Jarní déjà vu

Abychom si to objasnili hned z kraje, vlastně já žádné dežaví neprožívám, i když, jak píše vznešená wikipedie, tento jev se objevuje spíše u lidí s vyšším vzděláním :D což nezastírám, že by se teda jako mohl občas objevit, no co? haha!

Tak teď vážně jo! To sedím takhle u snídaně a koukám nepřítomně z okna. Což je normální stav po ránu. Než se mi nahodí procesor a začnu normálně zpracovávat život okolo, hold to chvíli trvá. A jak tak zírám, tak najednou ucítím jasný pocit, který jsem měla před třeba dvěma roky touhle dobou. Žádný mlhavý déja vu, ale jasná myšlenka. Třeba, jak jedu autobusem do Bruselu, je šedivo a mě se nikam nechce. Pak se mi zase jasně vybaví, jak sedím v nějaký kavárně piju mint tea a píšu diplomku. No jo, jenže tohle přijde ještě mnohokrát za den, za týden - nezávisle na času, logice věci ani okolí. Moje čistě neprofesionální hypotéza vysvětlení tohoto faktu je, že nyní se po několika letech touhle dobou nenacházím v žádné vypjaté (ať již dobře nebo špatně vypjaté) situaci. Neprožívám žádné nové velké dobrodružství někde za hranicema, ale jsem pěkně ve svých rodných Pardubicích, kde se toho, co si budeme povídat mnoho neděje. Nemyslím to špatně, ale je to tak. A jo ještě bych ráda doplnila, že u toho neprohlížím fc - "Lucka připomeňte si tohle před 3 lety" ani google fotky.

Víte nikdo mi nikdy neřekl (ze záporů v této větě by Angličan musel padnout) ... nikdo mi neřekl, že když budete chvíli žít kdekoliv jinde, že tam necháte kus svého srdce. A to já jsem byla dost přízemní a vlastně jsem se smířila jen s tím malým okruhem Beneluxu. Kam se hrabu na zaoceňáky. Ale ono to totiž je úplně jedno KDE žijete. V tu chvíli začne proces objevování, spousty omylů, milých překvapení, nové vjemy vám přímo prší z nebe a vy nemáte čas balancovat. Žijete v ten moment, žijete tak, abyste přežili a zároveň si to užili. Samozřejmě také trochu vzpomínáte, to se nedá zamezit, ale čas plyne jinak a den se dělí na úplně jiné úseky. Musíte řešit spoustu nových situací, setkáváte se se spoustou příběhů lidí a máte pocit, že se NĚKAM (to samozřejmě, ale nevíte kam) posouváte. Že se vám tříbí všechno, kromě vzpomínek, ty totiž jen přibývají, ale v tuhle dobu není moc času je hezky třídit a rovnat do úhledných komínků. Na to přece bude čas NĚKDY jindy. No ne? Teď se radši hezky soustřeď, na jaký zastávce metra máš vystoupit, protože by se ti taky mohlo stát, že dojedeš do čtvrti, kde jako nechceš bejt. Pamatuj si čísla okolo sebe, jakej autobus ti jezdí večer domů, kde koupíš rohlík a kde se setkávají nějaký prima lidi. Kde seženeš brigošku a nebo jak se zatraceně naučíš ten jejich šílenej jazyk! Jo a dneska je přece levný ovoce. Hm.... 

Když jste tam, tak se vám stýská po Čechách. Scházelo mi vřelé gezellig překřikování u vína a večeře v Gebaurovce, možnost navštívit své blízké, kdykoliv se mi zachce a plkání o ničem a o všem v jednom momentu nebo realizace v mém vystudovaném oboru v pravé české škole a asi spoustu dalších věcí, které si zase už teď nevzpomínám. Teď mi zase moc schází upravenos a vkus města, moře, určité momenty naprosté náhody, svobody a snad i samostatnosti a samozřejmě mně moc schází ti lidé tam a jejich rozdílné myšlení, které vás v jednu chvíli inspiruje v té druhé děsně rozčiluje. Až...a to mi taky nikdo neřekl, se chtě nechtě začnete adaptovat na jejich přemýšlení, pokud tedy je vám alespoň trochu blízké. Začnete se chovat podobně jako lidé TAM. Je to přirozený vývoj a nevidím v tom nic špatného. Pamatuju si, jak se ze mě několik kamarádů po určitém čase dělalo legraci, že se čím dám určitých věcech víc a víc podobám dačkám. Jeden příkalad za všechny, dost oceňuju, když někdy mluví otevřeně a na rovinu. Nesnáším plané sliby a chození okolo horké kaše. Tuhleva se mi jeden kamarád z Holandska jal stěžovat, že snad bude muset změnit práci, protože se od něj očekává, že bude typickej přímo jednající holandskej mladík, ovšem ve svém týmu má lidi z Indie a tam to prostě moc napřímo nejde. No tak řekněte sami, co je lepší? Když vám někdo rovnou řekne, hele kámo u nosu máš nudli nebo se o tom bude trapně mlčet a vy to zjistíte až po několika hodinách na toaletách, kde vás asi trefí šlak! 

Co z toho plyne? Že jakmile začnete cestovat nebo žít v zahraničí a bude se vám tam líbit, tak už nikdy nebude stoprocentně věrni jednomu místu, i kdybyste opravdu chtěli. Je to trochu prekérka, protože vám vždycky něco bude scházet a nikdy už nebudete úplně jistí, že tohle je lepší než tamto. Ale takový je život a protože jsem v základu optimista, tak v tom vidím samozřejmě výhody, klady a rozhodně mě to neodrazuje dělat malé či větší tripy dál.

Protože jinýma očima - těma optimistickýma - to taky můžeme vidět jako "mít několik domovů"! A to je přeci úžasný!

Krásné skoro jaro!

Těším se na to, co ještě přinese únor 2016!