Není tomu tak dávno, co jsem se
tetelila radostí velmi velikou, když jsem zjistila, že jsem našla někoho, kdo
je velmi parádní povahy, stejné jako je ta moje a naše cesty se střetnou v Bruselu.
Navíc jsme měli společný cíl, najít bydlení. Jestliže se do této doby nic tak
extra nestalo, včera byl den, kdy jsem se jenom divila. Tak tedy prosím.
Abych byla spravedlivá
k včerejším příhodám, mnoho z nich mělo velmi pozitivní vyznění. Celý
den začal už trochu netradičně. Mohla jsem jít do práce až na 11:00 a učila
jsem jenom 2 předměty, z toho jeden byl výtvarka. Do školy chodím opravdu
moc ráda. A dětem se výtvory povedly a tak jsem měla skvělý pocit z dobře
odvedené práce. Odpoledne jsem se jala hledat kostýmový obchod, protože dnes
jsme měli ve škole karneval. Btw. oni mají vysvědčení až dnes. – před
prázdninami. Tak to se mi taky podařilo a odpoledne mi zbývalo jenom doučování
jedné české holčičky angličtinu a večer hurá k mým původním spolubydlícím
na večeři. Na doučování jsem vyrazila s půlhodinovým předstihem a zhruba
jsem věděla, kam jít. Když už jsem skoro u jejich domu, tak jsem si říkala, že
raději zavolám. Problém byl v tom, že jsem se ale spletla a sledovala
čísla domů na levé straně silnice a ne na pravé. Měla jsem jít do domu č. 123,
a když jsem přešla silnici, na domu bylo teprve 81! No ne! Do toho samozřejmě
pršelo a čas se krátil, paráda. Vyčítala jsem si, že jsem nejela tramvají. Nicméně
po dalších pár ulicích jsem ten dům konečně našla a zazvonila na zvonek dané
rodiny. Načeš se ozval anglicky hlas, že jsem se musela splést. Tak oni mají
ještě popletený zvonky! :D Ještě, že jsme si vyměnily telefonní čísla. J Holčička byla hrozně
stydlivá, takže jsem potila krev, abych z ní dostala slovo. :D no ale
zjistila jsem, že rodina je z Pardubic a chodila na studánku. No není to
náhoda? My se musíme setkat v Bruselu. J
Nakonec jsme se tedy spřátelily a já šla celkem unavená domů.
Otevřu dveře, zchodím kabát,
otevřu noťás, zapnu facebook a … a čumím, jak tele na nový vrata. Abych vás
uvedla v situaci. Byl čtvrtek a já dneska za hodinu odjíždím z Bruselu
na týden pryč. V neděli se vracím a to do nového bytu. Tento byt, stejně
tak, jako ty dva předchozí jsem našla já. Hledala jsem pro dvě osoby – mě a
moji kamarádku. Brala jsem to tak, že když přijdu z práce dřív, tak mám
víc času (i když se musím připravovat na další den), ale ber, jak ber, prostě
stejně něco potřebuju, takže hledej. Jak jsem se zmínila, byly jsme poté na
prohlídce bytu a byl super. Tak a teď, když čekám na to, abych ten pokoj potvrdila,
mi, tak moje kamarádka, bez obalu napsala, že ji někdo nabídnul ubytování o pár
fousů lepší. Ano, byly to zajisté lepší podmínky, nicméně, pro mě to znamenalo
krach jako Brno. Protože si ten pokoj nemůžu dovolit vzít sama. Hněv se mnou
cloumal, jak vichr s nějakým slabým stromečkem a myslela jsem si, že tohle
se mi jenom zdá. Vždycky, když už si myslím, že mám vyhráno, musí přijít
takovýhle pád? Proč? To jsem vážně tak málo prozíravá na lidi? Takovýhle
sobecký jednání bych prostě nečekala. Snažila jsem se velmi ovládat, když jsem
ji volala, nicméně dneska svoje rozhodnutí potvrdila. Ten večer jsem naštěstí
měla domluvenou tu večeři, takže jsem v prvním krámě koupila víno a
pelášila pryč, jak jsem jen nejrychleji uměla. Byla jsem hrozně vděčná za to,
že jsem našla i jiné než jenom business přátelství, které nepřihází v účinnosti
jenom, když mě má druhý co nabídnout a díky Bohu se mi včera ozvaly dvě Češky,
že hledají ubytování. Prostě vím, že to bude tak, jak má a cítím nečekaný klid.
Život je někdy tak zamotaný, protože nevíme, co je pro nás nejlepší. Často si
neuvědomujeme, že i když situace na první pohled vypadá jako prohra, může se
otočit v nečekané vítězství. A v to já velmi spoléhám.
Každý den chodím tak půl hodiny pěšky do práce a tak mám čas na přemýšlení, dneska byla na programu tahle zrada. Ačkoliv to asi bude znít divně, necítila jsem nějakou zášť nebo velké zklamání. Ano je to smutné, že se někdo takhle zachová, ale když ona jedná sobecky, tak já si zase sobecky myslím, že třeba narazím na upřímnější lidi než je ona. No tak dobrodružství mě prostě nechce opustit. J
Žádné komentáře:
Okomentovat