School trip part III.

Slibuju, že tohle je část poslední :D

Další den bych nejrači strávila v posteli s čajem po ruce, ale když já si prostě nemůžu něco nechat ujít…No tak viděli jsme parlament. (neskutečná ostraha, pomalu šourající se politici a hostesky, který neumějí anglicky) a potom museum, kde má obrazy třeba Piet Mondrean, normálně by mě to třeba zajímalo, ale ten den teda ne.. Takže jsem se rozloučila a řekla, že jedu do hostelu. Nastoupila jsem do nějaký tramvaje č.17 a jela neznámo kam. Naštěstí mi revizor poradil a po chvíli dalšího vyptávání jsem našla i lékárnu a cestu k hostelu. Když jsem šla po schodech do pokoje, neodpustila jsem si na cedulku: „you can go faster“ ukázat prostředníček…Ok, dobrou noc.

Další den, jsem se cítila o poznání líp. Jeli jsme do Delft, do místa, kde mimochodem žil a byl zavražděn Vilém Oranžský, kde se točil výše zmiňovaný film o dívce s perlovými náušnicemi a prostě do moc hezkého a starobylého městečka, kde jsem se mimo jiné dozvěděla od místních dětí, že vypadám, že trávím celej den u plotny :D Tak a je to venku... :D

Abychom toho neměli málo, rozhodli jsme se s holkama po cestě domů vystoupit v Utrechtu. Chtěla jsem jim ukázat pověstnou zahradu, ale když jsme k ní došli, dveře byli pěkně pod zámkem. To bychom ale nebyly my, aby něco byl nepřekonatelnej problém. Zkusili jsme projít přes část univerzity a hurej dostaly jsme se tam. Sice nás po chvíli slušně vyhodili, že tu plánují párty, ale viděli jsme! J A teď už jen rychle domů… Jo Haha přístě si zjístíme líp vlaky, protože jsme nastoupili do největšího šouráku v Nizozemí...

School trip II. part

Tak tady o této části bych napsala ráda trochu víc. Už když nám řekli, že to má být nejchudší část, dělali jsme si legraci, že to bude vypadat jako naše králíkářská Dubina nebo rozložité Polabiny.. No tak bohužel, to tam vypadlo líp… Jako fakt nekecám…  Na první pohled, na první dojem to okolí fakt vypadlo buď stejně nebo líp, nedokážu posoudit. Ale rozhodně ne jako chudinský čtvrť. Jako jo, na ulicích byl trochu nepořádek, ale jinak to vypadalo jako normální sídliště. (Ještě že neviděli náš skvost na Západě Čech…) pak nám naštěstí trochu víc do hloubky představil místní problém pracovník sociálního centra Zebra, který pro tuto oblast (Schildesveik) pracuje dobrou řádku let.

Z mých poznámek:
-        Toto část byla vždycky chudá, pochopte – blízko Amsterdamu, Haagu a přístavu. Kdo nenašel bydlení v metropoli, šel sem.

-        Obyvatelé měli vždycky neskutečně moc děti. (třeba babička našeho speakra měla 25 dětí – kam se hrabe Terezie…)

-        Protože věděli, že děcka nebudou mít kvalitní jídlo, postavila jim (nejspíš vláda) za činžákama veliké zahrady, aby jejich zdravý zachraňovalo dostatek světla.

-        Majoritní většinu tvoří Turci (8 tis) pak lidé z Maroka a Surinamu

-        Tím, že je tu hodně tureckých obchodníků, kteří s ohledem na jejich náboženské smýšlení nevyhazují jídlo, má místní charita, dobré zdroje.

-        Před několika lety tu prý byly klasický gangy (jako jsou třeba v Am), ale teď už se jim prý podařilo oblast od tohohle typu zločinnosti vyčistit.

-        Co mě dostalo je, že večer můžete vidět klidně i 5lety děti, jak si  hrají sami venku.

