Plánování

Rozhodování bylo složité, nevěděla jsem absolutně kam. V létě jsem projela místa, kam UHK posílá své svěřence a vylučovací metodou (na styl: Turecka se bojím atd..) jsem si teda někam podala přihlášky a doufala, že tam, kam mě vyberou, tam mám jet a bude ta nejlepší možnost pro mě, jakou jsem si mohla přát. Přišly výsledky a já se dostala do Meppelu do Holandska, ouje,  řekla sem si a začala jsem s přípravami. Rozhodla jsem si totiž, že v tomto případu nenechám nic na poslední chvíli, ale všechno si zařídím předem, abych nebláznila na poslední týden, jak je mým dobrým zvykem. Jak jsem řekla, tak jsem taky učinila a začala postupně obepisovat všechny učitelé, smlouvy jsem nosila poctivě v termínech a všech se ptala co a jak. První šok byl, když mi holčina, která tam byla loni, řekla, že Meppel je malá vesnice a všichni si ze mě dělali legraci, že takové město ani neexistuje :D. Já se nejdřív vztekala, pak byla totálně smutná, chtěla jsem program zrušit a nakonec jsem se s tím smířila. Řekla jsem si, že to je jenom dobře a opět jsem se začala moc těšit. Jenže to by nebylo ono, kdyby šlo vše jako po másle… Cca na konci listopadu, když jsem už měla sehnané peníze na zaplacení ubytování v Meppelu (nuzáci, chtěli mít veškeré ubytování za celý pobyt zaplaceno do prvního ledna…), tak jsem potkala Olču, holčinu, která byla v Holandsku také loni a dozvěděla jsem se, že by se dalo změnit město. Nápad, který jsem měla hned od začátku, když jsem se zbořila moje představa o spoustech erasmáckých studentů a třeba i buddy systému v Meppelu. Nic méně chvíli (asi 5 minut:D) jsem na ní koukala s otevřenou pusou, chudák když mě viděla, tak mě dala kontakt na koordinátora ve Zwolle a začali se dít věci :D. Řekla jsem si, že mu jen tak večer napíšu, abych měla v duši pokoj, že to stejně nepůjde. To bylo pondělí. V úterý mě hned odepsal, že okej, ať vyplním přihlášku as soon as possible a ve středu mě naháněla i jeho spolupracovnice, takže ve čtvrtek jsem už měla ubytování v úplně jiném městě. Byla jsem totálně nadšená, a ačkoliv mě teď už trochu přešel ten velký entuziasmus a nastupuje spíš starost, co si zabalit a nakoupit, stejně jsem ráda, že zase vyhrálo heslo: Lína huba - holý neštěstí.