Kavárenský výlet 5 cestuchtivých dívek, které neodradil ani Mr. Jogurt nebo psí počasí od toho, aby si užily parádní společný víkend. Tak tedy prosím.
Ok je pátek dopoledne, vstávám, házím poslední věci do tašky a vyrážím směr nádraží, oh až vlastně za hodinu! Proč si vždycky spletu hodiny! Docela se těším na to, co přijde, trochu mě ještě děsí, že nemáme potvrzenýho našeho couchsurfera. Nebo takhle, říkal, že můžeme přijet na one hundret procent, ale už nenapsal kam… haha… psala jsem mu dvakrát, že by mě holky zabily :D takže jako halo! No nic na plánu je nejprve dojet do Brna, kde pro nás má Monča připravenej večer program huhuu. S Týnkou se shledáváme na nádraží a bez problémů dojedeme do Brna, kde nás vyzvedává Monča a naše odpoledne strávíme pěkně v teple jejího útulného brněnského bytu. Čas letí jako splašený a tak po „chvili“ utíkáme na šalinu (no opovažte se vůbec vyslovit slovo tramvaj, no fuj!). Do našeho dívčího kroužku přibíráme Andrejku. Holky jedou na byt s Andrejčinama taškama a my e jdeme s Týnkou nadýchat trochu „jarního“ Brna. Jen tak se brouzdáme po náměstí, po obchůdkách a velikonočním trhu, kde na mě mrkají všechny ty sladce orestovaný oříšky, svařák nebo medovina! Ne, odolávám :P. Monča nás vezme do hospůdky, kde mají ty nejlepší staky na světě, dáváme si tmavýho kozla, kterej vlastně není kozel a jahodový pivo! Abychom ochutnaly úplně všechno nakonec si ještě objednáváme tazvanou „slámu“. Kdo neměl, ať ochutná! Nacpaný k prasknutí se vydáváme na procházku nočním Brnem, fotíme a povídáme. Pro naše tukové buňky mám dobrou zprávu, bude to pořád do kopce holky! Druhý den už se budíme někdy o půl 7, což pro dobrou polovinu z nás není ten nešmakovější čas, nýbrž nechceme si nechat ujet Studenta. Jo zapomněla jsem zmínit, že Piotr nakonec odepsal a ještě mi chudák večer volal. Na nádraží nabíráme posledního člena výpravy – Páju a zrodí se myšlenka, že bychom Piotra mohly přivítat slavnostně s cedulí. Jenže my nemáme ani papír ani fixu, dáváme si tedy s Mončou závod o to, kdo sežene dříve potřebný materiál. Monča vyhrává na plné čáře s kartonem velkým jak od televize. Kde ho na nádraží sebrala, nemám páru. Práci dokončujeme společně v trafice, kde slibujeme za fixu nákup žvýkaček, nýbrž nemáme peníze, tak nic no! Před odjezdem si máme připravit isic kartičky, kterou nemůžu najít! „Co zas nemáš?“ Ptá se rezignovaně Pája. Mám ji na stole! Trkne mě, tak v pohodě! V buse panuje přátelský servis a cestu do Vídně si zkrátimě sledováním nějakýho filmu.
Na nástupišti na nás už čeká náš couchsurfer a vede nás do centra Vídně, kde bydlí. Kupujeme si za 11 euro 48-hodinovou jízdenku a za chvíli už stoupáme po schodech jako do veže domem, který je prý 300 let starý. Slušně se posadíme všechny na sedačku a diskutujeme, co budeme dělat. Piotr má typickej pánskej bohémskej byt. Samá moderní technika, na stole 3 popelníky, žádnej systém ve věcech a topí se jenom v jedné místnosti. Za chvíli nás zdraví právě se probudivší mládenec s knírkem a pohyby Michaela jaksona. No ty woe! Tak ok Piotr se zajímá o to, co chceme dělat a každý se ho separe ptáme na otevírací dobu a nemůžeme uvěřit, že dneska je poslední den, co je otevřeno! Neděla a pondělí je closed pro human right, trapáčci! Vydáváme se tedy do centra a Piotr nám ukazuje místní krásy. Budova na levo, budova na pravo, přijde nám to všechno stejné a tak se nejapně ptáme na takový ty otázky jako: „proč jsou tady ty dvě zlatý koule?