-        Zebra má asi 480 dobrovolníků. Dobrovolnictví patří k procesu, když chcete, aby vám organizace pomohla sehnat práci. Jejich moto je: „V čem ses dobrej? V čem můžeš pomoc týhle oblasti?“ Samozřejmě, že ve výsledku je práce klíč k vlastní nezávislosti každýho člověka, cesta k osamostatnění. Tito dobrovolníci musí dodržovat tři hlavní hodnoty: musí si navzájem věřit, být optimističtí („ne“, není odpověď) a musí dělat servis, který mají na starosti.

-        Jak poznamenal náš speaker: „when you save one, you may save a whole generation…“

-        Co musím ocenit, že většinu věcí, který nám řekli, jsme pak mohli vidět v reálu. Věc, která mě odzbrojila, byl fakt, kdy dva, dá se říct ve vatě pánové, koupili za svoje peníze dům, zařídili ho a nyní v něm pomáhají místním dětem.

-        Nevím, na kolik, jsme toho mohli za těch několika pár hodin pochytit a co nám zůstalo skryté, ale odcházela jsem s pocitem obdivu místním lidem, kteří si vzájemnou pomocí dokáží vybudovávat lepší život, než do kterého byli na začátku vhozeni.

Tenhle den ale nekončí, po shlédnutí obrazu: Girl with Pearl Earring. Btw. doporučuju stejnojmenný film! (na csfd 73 %) byla na plánu beach! Pravidlo pro počasí znělo jasně: Pokud ráno prší, odpoledne můžeš čekat krásně sluníčko a naopak. Tohle nezklamalo a zážitek prosluněné nekonečně se táhnoucí pláže byl prostě dokonalej. Pár lidí neodolalo a muselo zkusit moře, já jsem se hrozně přemáhala, abych to neudělala taky. Aby byl tenhle den the best zakončili jsme to s pár "vyvolenýma" (Nuraj, Eva, Alča, Arian a me) v italský restauraci, kde jsem se totálně přejedli pizzou, brečeli smíchem a prostě jsme měli báječnej čas. Pak jsme si řekli, že bychom mohli jít domů pěšky, co se ve výsledku ukázal jako pěkně blbej nápad, protože jsem druhej den chodila po parlamentu s teplotou. Ale aspoň jsme viděli soudní tribunál, kterej je neskutečně krásnej. Tak jsem se na tu překrásnou budovu dívala a říkali si, co všechno ty zdi asi museli slyšet. No nic, večer jsem usla ještě před desátou. Což je bylo úplně nejdřívější čas, kdy jsem tady šla spát. J

Vamos a la playa...

Oxana, me, Alča

School trip I.part

                                     ještě Zwolle

Amsterdam … Den Haag … Deft … Utrecht… aneb štace s naším international minor za poslední týden. Tenhle bezvadnej nápad přišel od „vedení“ takže i výdaje spadly pod jejich křídla. :-P Musím říct, že Henk (uč. na culture and society) měl všechno promyšlený, takže ohledně organizace nebyl žádný problém! 

