píšu? Teď po roce? Na začátku prosince jsem byla v Praze na semináři o programu Comenius. Je to program, který pomáhá učitelům získávat zkušenosti v jejich oboru. Jednoduše nabízí možnost vycestovat do zahraničí, kde budete dělat asistenta učitele. Naslouchala jsem tak pozorně, že kdybych takhle vnímala každou přednášku, nemusela bych se vůbec učit. Na konci jsem je zahrnula milionem otázek a spokojeně, i když s velkým otazníkem, odcházela večerní Prahou směrem k nádraží. Protože jsem ještě potřebovala sehnat nějaké dárky, nakoukla jsem i do HM. Když jsem procházela okolo svetrů, zastavila se mi krev a spontánně jsem se usmála a to přesně tak, jako jsem pospala úplně na začátku. Ačkoliv tenhle obyčený kus látky nebyl ani ve slevě, vůbec jsem neváhala a našla svoji velikost. Nemohla jsem počkat, až bude možná někdy ve slevě, znamenal pro mě víc než jen to, že mě někdy zahřeje a bude se mi hodit k tričku. Ne, znamená pro mě kuráž jít do nových věcí, kuráž v nich obstát a kuráž dokončit cestu, na kterou se vydám. Je to snad odpověď na otázku: „Should I stay or should I go?“… 

:)

http://www.facebook.com/photo.php?v=10151211016113780

příhody P ve dnech D

Cizí neštěstí, které je způsobené blbostí druhé osoby nás většinou dokáže rozesmát. Takže bych se ráda podělila o moje poslední dny, abyste si mohli říct: "tak to jsem v cajku." Kdo mě zná, musí vědět, že snad není dne, kdyby se mi nepřihodilo něco, nad čím by si normální člověk nepozvedl oči v sloup a řekl si, že ho to snad ani v nejmenším nepřekvapuje, kdo mě nezná si možná řekne, že sem úplně blbá, což si klidně myslete a tak já to píšu proto, aby se třeba někdo pousmál. :)

Takže například včera jsem chtěla nakoupit na international dinner, která byla pořádaná buddy systemem v Hradci pro naše nové Erasmáky. Líně se mi nechtělo daleko, takže jsme na sebe hodila svetr, bundu, popadla kabelku, co ležela pohozená ještě ze včera vedle stolu a vytáhla ven kolo, abych byla zase co nejdřív nazpátek. když jsem zabouchávala dveře uvědomila jsem si, že jsem si možná nevzala peněženku a co bych potom dělala u pokladny že? Tak se pro jistotu podívám, hm samozřejmě je doma, jenže problém je, že já v té peněžence měla i klíče (víte to, abych je náhodou nezanechala jen tak na stole...) no super, hlavou mně lítají myšlenky typu: možná mám otevřený okno, třeba bych se mohla domů dostat přes střechu, nebo nějak přes sousedy? Ok tak to jsem zavrhla, protože byla zrovna kosa jako blázen a já jsem si dozajista okna zavřela. Naštěstí vím o osobě blízké, která pracuje v Pardubicích a má klíče jistojistě u sebe, protože je mnohem více méně pohrkaná jako já. Když jsem přijela k mamce do práce, zamkla jsem si pěkně způsobně kolo (přece ho nebudu tahat kvůli tý chviličce do schodů...). Vyžebrala jsem klíče od domu a stovku na nákup, abych nemusela zase domů a zase zpátky do obchodu. No hurá! Přikráčím si to šťastně k tomu kolu a olalá, já přece nemám klíče :D ty woe.. nevím, jestli může bejt někdo dneska víc zabedněnější než já. Takže pěšky? Autobusem? Po chvíli zkoušení jsem ale zvládla přetáhnout zámek přes kolo a konečně jsem vyjela za prvým posláním. Ok, ale jak já si to před tím kauflandem zase zamknu? :D Tak co? se někoho zeptám, jestli by mi ho nepohlídal ne? Myslím nějakýho zaměstnance zmrzliny, burčáku a podobně, co sedí v malým stánku, už svůj výrobek nemůže ani cítít a stejně se k smrti nudí. Naštěstí tam taková slečna byla a byla dokonce ochotná. Hurá znova. No tím to ale nekončí, při nakupování jsem úplně zapomněla, že sebou nemám ani kartu, ale prostě fakt jenom tu jedno kilo! :D takže když jsem platila tak mě úplně polil studený pot a říkala jsem si ty bláho, to nemůže vyjít a zbrkle jsem počítala kolik to vlastně dohromady bude stát. Když slečna prodavačka projížděla poslední sáček s mrkví, měla jsem připravený hrozně omluvný obličej s tím, že to asi bude muset stornovat. Načeš ona mi oznámila částku 99 kč a mně se neskutečně ulevilo, slavnostně jsem ji předala dvě 50 kč a upalovala pro to hlídaný kolo. To tam naštěstí bylo. Ok, tím to ale stále nekončí... Když jsme večer nabírali další slečny kuchařky, které s náma jely vokázat tu českou kuchyni do HK, tak nám multivan odmítnul (naštěstí ještě v Pce) znovu nastartovat. Nejdřív jsem si myslela, že si z nás Jára dělá srandu, protože on se tak nasmíval, nicméně to asi nebyl obličej potutelnosti, ale čirého zoufalství. No nic. to se hold stává. :) 

