dobrodružství v ledničce

Naše drahá spolubydlící pracuje v supermarketu (v Tureckým), nutno dodat. Jelikož je pohledná, upovídaná a prostě taková od rány, často ji její boss dovoli donést domů to, co je trochu natlučené, má natržený obal, nebo je prostě den prošlé (U sýrů to zrovna vadí že :P). Neboli a jinak řečeno, na zemi v kuchyni máme igelitky plný paprik všeho druhu a občas nějaký ovoce. Zrovna dneska přinesla asi 2 tašky lilků. Chci tím říct, že jsme hrozně vděčný, že za jídlo skoro neutratíme. Koupíme občas nějakej chleba (rozuměj: tousťák). Taky já většinou každý den donesu z hotelu něco, co lidi nechali na pokojích. Třeba dneska jsem neměla nic a v posledním pokoji jsem našla: sušenky, čokoládu, oříšky a 3 piva :D.

Turecká děvčata si na vaření potrpí a my se tudíž, jako třeba dnes, docela radujeme, když není nikdo doma a nemusíme nic vařit ani jíst :D. Příjde vám to směšný? No jo, ale když to je pořád nějaký tradiční český jídlo a kdo má pořád vařit knedlíky :D. Samostatná kapitola je lednička. Je to naprosto dobrodružná procházka tureckými chutěmi. Tak 70% věcí nevím, jak použít. Ale už se do toho pomalu dostávám. Vím, že není radno si myslet o jakékoliv velikosti papriky, že nebude ďábelsky pálivá a druhá pošetilost je, domnívat se, že když večer uvaříme, tak to zbyde do druhýho dne! Neexistuje! Je to úplně jinej styl, než na kterej nejsem zvyklá. Ale začínám si ho docela užívat. :)

Dneska jsme měly mít obě volno, oběma nám ho vzali! Naštěstí jsme už kolem 3 byly doma a mohli si dát obídek. Tak jako spíš brunch a odpolední sváču dohromady. :)