Amsterdam - Rembrant corner

Náš výlet začal v pondělí ráno. Nasedli jsme klasicky na kola do zadních tašek jsme narvali všechny věci a vyrazili směr nádraží. Asi po 5 minutách začaly padat jemné kapičky, které se po několika sekundách proměnily v docela velký kroupy a začalo lejt jak z konve… Chudák Alča se v tomhle musela dvakrát vracet domů, protože ji nejdřív zradilo její kolo, na kterým se nedalo jet a potom zjistila, že v tom kole, zapomněla kabelku. Nevadí, mokrý z obou stran jsme dojeli na nádraží, vyfasovali jízdenky a hurá via Amsterdam. Já osobně jsem tam byla už dvakrát, takže jsem se těšila, že konečně navštívíme i nějaký budovy zevnitř :). Hned na začátek nás provedli Rijmuseem, kde visí slavná Noční hlídka (Night watch). Dílo se zajímavým příběhem a historii. před ním jsem se trochu vrátila o deset let zpátky, kdy jsem chodila do zušky a poslouchala spoustu příběhů o různých malířích, který jsem většinou okamžitě zapomněla. Jeden z mála, který mi zůstal v hlavě byl právě o Night watch, kterak to Rembrandt zavařil narsistním muškerům, kterak si obraz provedl podle vlastního gusta a ne podle představy zákazníka oné doby. Vlastně je docela zvláštní, co určuje, co nám zrovna zůstane v paměti a co se „ztratí“...Jinak hodně vtipnej byl náš průvodce, kterej vypadal jako Jim Carry a netradičně se při své řeči kroutil. Protože jsme měli asi 2 hodinky volna a v břiše prázdno jali jsme se s děvčaty objevit nějaké to místo pro stravování. Narazily jsme na italskou restauraci, vše za 5 euro. :D No tak jako dobrý, ale doma si uvaříme líp :D sorry… Pokračování našeho musejního story se přesunulo do Rembrandtova domu, kde nám ukázali, jak se míchaly barvy v 17 století, jak dělal svoje práce suchou jehlou, kde bydlel, proč nakonec svého života neměl žádný jmění, i když si v době své slávy (dokonce ne až po smrti) vytvořil slušný mediální obraz u tehdejšího art publika. Celá prohlídka byla dost interaktivní a třeba i pro děti nebo pro toho, koho nějaký obrazy moc neberou, by to mohlo být docela zajímavý. J Večer jsme vždycky padly do postele, jako mrtvý. Já jsem se teda z té smrti docela pravidelně probrala, abych mohla ostatní v pokoji vzbudit kašlíčkem :D.

před Evropským parlamentem :)

Druhý den si to takhle sedíme na snídani a najednou slyším českou větu, podívám se na Alču, podívám se za sebe a vidím dvě postarší dámy ve sportovní košili. Stačili jsme si vyměnit pár minut konverzace a bylo to tak hrozně milý setkání, že do teď litujeme, že jsme si na ně nevzaly kontakt nebo je nepozvaly do Zwolle. Stačily nám jen říct, že museli před 40 lety utéct do Kanady a že nyní už 3 týdny cestují po Evropě, protože mají „vyděláno“ hmm… :D Hrozně jsem chtěla slyšet jejich příběh, ale neměli jsme dostatek času. Toto dopoledne jsme se totiž měli přesunout do nejchudší části Nizozemí…

Traveling in April weather

jak jsme sušily prádlo...

Počasí si s náma hraje jako kočka s myší... Dneska jsme si to mohli vyzkoušet na vlastní kůži, když jsem se rozhodli vyjet na výlet do Nizozemských Benátek :). Samozřejmě , že jsme vyrazily jako obvykle pozdě a ještě ke všemu kamarádi od Alči museli jet na jednom kole, protože germáni, kteří nám kola půjčovali jsou už v tahu. A protože ti kamarádi nejsou tak "cvičení" :D na jízdu ve dvou na jednom kole po holanských silnicích, tak jsme je po chvíli poslali pěkně na zastávku autobusu a my jsme se pokoušeli v šibeničním termínu stihnout vlak. Když jsme byly asi uprostřed cesty k nádraží, uviděli jsme na pravoboku oblohu černou jak tejden starý ponožky. Stačila jsem zavěštit, že až na nás kápne první kapka, tak se musíme rychle schovat, abychom nebyli totálně durch a už to začalo. Během několika sekund začalo pršet, padat kroupy a totálně fučet. Abych upřesnila moji výbavu pro tyto případy: deštník :D. Jasný, pláštěnku jsme si samozřejmě nevzala... Chvíli jsem si myslela, že přemůžu můj chaboučkej deštníček a že mě zachrání od promoknutí, tak to jsem po chvíli cesty vzdala a zastavila, mezitím Alča zmizela v mlze a na moje volání, že bychom se mohli někam schovat nereagovala. Zvítězil duch zachování alespoň trochu sucha (a pak zdraví..:D) a zamířila jsem někam do domu, bylo tady víc lidí a po chvíli se ukázala i Alča. Její kamarádi mezitím zjistili, že žádnej autobus nejede, až asi za hodinu :D. Tak jsme si sedli dovnitř do chodby domu, a sušili co šlo :D. když někdo vcházel dovnitř, snažili jsme se tvářit hrozně zníčeně a doufaly, že nás nějakej pohostinný dutch či dutchka pozve na kopje koffie :D. Tak to se nestalo, ale věci po půl hodině aspoň trochu oschly. Fakt jsem byla rozhodlá, že dneska se kvůli dešti domů nevrátím a budu mu čelit celý den..:D Nakonec jsme se setkali po asi hodině a půl na nádraží a konečně mohli vyrazit směr  Giethoorn neboli "holanské Benátky". Projížděli jsme Meppelem, kde jsem sentimentálně zavzpomínala, jaké by to asi bylo... Ale není, haha...