Jo a jestli Vám to připadá málo, tak můžu přidat ještě jednu perličku z dneška. Už několikrát mě nešlo přihlásit do internetovýho bankovnictví, tak jsem byla v bance, abych zjistila, proč. Paní mně dala krásně zabalené nové heslo, které mi ale znova nefungovalo. Už jsem si říkala, že to fakt snad není možný, když v tu chvíli mě něco osvítilo a já jsem si všimla, že jsem celou tu dobu zadávala udaje do business-bankingu místo internet-bankingu... LOL... 

No není na tom světě krásně... :)

...

What today, what tomorrow?

SMILE SMILE SMILE ! ! ! ! !

těžkej den? starosti s čímkoliv? protivný lidi ? čekání na to, jak to všechno dopadne? stres? 

Ok tohle může nastat, tak se prosím na chvíli zastav a podívej se na tuhle v závěru až skoro snad kýčovitou pohádku. Ne není to kýčovýtý ani omylem, je to prostě jenom hrozně hezký a není to pohádka je to krátkej film, kterej tě povzbudí a nakopne a prej dostal spoustu cen. 15 minut! Tak co? ;)

tady je to i s titulama

jen tak...

ne - nemáto žádnou spojitost s ničím, je to naprosto náhodná fotka, ale když jsem si dneska prohlížela alba z Nizozemí, tak jsem ji prostě musela ukázat světu :D - aneb nizozemský policajti nejsou žádný suchaři :P ...

Last week in KPZ

erasmus once --> erasmus for ever!

Tak jsme v pátek ukončili školu... zvláštní pocit... pak jsme měli house party u našeho učitele, což bylo hrozně fajn. Každej si měl připravit něco z "národní" kuchyně. My jsme si řekli, že uděláme vánoční bramborovej salát a pak jsme (a to zase jako musim napsat :D) mohli slyšet, že česká kuchyně to vyhrála :D yes! :) Večer jsme měli poslední společnou párty, která se fakt povedla. Po dvou hodinách spánku jsme se s Alčou vydali na conzert at sea na jihu Nizozemí. Haha o tomhle zážitku víc naživo! Jenom poznamenám, že The Basballs byli skvělí a Zeland (provincie NL) je naprosto nádherná! 

Naše I.M. :-* v darovaných tričkách - KPZ !

Zeland - festival - sun/rainy/sun - fun - big adventure - awesome sunset - discovery of new bands - The basballs

kytka pro nejlepší chalet :P

děláme (teda hlavně a převážně Katharina) živou hudbu v italský restauraci :) 

Btw. dneska sem si spakovala... nejdřív jsem byla tak hrozně zoufalá, protože jsem byla přesvědčená, že ty hromady věcí nemůžu narvat nikam! Tak nakonec se mi to povedlo, mám asi 4 zavazadla. teď jsem jenom velmi žádostiva, jak to prosím pěkně dostaneme do auta... haha ... takže kdybych nepřijela 7. večer, jedu někde vlakem nebo jinak and call me maybe...

pár photek z poslednich dnů

Poslední dny je toho milion, všichni se loučí, protože většina I.M. má koupenou letenku na 30.6.-2.7, takže si dokáže představit, jaké to má důsledky... Taky máme do pátka pořád program ve škole, takže se  neustále scházíme se všema těma skupinama, do kterých jsme se rozdělili, abychom dodělali prezentace a projekty. Zrovna ted mi psala učitelka na research, že se musíme sejít, asi se jí to nelíbí... Jdi někam Petro !!! Taky jsem elergická na všechny evaluation reporty! koho to zajímá Harry??? Potom v neposlední řadě se snažíme užít poslední čas spolu. Druhá fotka je z minulýho pátku, kdy jsme se sešli u nás v campu, bylo to hrozně hezký, protože každej měl připravenej dárek pro někoho ze třídy (podmínka byla, že musí bejt home-made) a pak jsme seděli, "grilovali" a zpívali. 

