Cizí neštěstí, které je způsobené blbostí druhé osoby nás většinou dokáže rozesmát. Takže bych se ráda podělila o moje poslední dny, abyste si mohli říct: "tak to jsem v cajku." Kdo mě zná, musí vědět, že snad není dne, kdyby se mi nepřihodilo něco, nad čím by si normální člověk nepozvedl oči v sloup a řekl si, že ho to snad ani v nejmenším nepřekvapuje, kdo mě nezná si možná řekne, že sem úplně blbá, což si klidně myslete a tak já to píšu proto, aby se třeba někdo pousmál. :)
Takže například včera jsem chtěla nakoupit na international dinner, která byla pořádaná buddy systemem v Hradci pro naše nové Erasmáky. Líně se mi nechtělo daleko, takže jsme na sebe hodila svetr, bundu, popadla kabelku, co ležela pohozená ještě ze včera vedle stolu a vytáhla ven kolo, abych byla zase co nejdřív nazpátek. když jsem zabouchávala dveře uvědomila jsem si, že jsem si možná nevzala peněženku a co bych potom dělala u pokladny že? Tak se pro jistotu podívám, hm samozřejmě je doma, jenže problém je, že já v té peněžence měla i klíče (víte to, abych je náhodou nezanechala jen tak na stole...) no super, hlavou mně lítají myšlenky typu: možná mám otevřený okno, třeba bych se mohla domů dostat přes střechu, nebo nějak přes sousedy? Ok tak to jsem zavrhla, protože byla zrovna kosa jako blázen a já jsem si dozajista okna zavřela. Naštěstí vím o osobě blízké, která pracuje v Pardubicích a má klíče jistojistě u sebe, protože je mnohem více méně pohrkaná jako já. Když jsem přijela k mamce do práce, zamkla jsem si pěkně způsobně kolo (přece ho nebudu tahat kvůli tý chviličce do schodů...). Vyžebrala jsem klíče od domu a stovku na nákup, abych nemusela zase domů a zase zpátky do obchodu. No hurá! Přikráčím si to šťastně k tomu kolu a olalá, já přece nemám klíče :D ty woe.. nevím, jestli může bejt někdo dneska víc zabedněnější než já. Takže pěšky? Autobusem? Po chvíli zkoušení jsem ale zvládla přetáhnout zámek přes kolo a konečně jsem vyjela za prvým posláním. Ok, ale jak já si to před tím kauflandem zase zamknu? :D Tak co? se někoho zeptám, jestli by mi ho nepohlídal ne? Myslím nějakýho zaměstnance zmrzliny, burčáku a podobně, co sedí v malým stánku, už svůj výrobek nemůže ani cítít a stejně se k smrti nudí. Naštěstí tam taková slečna byla a byla dokonce ochotná. Hurá znova. No tím to ale nekončí, při nakupování jsem úplně zapomněla, že sebou nemám ani kartu, ale prostě fakt jenom tu jedno kilo! :D takže když jsem platila tak mě úplně polil studený pot a říkala jsem si ty bláho, to nemůže vyjít a zbrkle jsem počítala kolik to vlastně dohromady bude stát. Když slečna prodavačka projížděla poslední sáček s mrkví, měla jsem připravený hrozně omluvný obličej s tím, že to asi bude muset stornovat. Načeš ona mi oznámila částku 99 kč a mně se neskutečně ulevilo, slavnostně jsem ji předala dvě 50 kč a upalovala pro to hlídaný kolo. To tam naštěstí bylo. Ok, tím to ale stále nekončí... Když jsme večer nabírali další slečny kuchařky, které s náma jely vokázat tu českou kuchyni do HK, tak nám multivan odmítnul (naštěstí ještě v Pce) znovu nastartovat. Nejdřív jsem si myslela, že si z nás Jára dělá srandu, protože on se tak nasmíval, nicméně to asi nebyl obličej potutelnosti, ale čirého zoufalství. No nic. to se hold stává. :)
Jo a jestli Vám to připadá málo, tak můžu přidat ještě jednu perličku z dneška. Už několikrát mě nešlo přihlásit do internetovýho bankovnictví, tak jsem byla v bance, abych zjistila, proč. Paní mně dala krásně zabalené nové heslo, které mi ale znova nefungovalo. Už jsem si říkala, že to fakt snad není možný, když v tu chvíli mě něco osvítilo a já jsem si všimla, že jsem celou tu dobu zadávala udaje do business-bankingu místo internet-bankingu... LOL...
No není na tom světě krásně... :)