Ne, že by tato cesta byla snad špatně naplánovaná, ale při přestupu na autobus, jsme zjistili, že nám jede až za hodinu :D...(totálně mrtvo, na západě zase černo, už chyběla jenom vrzající pomalu se kývající houpačka...) Konečně nastupujeme do autobusu s partou asi 15 lidí z východu (netroufám si odhadnout, z jaké země, ale vypadalo to, jako když čekají na autobus do foxconu..:) Musím říci, že jsme natrefili na perfektního autobusáka, protože po tom, co jsme vystoupili asi o 3 km dřív, za náma chudák celej poplašenej vyběhl a varoval nás, že to není zastávka, kam jsme chtěli. Za odměnu jsme mu věnovali zbytek naší čokolády. :) (no tou přece nikdy nikdo nemůže pohrdnout...). Jen jsme se "báli", že až zjistí, že tam jsou jen asi 4 čtverečky, tak až budeme čekat na zastávce pro cestu zpět a on se k nám bude blížit, sešlápne brdu a naschvál projede kaluží, možná se ještě trochu vítězně pousměje... Vidíte to?

No nic :D konečně ty Benátky, že... Ano, je to rozkošná vesnička, plná kanálků, domečku, kachniček a lodiček, na která vás zve pracující chlapeček... My jsme se chvíli rozplývali, pak utíkaly před návaly přívalového deště a nakonec to zalomili na hranolkách s jopie sous.. Viz fotečky (když už jsme u těch zdrobnělin)

tohle nás prostě pobavilo... :)

typický domeček s typickou střechou

Tomáš, Barča, moje maličkost, Alča

Zapomenuto na dně

Tyhle fotky jsem našla zahrabaný ve změti mých náhodných pictures v telefonu. Welcome:  

My v Čechách prodáváme staropramen za 1 euro i s nápojem uvnitř... ;-) tuhle skleničku jsme našli v jednom sekáči :D

Co udělat když vám zeje kostel prázdnotou? Misii nebo business? 

A moc se potutelně neusmívej :P 

Máslovej mně nechutná... 

Keukenhof from inside

Nejsem žádnej znalec, ale v tomhle sýru bych se mohla utopit...

Teacher in Europe

Tak už se zase dluho nepřihlásím na žádnou konferenci. Nyní to byla: Teacher in Europe a opět teoretické plkání a rozebíráních prázdných frází, který vám do vaši praxe, života ani ničeho jinýho nic nepřinesou. Občas se na konferenci objeví nějakej dobrej workshop, ale obecně mám pocit, že si řečníci musejí hlavně dokázat, že umí mluvit v termínech. Tak právě proto jsem si myslela, že tahle bude jiná a hrozně zajímavá. První s čím nás vypekli, že to má být international. Oo ovšem je to international, ale tuhle složku tady tvoříme my, jako erasmáci a osatní jsou z Nizozemí, hm :D Další věc byla, že nám za celou konferenci nikdo pořádně neřekl, čeho se máme vlastně dobrat a co že to v těch týmech vlastně máme dělat :D. Takže jsme ztratily dobrej jeden den tím, že jsme zjišťovali u ostatních a hledali z předchozích let, jak ty projekty mají vlastně vypadat. Tak jsem pořád čekala, kdy teda na tom začneme pracovat, ale pořád nám ukládali další zbytečný úkoly, jako zodpovídání teoretických otázek, na který se nedá správně zodpovědět dokud ten PROJEKT není hotovej ! :D No prostě konference: Teacher in Europe mě zklamala hned na několika frontách. 