Mám takovej pocit, že až přijedu budu tak měsíc v kuse spát... :)

 aneb co se vyskytlo po cestě na trh 

Buon fire 

včera jsme byli konečně po měsíci plánování v jednom z dutch. zábavních parků

totální hrkačka :)

v posledních 15 minutách se nám podařilo vždycky najít  volný sedadlo a jet bez fronty :P

čekáme na bus, vyjímečný den se sluníčkem 

we can do it!

DRAMA

yep!
angličtina - hotovo
drama - hotovo (pro zájemce - můžete se mrknout, co jsme vytvořili :)))

http://www.youtube.com/watch?v=dRffpqUTSUQ&feature=youtu.be

research - HOTOVO jupííííí !!!!!
log na CCT - hotovo
evaluation na drama - skoro :D

Worker of the week?

Že učitelé z UHK zásadně ignorují moje maily, nevypisujou zkoušky na srpen nebo mně prostě ani nenapíšou, co by si představovali k zápočtu...  (minule jsem do předmětu napsala: Zkoušku v srpnu prosím!) myslíte, že něco Víška (čeština) vypsal? No ani ho nehlo! Takže to už jsem zvyklá, ovšem někdy se setkáme i s se srdečnou výjimkou, která je ale zase na odstřel a fakt nevím, jestli jsem blázen já nebo kdo... :

Aneb s Kmoškem (ten, co s náma byl na plenéru) je velmi snadná domluva :)

Já: "Bohužel já jsem teď na Erasmu v Nizozemí a nemám sebou index... blabla" a on mi odpoví:

"Přijďte až v úterý, na KVK budu kolem 8 hod. Kmošek".... 

Jinak abychom se "správně podpořily" s holkama pro práci, tak jsme začaly vyhlašovat worker of this week (pracovníka týdne) :D :D ... Takže tímto bych chtěla slavnostně vyhlásit Katharinu :D 

Pěkně v pondělí odevzdáme všechny papíry  ke všem předmětům a čau! Teda taková je má představa! A ku příkladu takový research (výzkum) už nechci v životě vidět aneb asi ze mě britský vědec nebude... 

Kulturní okénko

V dnešním kulturním okénku, si položíme dvě zvídavé otázky:

1) Proč jsou dutch people tak hrozně šikovný v tělocvičně?

Včera jsme se zase vydali s Kathy do posilovny na body-něco. Celá posilovna byla vyzdobená, jak na Vánoce, akorát že v havaj stylu. „Co se stalo?“, říkaly jsme si potichu …:D Záhy se nám dostalo překvapující odpovědi. Každé 3 týdny se mění sestavy na cvičení a je to velká sláva… Haha tak teď už mi to je jasný, proč jsou tak namakaný a nemají problém následovat instrukce předcvičující osoby, které fakt nebyly lehký… Protože oni si to nacvičují celý týden a pak to jenom 3 týdny opakují…

2) Proč si netleskají?

Z českých lesů a hájů jsem navyklá na to, že učitel ba i ostatní se navzájem po společné námaze podpoří tím, že si s úsměvem zatleskají, někteří snad i zavýskají, aby vytvořili správně motivující atmosféru vyzývající k ještě větší fyzické aktivitě. Je to myslím pěkný, dobrou náladu ba možná i sebevědomý podporující zvyk. Já osobně vlastně obvykle tleskám i proto, že chci ocenit Mrs. cvičitelku, kterak si pěkně připravila úkroky a jakou skvělou písničku nám to dneska vybrala. No tak to se v Nizozemí prosím pěkně nekoná. Po cvičení si každý běží pro svůj ručníček a asi je spokojenej vnitřně sám se sebou a nikomu to nevnucuje. Což je vůbec docela obecná vlastnost Nizozemců, oni se prostě tolik neprojevují, nedávají najevo tolik svoje city, názory, dost se kontrolují a jsou prostě distingovaní lidé. Teda samozřejmě kromě fotbalu, kterej mimochodem všechen projeli totálně na plný čáře, chudáci nemají ani jeden bod... což je docela smutný, vzhledem k tomu, jaký očekávání měli, myslím, že mně někdo říkal, že loni neprohráli ani jednou… no tak, hold, co se dá dělat lidi, Česká republika je pořad ve hře, tak tu oranžovou trochu změníme na červenou, co? :P 

Nedůležité poznámky

Takže několiv věcí za poslední pár dnů:

1) Práce dopadla dobře. Mělo to bejt klasický počítání aut, ale já jsem nakonec počítala kola (tak halo pořad jsem v Nizozemí...:D takže žádnej udiv, že). Protože den před tím lilo, půjčila jsem si od jedný španělky super-trupr kabáto-plášť, kterej fakt nemá chybu. Je celej modrej a je poměrně dost výstřední, prostě totálně plastovej a takovej jak kdyby naleštěnej. No nevadí, lepší v suchu a divná, než mokrá... Největší luxus byl, že ačkoliv to bylo město vzdálený asi hodinu autem, nějakej kluk z tý agentury nás tam zavezl a vyhodil nás přesně na místě, kde jsme měli počítat, pohoda lahoda! Jenom to mu to auto pěkně smrdělo, no jo přiznal se dobrovolně, že je z farmy :-D... Ne, vůbec na mě všichni nekoukali, jak na zjev v tom kabátu navíc jsem tam občas skákala nebo cokoliv abych se zahřála. :D Katharina mi v půli volá, že dělá na silnici vokální cvičení :D... tak to jsem na tom ještě dobře... Zpátky už tu smradlavou cestu přežijeme. :))

2) tenhle týden mám předsevzetí, že více-méně dodělám všechno do školy :D takže až mě uvidíte na fc, tak mi zásadně nepiště ... :D  Jsem vděčná, že všechno máme ve skupinách, takže to není odpovědnost jenom jednoho člověka. Naštěstí jak je hnusně, tak mám skoro všechno hotový... ale, jak mám dobrým zvykem, vždycky to musím ještě dotáhnout a to pěkně odsouvám...

přátelé to je pracovní morálka... :)

3) tak jsme při těch našich procházkách konečně objevili to krematorium (Ano, Bedy vím, že je velmi slavný :-D) a byly jsme úplně unešený obrovským parkem okolo. Je to tam fakt krásný, takový přírodní, žádnej golfovej trávník, ale tak hrozně klidný místo, ale přitom příjemný. Tak je to vtipný, že my až po 4 měsících najdeme takhle obrovskej park skoro za barákem...

4) jo pro nadšence do kreslení jsem objevila jednu fajn stránku :)) jooo, chápu, že to není úplně nejlepší způsob a je to "prvoplánový" :D ale... http://www.drawcentral.com/ 

Taky jsme dneska odmrazili mražák! Po 5 měsících haha...

Co se děje ve Zwolle za poslední týden?

Teda za předpokladu, že vynecháme tu pracovní stránku...:) 

Jinak koupily jsme si s Kathy permici na měsíc do posilky, kde můžeme chodit na všechny aerobiky, zumby, cokoliv a taky do sauny a páry :) nejlepší je jejich vědro se studenou vodou, to když chce asi někdo zažít fakt šok... takže jsme tam dneska byly dvakrát. Jooo a taky mám na zejtra práci :) teda jenom takovou trapáčkovskou, ale co bych nechtěla, když neumím dutch... a taky jsme dneska dokončili "natáčení" na drama. Ještě to musíme sestříhat, ale máme to natočený uf :)

všudypřítomný kanály, lodě a zelená!!!!

naše palačinkové obžérství :P 

z leva: Ms Katharina Walter, dále pak nadšenost ze zbylých Mr. Choců - nutel, setkání u Nuraj, příprava na natáčení :)

Hup Holland hup !

To jsme si s Alčou nikdy nepomyslely, že skončíme někdy s pivem v ruce, na gauči u fatbalu a budeme řvát (to si mohl střelit, na co čekáš? pěkná práce nohou, ta panenka se ti povedla, ale prosím tě trochu důrazu do tý přihrávky) - aneb hup Holland hup :D... a včerejší zápas s Ruskem raději nechci ani komentovat ... No tak doufáme, že přístě to bude lepší ... :P

A pak mi neříkejte, že dutchové nejsou prostě blázni :))

Výletník z Chrudimi

výlet do Apedoornu 

Minulou středu nás do Zwolle přijel navštívit Milan, kamarád z Chrudimi (pro ty, co snad nevědí :D) Ve st a čt jsem se jala ukázat Zwolle a okolí a na pátek jsme naplánovali po obchůzce marketu a nakoupení snad 2 kil sýrů, výlet do Apedoornu. Měli jsme se tam setkat s Alčou, která tam již byla. Nejprve jsme chtěli ušetřiti, ale nakonec jsme jeli pěkně vlakem. Proč zrovna do Apedoornu? No tak to je prosté, v tomto poměrně nijakém městečku se nachází vskutku překrásný palác, ve kterém bydlela ještě před nedávnem královská familie. Údržbáři zámku si dávájí na první dojem opravdu záležet a tak všude můžete spatřit  čerstvě nařezané květiny. Takže já bych mohla zůstat rovnou v první místnosti se zabořeným nosem ve váze u nějaké té pivoňky, že... Nicméně to bych se mnohokráte ochudila o přepychový pohled do královské zahrady, na které si jak jinak než dali opět velmi záležet. Již jsme nestihli tulipánové záhonky, ale to nám co? To nám nevadí! Ano, pokračujeme dále v prohlídce, na fotící se svatbu se nepošklebujeme a fotky jim záměrně nekazíme! Na moji nejapnou otázku, kdy že se má palác zase zavírat pro veřejnost (pardon, ale proč mi to tedy bylo tvrzeno) mi pan vrchní hlídač odpověděl, že o tom, tedy opravdu nic neví a že to bude nějaká kachna. Ano, vůbec to nebyl impulz, který mě popohnal právě do těchto míst... Aneb Jára s paintballem bude po létě končit, tak si skočte na poslední hru, ať to taky zažijete...:P :D 

