Traveling in April weather

jak jsme sušily prádlo...

Počasí si s náma hraje jako kočka s myší... Dneska jsme si to mohli vyzkoušet na vlastní kůži, když jsem se rozhodli vyjet na výlet do Nizozemských Benátek :). Samozřejmě , že jsme vyrazily jako obvykle pozdě a ještě ke všemu kamarádi od Alči museli jet na jednom kole, protože germáni, kteří nám kola půjčovali jsou už v tahu. A protože ti kamarádi nejsou tak "cvičení" :D na jízdu ve dvou na jednom kole po holanských silnicích, tak jsme je po chvíli poslali pěkně na zastávku autobusu a my jsme se pokoušeli v šibeničním termínu stihnout vlak. Když jsme byly asi uprostřed cesty k nádraží, uviděli jsme na pravoboku oblohu černou jak tejden starý ponožky. Stačila jsem zavěštit, že až na nás kápne první kapka, tak se musíme rychle schovat, abychom nebyli totálně durch a už to začalo. Během několika sekund začalo pršet, padat kroupy a totálně fučet. Abych upřesnila moji výbavu pro tyto případy: deštník :D. Jasný, pláštěnku jsme si samozřejmě nevzala... Chvíli jsem si myslela, že přemůžu můj chaboučkej deštníček a že mě zachrání od promoknutí, tak to jsem po chvíli cesty vzdala a zastavila, mezitím Alča zmizela v mlze a na moje volání, že bychom se mohli někam schovat nereagovala. Zvítězil duch zachování alespoň trochu sucha (a pak zdraví..:D) a zamířila jsem někam do domu, bylo tady víc lidí a po chvíli se ukázala i Alča. Její kamarádi mezitím zjistili, že žádnej autobus nejede, až asi za hodinu :D. Tak jsme si sedli dovnitř do chodby domu, a sušili co šlo :D. když někdo vcházel dovnitř, snažili jsme se tvářit hrozně zníčeně a doufaly, že nás nějakej pohostinný dutch či dutchka pozve na kopje koffie :D. Tak to se nestalo, ale věci po půl hodině aspoň trochu oschly. Fakt jsem byla rozhodlá, že dneska se kvůli dešti domů nevrátím a budu mu čelit celý den..:D Nakonec jsme se setkali po asi hodině a půl na nádraží a konečně mohli vyrazit směr  Giethoorn neboli "holanské Benátky". Projížděli jsme Meppelem, kde jsem sentimentálně zavzpomínala, jaké by to asi bylo... Ale není, haha...

Ne, že by tato cesta byla snad špatně naplánovaná, ale při přestupu na autobus, jsme zjistili, že nám jede až za hodinu :D...(totálně mrtvo, na západě zase černo, už chyběla jenom vrzající pomalu se kývající houpačka...) Konečně nastupujeme do autobusu s partou asi 15 lidí z východu (netroufám si odhadnout, z jaké země, ale vypadalo to, jako když čekají na autobus do foxconu..:) Musím říci, že jsme natrefili na perfektního autobusáka, protože po tom, co jsme vystoupili asi o 3 km dřív, za náma chudák celej poplašenej vyběhl a varoval nás, že to není zastávka, kam jsme chtěli. Za odměnu jsme mu věnovali zbytek naší čokolády. :) (no tou přece nikdy nikdo nemůže pohrdnout...). Jen jsme se "báli", že až zjistí, že tam jsou jen asi 4 čtverečky, tak až budeme čekat na zastávce pro cestu zpět a on se k nám bude blížit, sešlápne brdu a naschvál projede kaluží, možná se ještě trochu vítězně pousměje... Vidíte to?

No nic :D konečně ty Benátky, že... Ano, je to rozkošná vesnička, plná kanálků, domečku, kachniček a lodiček, na která vás zve pracující chlapeček... My jsme se chvíli rozplývali, pak utíkaly před návaly přívalového deště a nakonec to zalomili na hranolkách s jopie sous.. Viz fotečky (když už jsme u těch zdrobnělin)

tohle nás prostě pobavilo... :)

typický domeček s typickou střechou

Tomáš, Barča, moje maličkost, Alča