Btw. začínám bejt dost alergická, když mně někdo tvrdí, že bydlím v VÝCHODNÍ Evropě či Československu nebo dokonce Tchechoslovenia :D.  Ze začátku mně to připadalo hrozně roztomiloučký a ňuňu, ale teď bych těm lidem nejrači dala ránu :D. Tak jako ale řekněte sami, učitel na VŠ a tvrdí nám, že když ČR nemá euro tak dozajista není v EU? A nevidí rozdíl mezi Schengenským prostorem a eurozonou? HALOOOO!!!! 

Granny, teach me charleston!

Když nastane období dešťů, dojde ke všeobecnému zklidnění společnosti a našich životů. Pro tuto příležitost si zakoupila Alča v action pletací jehlice a vlnu. Posadila se pěkně na sedačku a začala štrekovat. Škoda, že nemáme houpací křeslo…To byl první den, pak jsem odjela s holkama do Amsterdamu, vrátím se a na stole jsou další jehlice, no ne Katharynu to chytlo taky! :D Jako prosím vás představte si, jak sedí před skypem, volá vysoce haloo (jakože špatně slyší) a k tomu štrekuje :D. Ještě, že nenosí brejle na blízko. Do toho si pusťte tuhle písničku: http://youtu.be/GAdrZfeo-IA a máte klima, co máme právě teď v chalet… takže jestli někdo chcete objednat ponožky, šálu nebo svetr, objednávky můžete posílat telegramem…

Nevím, jestli jste někdy přemýšleli nad morálním významem Perníkové chaloupky, chápu, že tohle složitý téma bych takhle na večer neměla ani vytahovat, ale když už jsme u toho, nás tady napadlo několik závěrů, které z této vskutku nadčasové pohádky vyplývají...

-        Take always your cell phone with you.

-      Have a good behavior to old people otherwise they can eat you.

-      Take always enough money for calling taxi.

-    Be careful of foreign people and definitely do not go to their house. So couch surfing should be strictly prohibited, shouldn't it? 

Welcome in Netherlands, girls! :)

Ve středu večer mi přijely holčiny z ČR :) (Andrejka, Monča a Týnka). Plán byl takovej, že pro ně přijedu busem na nádraží a nějako se dokodrcáme do campu, pak ale Alču napadlo, že naši germánští sousedé mají vlastně auto, tak jsem je poprosila, jestli by se mnou nějakej dobrovolník nezajel na nádraží, že mu dám český pivo :D. Co jsem ale nedomyslela bylo to, že ačkoliv znám cesty po Zwolle na kole jako svoje boty, horší je to již s cestami autem, že... Takže přestože jsme vyjeli s mírnou rezervou, po chvíli jsem se jako navigátorka propadala hanbou, protože upřímně, já vůbec netušila, kde jsme ... No nevadí, máme pořád ještě 2 minuty :D... ok, takže na nádraží jsme přijeli trochu pozdě (asi o 10 minut, pardooon) a zpátky jsem cestu už věděla, jenže chlapec prohlásil, že rači pojede podle sebe, takže jsme se ztratili opět :D. Ale za "vyvoněnej odvoz" to stálo. (btw. není to skvělý slovo? Dejte akcent na první dvě slabiky...:D VY-VO-něnej :D).