V sobotu jsme se rozhodli navštívit nějaké to větší městečko, jako například Amsterdam. Nedopatřením jsme skončili v Utrechtu, což nám ve výsledku nevadilo. Nevím, zda-li to byl nějaký oficiální svátek či snad nějaká ta tradice, ale v ulicích jsme mohli být svědky nepočítaně rozluček se svobodou. Ať již dámských, či těch pánských (které se lišili právě tím, že jsme se s nimi mohli zasmát i my, obyčejní kolemjdoucí) a to jsme tam prosím pěkně nebyli v noci... a ty bežce, ty už vážení ani nepočítáme, že! 

V neděli se Nizozemí probudilo do deštíčku, ba ne, do vytrvalého a ano buďme upřímní, kapku silného deště. A s tímto jsme se s Milanem rozloučili, doufejme, že na jeho dalších cestách mu počasí bude více přát. Byl to pěkný víkend, tak brzy na viděnou!

Utrecht

Tyto fotky jsme pracovně nazvali "Zábava s Mílou" :D:D:D aneb chcete-li se pobavit, volejte známe číslo :D

4-měsíční výročí

Ráno jsme šli s Kathy běhat (teda jenom malej okruh) protože bylo už ráno vedro k padnutí a sorry zas takovej fanda behu nejsem, ikdyž lituju, že nemáme možnost zumby nebo aerobicu blízko campu (nejlíp v campu smaotném:P). Protože já než abych jela hodinu na jižní město, tak rači pujdu na pul hodky behat ne?... to dá rozum! :D No potom Katharyna uzavřela všechny průhody do domu (kudy může proudit vzduch), protože má alergii.. takže uvnitř bylo vedro k padnutí, protože máme dneska (28.) výročí 4 měsíců v naší krásné chalet, kterou zdobí nejedem atribut, který nám připomíná, co jsme spolu zažily, tak jsme nechtěli trhat partu a přemluvily jsme s Alčou Kathy, ať s náma jede na kola. Chtěly jsme udělat lake tour a v každým se smočit alespoň na chviličku. Proč nejdeme k našemu kačáku? Tak prvně je to kačák s velkým K, za druhý je tu milion křičících dětí (ano, my jako budoucí učitelky, máme rádi čas withOUT them) a za třetí jsme chtěly mít nějaký větší pohyb než jít 5 minut v nepohodlných žabkách a někde se plácnout... Musím říct, že hned první jezero, rybník, konec kanálu (nevim vážení) mě chytil za srdce :P voda čistá jako ehm u nás na hrádku :D :D nikdo nikde a všude zeleno, teplo yes! Tuhle tour jsme chtěli zakončit bbq, ale protože v Nizozemí se religionistické svátky slaví, bylo všude zavřeno. Smíchaly jsme zbytek z ledničky a otevřely zbylé víno, ha světe div se Z MORAVY :-* pohodu dokonala Katharina s kytarou a našima oblíbenýma písničkama za poslední měsíc J zazněly i český pecky :D plus naše velké drama při hraní šumi-šumi (petanque v "cizině" neznají a říkali něco podobnýho tomuhle). Jinak kdybyste znali Alču, museli byste vědět, že aby byl den dokonalej, musí v něm bejt zahrnutá dlouhá, ehm nejlépe velmi dlouhá procházka a ok, už mě to taky naučila… protože jsme z tý dlouhýýýý procházky of course dostaly hlad a doma ehm už nic není :D jeli jsme na jednoho hambače do mc a večer Big bang. Díky dámy za super den. Tak a spát za tenhle víkend a týden mám jistý spánkový dluh!

