V čem je tato varianta vzdělání speciální (v plném slova smyslu?)
- každé dítě má svůj rozvrh
- v celé škole je tak málo dětí, že pokud se rozvrh udělá dobře, může se vám stát, že učíte klidně jenom jedno dítě
- tudíž je možné sestavit rozvrh tak, že tam třeba 3 dopoledne dítě vůbec není (ano vhodné právě pro výše zmiňované tenisty)
- každý má velkou volnost, nikdo se nezlobí, když na hodinu nepřijde. (já teda začíním bejt někdy trochu vytočená) :D
- na druhou stranu, svoboda vede občas k zodpovědnosti, mísení věkových skupin, vzájemné pomoci. Např. klasický obraz je, že nějaký 17-letá holka maže nějakýmu čtyřletýmu dítěti toust.
- Je také dávano dost důrazu na samostatnost, samostatné uvážení věci (je pro mě důležitější dělat výtvarku nebo jít na Aj...)
- je to tak individuální přístup, že každé dítě, i v jedné skupině, je jinde. Když už mají alespoň stejnou učebnici, tak jsou pro jistotu, alespoň někde na jiné stránce. Což je na druhou stranu, když se nad tím zamyslíte, docela přirozený stav.
- někdy mám vážně pocit, že pokud není dítě fakt motivovaný, tak nikdo nic nedělá. Vždycky když jdu před hodinou hledat děti, tak vidím spoustu dětí, jak si hrají po budově. Tak nevím.
- Největší oříšek jsou pro mě ty sedmnáctky. Naprosto nemožný se s nima na čemkoliv domluvit. Když je chci brát jako zodpovědný samy za sebe, tak jsou líny, jak vši, když s nima chci něco udělat speciálního, tak nereagujou. Asi se na ně ..., je to přece jejich ZODPOVĚDNOST udělat zkoušky... a my jsme v demokratický škole. Můžu taky demokratický rozhodnout, že tuhle skupinou nechci?:D navíc v 80% je vidím, jak se flákají po škole... Myslím, že tyhle cukrouši by měli makat daleko víc, hlavně že o tom, tak mluví...
- že nějaký dítě nepřijde do školy? Nikdo neřeší... Já už vůbec ne, mám volnou půlhodinu!
- Dneska jsem se vkradla do místnosti s pianem! Tiše zavřela dvoje dveře, otevřela notas s nějakýma notama a zmáčkla prostřední pedál. Krásný pocit!
- Takže abych to shnurla moje trpělivost je vždycky vyměřena do oběda, pak mě to jejich flákání začně hrozně vadit, ale ve výsledku ani nespěchám domů, protože se přece uvolnilo piano. :) Či si můžu popovídat s ostatníma stážistama. A že jich takhle škola potřebuje mnoho! A jak řekla jedna učitelka, my tu nemáme peníze, ale jídlo. Super, Mám tousta s okurkou k obědu! ....:))
ciao
Žádné komentáře:
Okomentovat