Večer jsme se všichni seznámily a ráno jsme se jaly objevovat Zwolle. Teda já musela ještě ráno do školy, protože nás pozvali na easter-breakfast. Což bylo hrozně milé a chápete, že jsme nemohli odmítnout. Děcka nejdřív zazpívaly nějakou songu v tělocvičně, kam se nahrnula celá škola a pak měly ve třídě přichystanou snídani. Takže se nejdřív najedly a pak si přečetly, o čem vlastně Velikonoce jsou. Moc super nápad! :) Vlastně původně jsem myslela, že třeba budou holky ještě spát, až se vrátím, jenže jsem si trapáčkovsky zapomněla telefon pod sedačkou (ne nemáme tady takovej bordel, prostě mně tam zapad :D), kde spaly a jaksi na něm byl nařízenej budík, takže v 7:00 začalo hrát na celou chalet Hej, Hej baby... :D. Po snídani a představení hageslagu jsme vyrazily na kolách do města. Prošly jsme ho skrz na skrz a nasály místní atmosféru. Nebo tu možná až další dny, kdy jsem holkám ukazovala trhy a místního "one-euro man", který je velmi zaujal. Abych vysvětlila o koho jde, je to prostě jeden stánkař, kterej má naprosto všechno za jedno euro a prodává sortiment od šátků, přes náušnice až po řetízky. Takže si dokážete asi představit, co to udělá s ženskou přirozenou touhou nakupovat :D. Máme i video ;). Třeba vám ho holky na požádání někdy ukážou :D. Jinak Monča měla chudák štěstí na trochu rezavej zámek a když jsme odemykaly kola, bravůrně ho přelomila :D, tak vzala kolo na ramena a odštrádovaly jsme k pánovi, kterej kola prodává a naštěstí nám pomohl. Po cestě to vůbec nevypadalo, že to kolo kradem. :)

Večer jsme se vydaly do víru Zwolle.Ve Flyingu byla zrovna mexická párty a neskutečně moc lidí, tak jsme to vzaly o dům vedle a poprvé, co jsem ve Zwolle tu hráli pomádu a to se ví, že my jí máme zrovna moc rádi. :) 

Upozorňuji, že na spánek v těchto dnech nebylo moc času a když jsem vždycky viděla počet hodin na budíku, když jsem šla spát, tak jsem si nebyla jistá, jestli neusneme při jízdě na kole. :) Na pátek byl proto naordinovaný relax day s ochutnávkou belgických piv a představením frekandellu special a místních kroket. :)

V sobotu jsme vyrazily do Keukenhofu, na místo, o něměž se říká, že je jeden z nejhezčích parků světa. Musím říct, že pokud máte rádi tulipány, narcisky a prostě kytky, tak ho vřele doporučuju. Větší hodnocení nechám na každým podle fotek, který sem nahraju, až nám konečně začne fungovat řádně net. (takže asi až z Paba:D).

Cestou zpátky jsem konečně poznala, co to je "kafekára" ve vlaku. Tak to je prosím pěkně většinou nějaká osoba, která asi chudák nemá na výběr, kde pracovat a tak skončí jako kafekára v místních vagonech. Na zádech nosí horkou vodu, vedle kelímky s nápisem starbucks (zaručeně pravý!) a když si chcete za 2 euro tuto pochoutku dát, srazí mezi tím občana naproti tím svým hrbem. Takže jako jedním výrazem je prostě LOL...

Na neděli byl plán jasnej! Amsterdam a freeamsterdam tour again! Nyní jsme dostali kluka, kterej je zapsanej v guinessově knize rekordů o nejrychlejšího speakra. Ne vážně, mluvil až se zajíkal. Jenže chudák, jak pořád vtipkoval a byl celej nadšenej, tak ho v půlce tour zdradilo jeho zdraví.  Ačkoliv nikdo pořádně neví, co se mu stalo, po chvili, co ležel na lavičce bílej, jak stěna, mu byla rači zavolána odborná zdravotnická pomoc. Tak jsme mu dali ještě dýžko, popřáli hodně zdraví a čau no. Byly jsme blízko květinového trhu, kde jsou mimo jiné i obchody, kde můžete bez ostychu ochutnávat jejich sýry v větším množství, než by se slušelo, bez nutnosti zakoupit cokoliv. ;) Pak ještě slavný napis I amsterdam a bohužel rychle letět na nadraží, protože holkám to fakt za chvíli letí. Tak goodbye girls, budu se těšit zase v ČR! :)

střípky z praxe...

Na jedné z hodin jsme se s děckama pustili do výroby klobrců. Měla jsem radost, že to všechny bavilo a ještě větší, jak byli neskutečně kreativní. Dont worry, samozřejmě, že šablonky byly prohibited ;-) a je to teda ani nenapadlo. Pár kluků si vyrobilo "pravej studentskej" podle toho, jak si to našli na netu. 

 na začátek tv jsme měly s Itxaso trochu zumbo-aerobicu :D haha