Summer 1991

Tento týden nám zase začala škola. (že to ale byly dlouhý "prázdniny") :) a už nám zase nakládají spoustu práce. Ale to nevadí, máme tady krásný počasí, takže po škole jdeme na chvíli na pláž. Ten náš rybník je takovej kačák, takže každým dnem špinavější a špinavější, ale na první pohled to vypadá dobře :D. Dneska jsme měli pokračování mýho oblíbenýho předmětu, culture and society. Změnil se nám dedeček (Henk) btw. poslední den nás, jako international minor, pozval k sobě domů na párty :)) na někoho jinýho, tak uvidíme. Měli jsme vymyslet poem o tom, kdy jsme se úplně poprvé ve svém životě setkali s nějakou formou art. Jelikož v tuhle chvíli opravdu nepřemýšlím o svém dětství, bylo to pro mě docela těžký rozpomenout se, co jsem vlastně prožívala a dělala jako malá. Napadali mě stále momenty z hlubší a hlubší historie mého žití, až jsem se dostala do věku, kdy jsem byla fakt mála, bydlela jsem s našima v Praze, doma jsme měli klavír a já jsem milovala svoji odstrkovací motorku. Možná je to spíš příspěvek pro moje rodiče, protože úroveň týhle "poem" je jinak nulová. (ještě s mojí vysokou úrovní aj..:D) ... :) btw. Musíte si k tomu představit tu fotku :), kterou bohužel nemám a myslím, že je beztak někde  hluboko zahrabaná. :)

It was summer 1991,

And I was sitting in Prague.

I was sitting on my mum

She played the piano, it was fun.

I was sitting in the Prague,

I could hear her heart

She played the piano, it was fun.

But I also could see my little motorbike.

I could hear her heart.

I felt safe in that time

But I also could see my little motorbike

happy girl

I felt safe in that time.

I was sitting on my mum.

It was summer 1991.

Hm, myslím, že máme problém...:D

Dnešek by se dal považovat za celkem úspěšný den. Omluvili se mi osobně z ING a to prosím pěkně po telefonu, takže jako díky, ale Kataríně slíbili kytku, měla jsem bejt tvrdší :D. Taky jsme jako studenti vyhráli bitvu o plyn s Harrym a s landlordem, takže doplatek 60 euro za plyn platit nebudeme. (haha španělky měly platit 140) Harry (učitel, kterej se stará i o finance) se kouknul do smlouvy a prej: "hm, myslim, že máme problém...:D" a do třetice jsme dodělali projekt na world citizenship, vytiskli a svázali. Takže hurej :).
Taky bych se ráda zmínila o tom, jací jsou v Nizozemí ochotní doktoři. Díky Bohu jsem je nemusela osobně navštívit, ale jak to tak bývá, za 5 měsíců se hold u praktického lékaře vystřídalo nemálo Erasmáků a všichni, a jim bylo cokoliv (zánět v uchu, horečka, chřipka) dostali stejnou odpověď: Vaše tělo se s tím vypořádá samo, lehněte si do postele. Jo, ale než odejdete tak tady prosím do kasičky 25 euro. Že jsme vám ani trochu nepomohli? To víte taková rada něco stojí.... takže zásadní pravidlo v Nizozemí: NECHODIT V ŽÁDNÝM PŘÍPADĚ (POKUD UŽ FAKT NEUMÍRÁTE) K DOKTOROVI. Protože ten vás fakt jen zkásne o 25 euro a pošle do postele a poradí vám maximálně nahřívání párou. Hm...

Belgium trip

V 5 dnech jsme měli naplánované, že navštívíme 6 měst: Appeldorn, Maastrich, Brussels, Gent, Brugge, Antwerpen. Byl to skvělej týden, při kterém jsme narazili na úžasné lidi. V Bruselu jsme viděli všechno zajímavý (za jedno odpoledne- uf :D) a další den jsme měli skvělej oběd s pány z EU:D víc naživo... Brusel je pro mě město běhajících lidí a muziky (jinak si nedokážu vysvětlit tolik hudebních obchodů na každým rohu). V Gentu (doporučuji, jestli pojedete do Belgie!) je taky nádherně, spoustu majestátných kostelů, bazilik, domečků a jeden hrad z 10. století. V Brugge jsme navštívili našeho společnýho spolužáka z Erasmu, kterej měl trochu jinej program a musel odjet už po 3. měsících. Btw. u něj doma mají skleněný dvěře, do kterých jsem vrazila tím způsobem, jako když je prostě nevidíte a jdete a nejednou PLESK a slyšíte jen výbuch smíchu od lidí na druhé straně... :) pro mě bylo asi nejkrásnější město právě Brugge, obvláště v noci, když je jak z pohádky! Tak ještě aby ne, je na seznamu UNESCO. :-P další den jsme potkali normálně 3 lidi, kteří mluvili česky. Dva Slováky a jednu Marcelu z Ostravy :D... Vždy milá setkání! Poslední Antwerpy nás překvapily také milým couch-hosterem, který mimochodem zná toho našeho spolužáka, což je docela big náhoda. Vlastně ty nejdůležitější zážitky sem psát nebudu :P to až někdy na živo...:)