“ Máme velký úkol a to koupit v sachr hotelu nějaký hrozně luxusní likéry pro Mončinu kamarádku Brusi. Už z dálky slyšíme neustávající ryk mladých dívek. Tak co se jako děje? Přicházíme blíže a orientujeme se v davu, no spíš davečku, moc jich zase není. „Ju-stin Bie-ber, Bie-ber,“ znělo jednolitě davem. Tak ok vidíme aspoň hvězdu pubarťáckch snů! Reakce našeho couchsurfera: „hm some young stupid boy“ and he was true! Vstupujeme do hotelu, kde noc stojí neuvěřitelných 2000 euro a odnášíme si dvě tašky plný nečeho, za co bychom samy peníze neutratily. Jsme na Stefanplaze, kde je Stefandom a večer se setkáváme s klukem, kterej se jmenuje Stefan. No super :D… Nic méně toto památkové odpoledne přenujeme do nakupovacího. Piotr nás raději opouští a my hledáme obchod přístupný cenou i obsahem. Nacházíme něco jako action a forever 21. No může bejt! Mám triko se zebrama huhu. Unavený sedáme do autobusu a sledujeme, kde je to náměstíčko, kde bydlí, abychom tam vystoupily, jenže náměstíčko prostě nikde a my jsme already na konečný! Haha tak teda musíme vystoupit a koumeme mapu, kam dál, blbý je, že tak trochu nevíme, kde jsme. Nakonec nás nenapadne nic chytřejšího než nastoupit do toho samýho busu a jet zase zpátky. Monča vede a vede dobře, protože ačkoliv nevystoupíme u jeho baráku, tak se k němu dostaneme. Vize je dělání bramboráků a odpočinek před párty. No, když vstupujeme do bytu, vidím, zase jinýho kluka, kterej má okolo sebe ještě další 2 kamarády a Jogurta. Situace vypadá následovně: na jedné straně sedí tyto kluci, na druhé sedíme my, jako dva klany a upřímně je to trapný. Holky mají pochyby o dokončení toho výletu a Pája nám oznamuje, že Martin má volno, jakože pro nás kdyžtak může přijet. :D je to celkem zajímá skvadra. První Stefan je z Afriky, ale je to blondýn. Druhej je Florián, kterému říkáme přátelsky jogurt, další v čepce je Manu z Hamburku a poslední je Alex z Itálie, budoucí obytel tohoto bytu. Náš Piotr spí a chlapci kouří, kdo ví co. Jenom víme, že tráva to není, protože tu poznáme na tuty. Jak by se zachovali Francouzky v této situaci sice nevím, ale my jsme se rozhodli jít na společnou večeří. Jogurt zavelel, že půjdeme na sushi. No why not! Po chvíli z nás vytáhli, že studujeme na Uni a hrozně se tomu obdivovali a smáli zároveň. Nejvíc se jim zamlouvala Týnka a Pája, protože studují chemii. Oh man! Sushi bylo fantastický a nakonec to bylo moc fajn. Jogurta to moc nebavilo, protože nerozuměl a tak se ho Monča ptala jestli je tired nebo boring a on to stejně nepochopil :D. Pokračovali jsme v baru, který byl jen naproti. Zjistily jsme věci, které bychom v životě netušíly. Tak prosím pekně náš jogurt má dvouletou dceru a je mu o rok méně než nám, přesto má obchod na hlavním náměstí.(btw. my jsme ho teda nenašly:P) a šije nehorázně drahý boty. Stefan staví a kreslí stany, nad kterýma mě taky zůstaval rozum stát a Manu procestoval celej svět, kromě teda Český republiky. No vyklubali se z nich docela fajn společníci. Domů s náma šel Alex a pomohl nám rozdělat gauč a my se tam v 5 naskládaly. Sardynky ve Vídni! Spaly jsme na jednom boku, a když se pohla jedna, otočily jsme se všechny.
Ráno nás probudil Piotr, když někam odcházel a v noci prý šli asi 5 krát na záchod a prý i po dvou, tak já nevím. :D Andrejka: „Holky pomooc já spím na tom hnusu, bojim se, že budeme mít blechy…“
Dneska jsme chtěly jet na Schönbrung, kde si Týnka musela máchat ponožky, dát na ně pak igeliťák a s tímto provizorním řešením, jsme šly na pizzu. Ta byla uplně ve středu města a výborná! Andrejka: „Už jsem dospělá žena, měla bych si koupit nějaký pořádný deštník….třeba růžovej nebo s kytičkama…“
Doma potkáváme Floriana a Monča mu ukazuje náš rituál s pomlázkou a on nás naoplátku baví drbáním nohou, nekonvenčním držením těla či větou: „hehe today I took my knife and cut my hair…“ taky máme nabídku, že kdybychom chtěly, můžeme spát u něj, protože má 2 volný místnosti. Večer máme ještě zážitek s debilem v tramvaji a báječnou poslední večeři v naší oblíbený pizzerii u Stephanplatzu. Kdyby ještě někdo měl hlad, tak má Monča záložní rohlíky a Aja nás zásobuje vzorci chování francouzek. J
My se vracíme, nápad na bramboráky zahazujeme uplně a s našim couchsurferem se už nesetkáme. Ráno po nádherném Belvederu odjíždíme směrem The Czech Republic. Byl to krásný víkend, který zplodil nejednu hlášku a doufám, že na něj budeme jednou u nějakého sachr dortu vzpomínat.
