Moje zkušenosti, nechci nic generalizovat. Je nám všem jasný, že každý je jiný a blabla. S čím jsem se tedy setkala já?
Tak jo, začneme prakticky a úplně od někud jinud.
Pokud si jdete vyrazit večer někam do města a lídr je místní, tak se prosím
pěkně oblečte jako na hory. Pamatuju si to jako včera, jak jsem byla tak trochu
v šoku tři roky zpátky, že každá hospoda má otevřený dveře, co dveře
vrata, okna, kdyby mohli, budou sedět venku na terasách snad i v mrazu.
Což vlastně dělaj. :D Dačky nosí i v létě kozačky. Velmi rozšířený úkaz je
ženská na kole s kozačkama s podpadkama a k tomu baťoch… Přijedeme do
kanclu, baťoch se hodí do kouta a dáma je na světě. :D
Když už jsme u těch
ženských. Nikdy mě to nijako nebralo, přemýšlet, jaký vlastně jsou. Když se
zeptáte kluka, řekne vám, že jsou nafrčený, arogantní a nedostupný (nebo teda apsoň, když je chcete oslovit a pozvat na rande, tak to já zase nevím, že jo :D Pamatuju si, že jeden kamarád mi doslovně řekl, že to vzdává a že jde hledat do jiných kultur :D). Tak co o
to, dobře se to poslouchá. Ovšem další step je, když zjistíte, že celková
společnost ale očekává, že budete taky takový. Samozřejmě, že se nemůžeme
soustředit jenom na dvě charakteristiky a to ještě negativní. Jaký je tedy
místní něžná část populace?
No tak prvně není něžná. Oni
možná vypadají hrozně cute, blond a nevím jak, ale rozhodně nečekejte nějaké
křehotinky. Už jenom když otevřou pusu a začnou mluvit, tak i ta nejvyzáblejší
blondýna promluví, jako kdyby každý den házela uhlí. Dle mého pozorování a dotazování jsou vedený k hrozné nezávislosti a
sebevědomí, dost veliké emancipaci a prostě si udržují odstup. Pokud s nimi chcete
navazovat kontakt, tak rozhodně neplatí „americký entuziastický přístup“. Na ně
se musí velmi pomalu. Rozhodně se vás nezeptají hned na druhém setkání, jaký
byl váš víkend. Když se zeptáte vy, slušně vám odpoví. Ale rozhodně nic
osobního. Popíší vám, co přesně dělaly a nazdar. Anebo to zkrátí na „ja goed
maar kort“ – dobrý ale krátký. Rozhodně nečekejte, že by se vás některá hned z počátku
zeptala na váš osobní život. To budou témata jako práce, počasí a obecné zvláštnosti
mezi národy. Hurá. A opět tohle jsou jen moje osobní zkušenosti s pár z nich a samozřejmě to neplatí o všech mám i pár moc milých a vřelých zážitků. Ale prostě jak se probírám svoji pamětí sebevíc, vždy jsem si prostě víc sedla s děvčaty jiných národností.
Během psaní tohoto příspěvku
jsem byla zvědavá, co mi si myslí internet a našla jsem jeden blog od Američanky,
která popisuje 7 triků, jak si získat místní kamarádku :D. Nejvíc mě pobavil
bod, ve kterém popisuje, že pokud si domlouváte schůzku, řekněte, že nemáte čas
minimálně dva týdny. Tím budete vypadat, že vám na nich tolik nezáleží a oni si
vás budou víc vážit. Nic proti, ale tohle je prostě padlý na hlavu. Ale docela
to sedí. Každá dutchka je obvykle hrozně busy. A je obecný trend plánovat
setkání alespoň několik týdnů dopředu. Já to chápu při velkém počtu
účastníků/účastnic. Ale takhle? Další pravidla zní: neprozrazovat na sebe svoje
tajemství hned ze začátku. Aneb jinak řečeno, opět se nezadrhávat u osobních
věcí, alespoň ne v počátcích, nečekejte, že se vaše přátelství vyvine ze dne na
den. Spíše z roku na roky a rozhodně nezvoňte neohlášení (zejména v době
večeře) jako největší překvápko. Jinak vás vyhodí, anebo budete sedět v obýváku.
:D Tak to máme snad konečně společné, i když já si nedokážu v žádném případě
představit, že pokud by někdo blízký zazvonil i v době večeře, že bych ho jako
vyhodila. :D jako HALÓ!
Tak trochu mně v nich schází vřelý aspekt
ženství. Možná se občas překřiknout v konverzaci
a nebýt tak hrozně distingovaný a organizovaný. Doufám, že se v budoucnu dopídím více
detailů o místních krasavicích.
Žádné komentáře:
Okomentovat