Gent - jedno z nejkrásnějších měst Belgie

Gent 

Můj první queens day

Dnes je oranžového šílenství, při kterém se slaví královniny narozeniny. V tenhle den může každej přijít ráno do města, dát si dečku na zem a na ni vyskládat naprosto cokoliv, co chce prodat. Děti zase hodně hrály na všelijaký nástroje a lidi jim tam házeli mince…  U Ing jsme se potkaly s holkama a okamžitě jsme se nechaly zlákat na takový snowboardy na vodě. Všichni stylově v oranžový… Dneska sem byla rozhodnutá, že budu pěkně po dutch open-mind a to všemu dobrému novému. :D  Večer jsme očekávali největší párty všech dob... Jenže to by mně někdo musel prozradit, že je taky něco jako queen's night a ta je noc před tím :D.. Takže v 7 večer nebyl v ulicích naprosto NIKDO. Nakonec jsme si to ale stejně užili. :) 

Plán na tento týden byl taky trochu cestovat na sever Nizozemí. Vidět Meppel a potom do Groningenu a Leuwaardnu. Opět jsme potkali velmi milé lidi, jak při cestování, tak při couchsurfingu. U druhého klučiny jsme dokonce dělali domácí těstoviny. Poslední den nás zavezl cestou do práce k trajektu, kterej nás hodil na blízkej ostrov - Texel. Musim říct, že bylo fakt hnusně a já jsem si přála sedět celej den v tý lodi, kde bylo topení. :)) Abych se pořádně prohřáli vyrazili jsme rychlým tempem na tandem-biku vstříc lepším výhledům. :P Viděli jsme tulipánový pole, hromady z květů tulipánů, který jsou na vyhození, spoustů ovcí, nádherný pláže, písečný duny, malinkátý městečka a pozor! ceduli: ZÁKAZ KOL... :D

Poslední event byla oslava 5. (ano prosím pěkně PÁTÉHO Máje) při kterém ve velkých městech v Nizozemí vyroste spousta podii a třeba ve Zwolle se koná jeden z největších festivalů. Taková perlička z tohodle dne byla, že nejenom vstup na festival byl zadarmo, ale my jsme ještě zvládli vydělat za 10 minut každej 8 euro :)) pro děti tady byla totiž příležitost, jak se zabavit a to sbíráním kelímků (za 10 kelímků - 2,5 euro) a my Češi, abychom toho nevyužili, ne? :D Takže soutěž, kdo první nasbírá tolik a tolik a sraz tady samozřejmě proběhla. Btw. kapely jako The Asteroids Galaxy nebo Van Velzen nebyly vůbec špatný... 

picnic na naší pláži :P

more je vys nez jezero... 

tulip.pole jako denni chleba

ovce naprovo... nalevo...pres cestu...vsude

festival na 5. kvetna aneb oslava konce 2.w.w in NL

School trip part III.

Slibuju, že tohle je část poslední :D

Další den bych nejrači strávila v posteli s čajem po ruce, ale když já si prostě nemůžu něco nechat ujít…No tak viděli jsme parlament. (neskutečná ostraha, pomalu šourající se politici a hostesky, který neumějí anglicky) a potom museum, kde má obrazy třeba Piet Mondrean, normálně by mě to třeba zajímalo, ale ten den teda ne.. Takže jsem se rozloučila a řekla, že jedu do hostelu. Nastoupila jsem do nějaký tramvaje č.17 a jela neznámo kam. Naštěstí mi revizor poradil a po chvíli dalšího vyptávání jsem našla i lékárnu a cestu k hostelu. Když jsem šla po schodech do pokoje, neodpustila jsem si na cedulku: „you can go faster“ ukázat prostředníček…Ok, dobrou noc.

Další den, jsem se cítila o poznání líp. Jeli jsme do Delft, do místa, kde mimochodem žil a byl zavražděn Vilém Oranžský, kde se točil výše zmiňovaný film o dívce s perlovými náušnicemi a prostě do moc hezkého a starobylého městečka, kde jsem se mimo jiné dozvěděla od místních dětí, že vypadám, že trávím celej den u plotny :D Tak a je to venku... :D

Abychom toho neměli málo, rozhodli jsme se s holkama po cestě domů vystoupit v Utrechtu. Chtěla jsem jim ukázat pověstnou zahradu, ale když jsme k ní došli, dveře byli pěkně pod zámkem. To bychom ale nebyly my, aby něco byl nepřekonatelnej problém. Zkusili jsme projít přes část univerzity a hurej dostaly jsme se tam. Sice nás po chvíli slušně vyhodili, že tu plánují párty, ale viděli jsme! J A teď už jen rychle domů… Jo Haha přístě si zjístíme líp vlaky, protože jsme nastoupili do největšího šouráku v Nizozemí...

