Tak teda já to na sebe prásknu, ikdyž si stejně nejsem jistá, jestli po dopsání tohodle příspěvku ho opravdu uvěřejním, či si ho nechám jen ve své osobní složce „bruselská dobrodružství“. Abych uvedla celou delikátní situaci, musím prozdradit, že jsem nyní v Haagu a jelikož zde bohužel nemám žádnou práci, tak trávím mnoho času doma. Ne, že bych se nudila a i kdyby, nikdy bych to veřejně nepřiznala, nýbrž řekněme, že se opravdu těším na večer, kdy nebudu sama. No a protože V Holandsku jsou trochu jiné stravovací návyky a hlavní chod se jí až večer, neboli k obědu si člověk dá prostě něco rychlího, tak obvykle večer vařím/e. No a jelikož umí Jeoren moje amatérérské kuchařské nadšení patřičně ocenit, vařím fakt ráda. No, ale minulý týden přišel moment, kdy jsem si řekla, že to zase nesmíme posunout do roviny, kdy to bude samozřejmostí, že když přijde domů, tak na něho budu čekat a ještě k tomu bude vonět večeře. A tak jsem pěkně ve čtyři přestala s diplomkou, oblíkla se a pádila do města. Měla jsem na plánu několik stanovišť a v hlavě urputnou myšlenku, že musím přijít dýl než on. Hrozně jsem chtěla, aby si pomyslel, že je to škoda, že tu nejsem a aby mě prostě velice postrádal. :D Už bylo něco kolem šesté a já jsem ještě seděla v parku a dodělávala takovou skycu. Používám parlamentní papírky, který jsou naprosto výborný svoji velikostí i tloušťkou papíru i tím, že jich máme celej štus. No a protože začala bejt docela zima, tak jsem si řekla, že už je asi na čase, abych se podívala, zda-li před domem stojí kolo. Protože ve vzduchu byl jasně znatelný déšť, tak jsem trochu doufala, že to pitomý kolo tam teda bude. No ale nebylo. „Tak budu muset ještě do Alberta,“ prolétlo mně mlžně hlavou a zahla jsem do leva. Jenže, co dělat v obchodě, když nechcete nic koupit a přitom tam potřebujete strávit alespoň půl hodiny? No mnoho ne... Tak jsem si alespoň prohlížela všechny krémy jak blbeček stromeček a ten čas se snad zastavil, protože mi přišlo, že už tam trávím celé svoje mládí a ručička na hodinách se posunula snad o jen 10 minut ku předu. Když jsem tedy uznala, že už je dostatečně pozdě na můj slavnostní příchod, vyšla jsem z obchodu a to byste neřekli, samozřejmě lilo jako z konve. No ovšem. Jeroenovo kolo bylo naštěstí už před vchodem a se mně se značně ulevilo, že nemusím hledat další místo, kde zabít několik desetimut svého života. Našlapovala jsem potichu, jak tenkrát v Asterdamu, když jsme spaly s Alčou tajně na půdě a byla jsem nevím proč hrozně zvědavá, jak zareaguje. Hrozně jsem si slibovala, že tohle divadlo nikdy neprozradím - nikomu!. Jeroen samozřejmě reagoval úplně normálně, měl radost, že jsem asi pravděpodobně našla někoho, s kým můžu jít ven a měla jsem good time. A pak se mě zeptal: „A hele, co tys jako dělala, když pršelo?“ „Nooo," protáhla jsem, "byla jsem v Albertovi.“ A musela jsem se začít smát asi tak jako, když dítě zastírá, že snědlo celou čokoládu. (Nebo já, když zastírám, že jsem snědla celou čokoládu:D) Po několika minutách jsem neodolala a prostě mu to na sebe vyklopila. Nejdřív málem umřel smíchy a pak řekl, že to je sweet. No ještě, aby ne. Teď si ze mě akorát dělá srandu, jestli se zase budu schovávat v Albertovi, což mě nevadí, hlavně, že to splnilo svůj účel... :D.
Včera jsem jela obligátně před pátou na márket. Tak předně proč před pátou? Protože všichni vyprodávají, co se dá a já koupím 2 bakje voor een euro, neboli dvě misky/sáčky něčeho za jedno euro. Normálně je totiž nabídka výhodného nákupu posunuta do i tak neskutečné roviny, mísa rajčat za euro a když můžu mít k tomu ještě mísu jablek? No prosím! Než jsem odjížděla, ujistila jsem se, že moje sedadlo není promáčené. V půlce cesty jsem ale pocítila, že bych příště neměla důvěřovat igelitu, protože jsem vypadala jako kdybych neudržela myšlenku a … ehm. Co teď? S mokrým kolem na zadku mezi lidi nemůžu, domů to už nestihnu, nastává poslední varianta, dát si svetr okolo pasu. No škoda, že není trochu více tepleji. A tak jsem prosím pěkně na marokánskej market vyšla v takový halence, která je vhodná spíše na večer. No nevadí. Jeden prodávající nemohl věřit, že neumírám zimou, strkal mě svoji a kolegyně mikynu a tvrdil, že musím být jistě z drsného Švédska, jinak to není vůbec možný. :D Naštěstí jsem měla šátek, takže jsem se alespoň obalila tím a jdeme hledat výhodný koupě. Je to defakto taková hra. Jde o to, za co nejmíň peněz nakoupit, co nejlepší a nejobjemnější nákup. Tyhle markety mě budou hodně chybět, protože za 5-6 euro máme vždycky zeleninu a ovoce na celý týden. Naučila jsem se jíst třeba taugé či chřest. :) Btw. Nevím, jestli se běžně prodává taugé v Čechách, ale je to hrozně dobrá zelenina, která chutná trochu jako hrášek, vypadá jako kořínky a dá se jíst naprosto ke všemu. Buď jako salát, samotný, uvařený v polévce, upečený, jako příloha prostě jakkoliv. Tak eet smakelijk. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat