Holandská nátura

            ?




Dneska mi Týnka, moje kamarádka z Pardubic, poslala jeden úplně bezvadnej článek, kterej mě jednoduše inspiroval k zamyšlení ještě trochu více nad tím, jací teda Holanďané vlastně jsou. Musela jsem se opravdu hodně smát, protože, když jsem se podívala před sebe a koukla jsem se na Jeroena, tak článek seděl do posledního detailu. :D Protože mám srovnání s Belgii, nebo alespoň s Bruselem, ráda bych zde uvedla několik dalších specifik. 

Holanďané by nikdy nepřiznali, že něco nevědí nebo že Vám v dané situaci nedokáží pomoc, možná si říkáte, jak to spolu souvisí? Zeptáte li se na cestu, nikdy se vám nestane, že by řekli prosté: nevím. Počítat s tím je výsostně důležité, protože ne vždy vám poradí dobře. Ale na jejich obranu, v pátek jsem přijela do Den Haagu, byl večer a já jsem se ale opravdu těšila, až zapadnu s moji krosnou do známých dveří. Byla jsem líná čekat na moji tramvaj a proto, když po asi 10 minutách konečně nějaká přijela, okamžitě jsem do ni nastoupila, samozřejmě, že to byla tramvaj špatná a pro mě nevhodná. :D Musela jsem tedy vystoupit a snažila jsem se najít správnou zastávku. Naštěstí nebyla moc daleko, začala jsem tedy studovat, kdy co jede. Když v tom slyším, jak na mě někdo volá: "Slečno, tady nic nejelo, nejede a ani nepojede!" Jak jako nejede? No ovšem, když 5 metrů za mnou předělávali koleje. Jsem slepá nebo co? Nic méně, pán pokračoval: "Kam potřebujete jít?" No nakonec mně ukázal směr i poradil číslo tramvaje, sám od sebe. Když jsem pak danou tramvaj dobíhala, jiná paní mně prostě a jednoduše přidržela dveře, aby řidič nezavřel a já to stihla. Chci tím jenom říct, že tohle by se mi v Bruselu asi nikdy nestalo, nebo se mi to zatím nestalo, aby mi někdo pomohl, i když jsem ho o to nežádala, prostě jen tak. A není to poprvé, co jsem se s tím v Holandsku setkala. 

Holanďané si potrpí na to, aby přišli v čas! A to se očekává i od vás. proto se nám s Alčou v září stalo, že když jsme si daly sraz v 4 byly jsme obě na místě v 15:45. Musely jsme se obě docela smát, jak nás ten Amsterdam vycvičil. Ovšem nemyslete si, po dalším měsíci, jsme obě přišly o tradiční čtvrt hodinu pozdě. :)

Další věc, která mě přivedla k velkému úžasu je například jejich přání k narozeninám. Nejdřív jsem myslela, že to je doopravdy jenom sranda, ale není. Pokud má někdo z rodiny narozeniny, je naprosto normální, že pokud přijdete k této rodině domů nebo prostě pokud přijdete na oslavu dotyčného, přejete všechny ty obligátní věci VŠEM v místnosti. Specifikujeme-li to, všem jeho/jejím příbuzným. Že to je neuvěřitelné? Možná si tím Holanďané kompenzují svátek, který jinak neslaví. 

Co jsem si všimla, tak jsou docela všichni v určité míře puntičkáři, nemyslím to špatně, ale jenom jejich domovy jsou prostě hrozně stylový. Zatím jsem neviděla jedinej kýčovitej byt. 

Je to sebevědomej národ jako sviňa, nemají v lásce Poláky a přistěhovalce z Maroka. Milujou fotbal a rychlobruslení. Na olympiádě získali okolo 22 medailí jenom za tento sport. Nicméně moji českou duši těší, že jsme je alespoň jednou porazili a Sáblíková urvala jednu zlatou pro nás. :)

A všeobecně známá klíšé: vysocí, hubení, s kolem už se narodili a bez kola nemohou žít a vy zde také ne. Není lednička bez sýra a bohužel nepečou náš chleba. Jsou velmi upřímní a pánové jsou většinou velcí gentlemani. Pokud není chlap bez vlasů, vždycky má na hlavě gel, o tom žádná. :D Od žen se poté neočekává status: "máma od plotny", nýbrž taktéž sebevědomá a schopná osoba. Proto není vůbec typické, že by matka zůstala s dítětem doma dlouhou dobu. Co jsem se setkala s dvěma případy, nezávislých na sobě, vždy se jednalo o kombinaci hlídání otce, matky a buď instituce (školky) nebo dalších rodinných příslušníků. Školky jsou zde také velmi zajímavě řešeny. V př. v Amsterdamu nikde nenarazíte na typickou českou školku, kde je několik tříd a vedle je hřiště jako sídliště. Je to většinou jeden dům, kde dolní část je vyhrazena pro tento účel. Okna jsou samozřejmě bez záclon. Ale to už ani nezmiňuji. Pro zajímavost v Belgii je to přesně naopak a platí zde určitý zákon, že byty v přízemí musí oplývat venkovními roletami, které jsou skoro celý den zatažené. Prosím, nechápejte mě špatně, tyto skutečnosti nehodnotím, jenom je popisuji a svůj názor si můžeme říct u skleničky vína, třeba z Moravy :). 

Poslední věc jsou, která je ale také velmi známá. Místní lidé jsou velmi otevření novým nápadům a mají ale neuvěřitelnej sociální systém. Pokud nejste úplnej blbeček stromeček a dokážete si zařídit určité papíry, nebudete trpět nouzí. Ne, že by s tímto systémem byli všichni tak úplně spokojeni, na druhou stranu je to země, kde jsem neviděla víc bezdomovců, než bych spočítala na prstech jedné ruky. A to myslím smrtelně vážně. Zatímco v Bruselu je běžné potkat žebrající děti a matky s miminama. To samé v Paříži, Berlíně, všude. 

Tak už končím, tady je popisuje profesionálně nějaký pán redaktór: 

http://cestovani.idnes.cz/co-by-holandan-neudelal-a-zvyky-nizozemska-fjx-/kolem-sveta.aspx?c=A140225_110841_kolem-sveta_tom

a btw. po dopsání tohodle příspěvku si beru na svetr sako, protože bydlím u Holanďana. :D