School trip II. part

Tak tady o této části bych napsala ráda trochu víc. Už když nám řekli, že to má být nejchudší část, dělali jsme si legraci, že to bude vypadat jako naše králíkářská Dubina nebo rozložité Polabiny.. No tak bohužel, to tam vypadlo líp… Jako fakt nekecám…  Na první pohled, na první dojem to okolí fakt vypadlo buď stejně nebo líp, nedokážu posoudit. Ale rozhodně ne jako chudinský čtvrť. Jako jo, na ulicích byl trochu nepořádek, ale jinak to vypadalo jako normální sídliště. (Ještě že neviděli náš skvost na Západě Čech…) pak nám naštěstí trochu víc do hloubky představil místní problém pracovník sociálního centra Zebra, který pro tuto oblast (Schildesveik) pracuje dobrou řádku let.

Z mých poznámek:
-        Toto část byla vždycky chudá, pochopte – blízko Amsterdamu, Haagu a přístavu. Kdo nenašel bydlení v metropoli, šel sem.

-        Obyvatelé měli vždycky neskutečně moc děti. (třeba babička našeho speakra měla 25 dětí – kam se hrabe Terezie…)

-        Protože věděli, že děcka nebudou mít kvalitní jídlo, postavila jim (nejspíš vláda) za činžákama veliké zahrady, aby jejich zdravý zachraňovalo dostatek světla.

-        Majoritní většinu tvoří Turci (8 tis) pak lidé z Maroka a Surinamu

-        Tím, že je tu hodně tureckých obchodníků, kteří s ohledem na jejich náboženské smýšlení nevyhazují jídlo, má místní charita, dobré zdroje.

-        Před několika lety tu prý byly klasický gangy (jako jsou třeba v Am), ale teď už se jim prý podařilo oblast od tohohle typu zločinnosti vyčistit.

-        Co mě dostalo je, že večer můžete vidět klidně i 5lety děti, jak si  hrají sami venku.

-        Zebra má asi 480 dobrovolníků. Dobrovolnictví patří k procesu, když chcete, aby vám organizace pomohla sehnat práci. Jejich moto je: „V čem ses dobrej? V čem můžeš pomoc týhle oblasti?“ Samozřejmě, že ve výsledku je práce klíč k vlastní nezávislosti každýho člověka, cesta k osamostatnění. Tito dobrovolníci musí dodržovat tři hlavní hodnoty: musí si navzájem věřit, být optimističtí („ne“, není odpověď) a musí dělat servis, který mají na starosti.

-        Jak poznamenal náš speaker: „when you save one, you may save a whole generation…“

-        Co musím ocenit, že většinu věcí, který nám řekli, jsme pak mohli vidět v reálu. Věc, která mě odzbrojila, byl fakt, kdy dva, dá se říct ve vatě pánové, koupili za svoje peníze dům, zařídili ho a nyní v něm pomáhají místním dětem.

-        Nevím, na kolik, jsme toho mohli za těch několika pár hodin pochytit a co nám zůstalo skryté, ale odcházela jsem s pocitem obdivu místním lidem, kteří si vzájemnou pomocí dokáží vybudovávat lepší život, než do kterého byli na začátku vhozeni.

Tenhle den ale nekončí, po shlédnutí obrazu: Girl with Pearl Earring. Btw. doporučuju stejnojmenný film! (na csfd 73 %) byla na plánu beach! Pravidlo pro počasí znělo jasně: Pokud ráno prší, odpoledne můžeš čekat krásně sluníčko a naopak. Tohle nezklamalo a zážitek prosluněné nekonečně se táhnoucí pláže byl prostě dokonalej. Pár lidí neodolalo a muselo zkusit moře, já jsem se hrozně přemáhala, abych to neudělala taky. Aby byl tenhle den the best zakončili jsme to s pár "vyvolenýma" (Nuraj, Eva, Alča, Arian a me) v italský restauraci, kde jsem se totálně přejedli pizzou, brečeli smíchem a prostě jsme měli báječnej čas. Pak jsme si řekli, že bychom mohli jít domů pěšky, co se ve výsledku ukázal jako pěkně blbej nápad, protože jsem druhej den chodila po parlamentu s teplotou. Ale aspoň jsme viděli soudní tribunál, kterej je neskutečně krásnej. Tak jsem se na tu překrásnou budovu dívala a říkali si, co všechno ty zdi asi museli slyšet. No nic, večer jsem usla ještě před desátou. Což je bylo úplně nejdřívější čas, kdy jsem tady šla spát. J

Vamos a la playa...

Oxana, me, Alča