Pardubky :)

S.O.S.

Máte rádi kritiku? Milujete, když vás někdo staví před Váš obrovský problém, který dozajista máte a zároveň si říkáte: "no spíš ty osobo na druhé straně, ty osobo by ses měla zamyslet a to pořádně! Echt!"

Dneska ráno jsem se zase probudila s velmi nespravedlivým pocitem, že to přece není pravda. Neodepsala jsem. Snažila jsem se nelitovat a zároveň zachovat chladnou hlavu. Seděla jsem u toho jogurtu s kakaem a energicky nabírala jednu lžičku za druhou. Koukala ven na psí boudu a souseda, jak dává duchny na zábradlí. Hlavou se mně honilo mnoho myšlenek. Snažila jsem se na chvíli připustit, že by to byla opravdu pravda. Pokud se nemusím nikomu otevírat víc něž je mi příjemné, ale rozebírám to jen sama v sobě, je to bezpečné prostředí, kde to nikdo nemůže použít proti mně, převrátit a podat v obalu naprosté jiné barvy a mínění. V takovém případě nemám problém být k sobě opravdu naprosto upřímná. Zjišťuju, že to je vlastně docela zajímavá metoda. Aneb jak říká jeden

citát.

„Sometimes you just need to be quiet, admit you’re wrong and swollow your pride. It’s  not giving up. It is growing up!“

Ne vždycky zjistíte, že jste byli opravdu "wrong" nebo "right". Někdy totiž postačí, když zjistíte, proč a co vás vede k určitému jednání. Není všechno černé a bílé.

A je to tak. Nemám zájem informovat okolí o detailech. Postačí mi, když si to srovnávám sama v sobě a poznám sebe sama více. Pak jsem se sama divila, když jsem poslala zprávu, kde stálo, hele tak mě klidně kritizuj dál, aspoň se o sobě něco dozvím a někam vyrostu. Je důležitý si uvědomit, že ne všechno, co o mě někdo tvrdí, je vlastně pravda. Je důležitý brát kritiku od druhých jako motivaci, podívat se do svého nitra, zdali nemají alespoň trochu pravdu. Vyrůst s stát se silnějšími. 

Zůstat na místě totiž neznamená stát, ale jít zpět!