Několik krátkých výplodů z mysli a "novinek"...
- Don't expect anything, be prepare for everything. - Neočekávej nic, buď připravená na všechno. Tuhle mantru jsem si opakovala asi milionkrát, když jsem seděla v autobuse směr Den Haag.
- Teď zrovna jsem v Norimberku, je po devátý v neděli 22. 2. 15 a já se vydávám na další cestu, co na tom, že asi poslední. Norimberk je moc hezké město, alespoň z autobusu…:D Vždycky si říkám, že jednou během mých cest do Nizozemí to rozkouskuji a pojedu domů s přestávkami. Kolikrát jsem už Norimberkem jenom projížděla a kolikrát jsem si říkala, že něco někdy udělám. Jo až bude čas. Pamatuji si, že nejlepší čas sem v životě měla, když jsem se nebála udělat nový věci teď. Ne až NĚKDY, ale teď. Nevím, proč ale já si moc na silvestra moc předsevzetí nedávám, většinou to pro mě totiž není synonymum pro adekvátní začátek. Zato cesta autobusem dlouhá 16 hodin mi věřte, poskytuje daleko širší záběr pro systematičtější přemýšlení nad podstatným a zbytečným, nad sny, nad preferencemi, cestami v životě. Možná proto mnozí doporučují občas cestovat sami. Můžete bilancovat aniž by vás někdo ovlivňoval jakými kdokoliv počiny, myšlenkami, vytáčel, dojímal, rozesmával. Prostě nic! Jen vy a tma! Takže si dávám jedno předsevzetí, že nebudu s věcmi otálet, být líná a bát se! Ano, nebudu se bát! Tak...!
- Měla jsem docela nahnáno, protože jsem si napsala: Dost dobře si uvědomuji, že tohle jsou poslední nejpravděpodobněji 3 měsíce, které strávím v zahraničí. Po třech letech... Je to asi jako, když už jsou skoro čtyři hodiny odpoledne, stojíte na vršku kopce, víte, že na vlek už to znova nestihnete, ale máte před sebou ještě jeden sešup. Tak trošku víte, že ty boule, po všech dnešních lyžařích vám to zkomplikují, že to nebude jízda jako na varhánkách v 9 ráno. Energie bude zapotřebí. Jsou vlastně tři možnosti, jak tahle jízda může skončit. Buď si ji dokonale užijete, dáte do toho všechno, poslední zbytky energie, a když sjedete poslední hup, zařvete yeah! Pak jsou ještě další dvě, varianta nuda – jo taky to můžu sjet nějak – jen tak aby se neřeklo a už přemýšlet nad smažákem, co si dám potom a nebo třetí je nehezký pád. Ale to jako optimisticky založený člověk vylučuju rovnou! Věřím, že mě v tom Bůh nenechá a jestli tam bude nějaká extra ledovka, tak mi připomene, že mám speciálně nabroušený hrany a já to projedu. On mě nechytně a nepřenese do urolobovanýho sněhu, ale dá mi, pokud o to budu stát, sílů, moudrost a odhodlání proti strachu, projet i tou nejzáludnější částí černý! C.S. Lewis napsal: „Bůh, který předem viděl tvé trápení tě konkrétně vybavil tak, abys jím mohl projít – ne bez bolesti, ale bez poskvrny.“ A tečka na závěr, ačkoliv film Julie a Julia nestojí ve skutečnosti za moc, tak Maryl Streep je v něm naprosto dokonalá a její přístup k životu mě naprosto uchvátil, kéž bych dokázala být taky takhle neuvěřitelně optimistická, energická a vždy nad věcí.
- První týden byl bomba, hrozně moc jsem si to snažila užívat, jak se dalo, skoro jsem dokončila diplomku, běhala jsem po pláži, jak střelená a spala do dlouho. Alespoň jednou denně jsem se snažila s někým potkat a bylo to fajn. Stále je to škola velké diplomacie a psychlogie...:)) Tak třeba, když "spolubydlící" zapne pračku ve 4 ráno, když jsme přišli z oslavy narozenin, aby prádlo přes "noc" uschlo, protože to nemůže prostě počkat do rána, tak já mám chuť říkat věci o tom, že tady je někdo velmi sick! A tak... Asi si tyto "drobné" momenty, kdy se musím velmi sebeovládat někam začnu psát, je to vlastně docela leGRRRRRRRace...
- Stáž a škola - je to pořád to samý, dneska ta moje Američanka nepřišla a zjistila jsem to až tak, že jsem se šla zeptat po půl hodině, jestli někdo neví, kde je. Jinak by mě to ani neřekli. Tak jsem se na to taky dneska vykašlala a šla o 2 hodiny dřív domů. Beztak ty starší děti nepřišly a já nikoho nahánět v nějakým doupěti, kde hrajou karty, nebudu. Oni mají pohodu - já teda taky! NAZDAR :D
- Dvakrát jsem se neuvěřitelně potěšila koupí krokusů a narcisek. Tak krásný a tak levný!
- Dneska se stěhuju. Budu bydlet ale zase kousek od pláže, ačkoliv dál od centra. Tak třeba budu víc běhat... :D hm.. Jinak je to vtipný, protože musím hrát před spolubydlícíma hru, že s tou holčinou, co mi to pronajímá se znám prosím pěkně z Rakouska. Dělala jsem tam údajně v restauraci a ona učila snowboard. A teď mě tam chvíli nechá, protože ona doma stejně není. Pravda je samozřejmě jiná, nic méně mistrině landlordová nechce, aby v bytě bydlel někdo international, takže já jsem jako friend. :D Včera jsem viděla tu jednu spolubydlící, taková červeno-ústá můra. :D Tak jsem na to zvědavá!
- Aktivně pracuji na najití více kamarádů a práce. Čím více- tím lépe v obou případech. Tak uvidíme. Zatím je bilance lepší u těch kamarádů. Což taky není špatný! Musím říci, že se o proti minulými půlroku úplně jinak začíná, když už zná člověk síť lídí a jen nabaluje, než když musí budovat všechno od začátku!
- Už mě taky obrali v primarku :D, Zjistila jsem to až, když jsem neměla čím zaplatit v Albertu, a jelikož jsou tady dost prdlý s platícíma kartama. Lze platit JEN maestro, ne visou ani mastercar (ty jsou považovány za kreditní karty...) tak prostě nezaplatíte :D. Tak jsem celá nasxxxá zase celý nákup vracela do poliček a jela jako divá do primarku, ať si ten svetr nechají. Měl totiž stát 7 a naučovali mi 17 a já jelikož to bylo hned druhý den v NL, tak jsem byla asi ještě v oblacích a nevšimla jsem si toho. Ale vše dobře dopadlo, protože mi ty peníze vrátili a já mám svetr i 10 eček zpět. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat