Happy weekend for you!:)

Je libo velblouda?

V pátek odpoledne jsem schovala klíč pod květináč a uháněla udělat večeři. Tyhle malý brusels kupusty jsem nikdy nevařila, protože jsem se jich od dětství štítila a v polívce zásadně nekonzumovala, jenže jelikož v ledničce nic jinýho objemnýho nebylo, řekla jsem si, že už jsem snad velká holka a růžičkovou kapustu uvařím i spořádám s potěšením! Myslím, že se mi to i docela povedlo, ale ani tak mě tyhle zelený koule nepřimějou, abych se stala jejich velkým fanouškem, jsou prostě hořký. Možná je to jako s pivem, olivama nebo kofolou, musíte si na to zvyknout! Tipuju, že to má zaručeně spoustu vitamínů a víte, jakej je další velkej plus? Moc toho nesníte, takže zůstanete hubený jako brčko! A to se přeci vypla!

Večer jsem byla vážení poprvé na fotbalovém zápase Ajaxu – neboli Amsterdamu. Hráli proti nějakýmu ukrajinskýmu týmu, což ve mně evokovalo otázky typu, co si asi musí myslet brankář, co když je mu dnešní západ úplně šumák, poněvač jeho synovec je zrovna „v zákopu“. Hmm.. Chlapci pro moje sociálně-politické smýšlení ani zvídavé otázky neměli ale moc pochopení. 

Tak prvně nejsem žádnej fresh man na davy. Mě davy moc neva! V 15 jsme chodili na hokej, mávali šálou a řvali Pardubice. Pak jsem nasadila podpadky a hlídala, aby nějaký neproklouzli na zápas bez platné kartičky. Následně jsem to celý zabalila a na můj druhý fotbalový zápas šla až v 25! Měla jsem paradoxně i tričko ajax, což je dlouhá historie. Musím teda uznat, že taková pardubická aréna a pořádnej fotbalovej stadion je něco jako pláž na Hrádku nebo bílej písek v tropech. Tak první "jůů efekt" máme za sebou, zazpívat píseň, zamávat vlajkama a ponořit se do hry. „Helééé a proč některý ty lidi sedí zády, to je jako za trest?“ „Těm klukům jako není zima?“ „A jak často takhle jako cestuje rozhodčí?“

Nakonec to bylo fajn a naučila jsem se dokonce i nový holandský slovíčko „nudný“… saai :D

V pátek to opravdu stálo za to. Nejdřív se to tvářilo jako normální ospalý ráno. Hele, říkala jsem si, minule už jsme tam jeli, teď je to na jistotu. Zvládla bych to sama s přehledem! Dáme si kafčoo, pak posedíme v duty zóně a než se naděju budu jíst kuře u babičky. Wow! 

První kafe vyšlo podle plánu! Smějeme se smooking zóně,
která je z pletiva! - mnoho kouře zadrží !

Tak všechno vyšlo až do tý duty zóny. Abychom jako nic nezmeškali, byli jsme tam samozřejmě s předstihem, takže už jsem se opravdu moc těšila do letadla. Jestliže Sheldon měl „vulkanický sluch“, tak Jeroen má asi vulkanický zrak. "Letadlo je zpožděný" viděl na tabuli, tři míle daleko… Hm… Do háje, taťka nás má vyzvednout, snad to bude rychlý. Hele letadlo je zrušený. CO, PROSÍM? No, to se nějako opraví, napraví. Posílám první sms. Po asi pěti minutích tam ty vyloženě škaredý písmena stále přetrvávaly a já tomu samozřejmě pořád nevěřila. Pořád jsem koukala, kde vykoukne nějaká sličná slečna, která nám sladkým hlasem vysvětlí, co se KXXXA děje! No tak to se vůbec nestalo, ani žádný milý hlas z reproduktoru se nedostavil, za to mně se začínala vařit krev. Ty woe! Všechno je domluvený, co kdybych jako letěli fakt třeba na svatbu, měli zaplacenej hrozně drahej hotel (protože tam já spím jedině) nebo prostě měli nejvíc důležitej business meeting (jakože těch já teda mám taky požehnaně)… No tak dobře, žádná taková situace sice nebyla, ale já jsem se tak těšila – na všechno, na vzlet, let, dopad, první hug, setkání, rozprávky, na to, že ostatní se taky těší, na pořádnej řízek a český víno! „Lidi se začínají stavět do fronty, pojď!“ Honem jsme se tam naivně taky postavili a čekali. Na jejím konci nás ale čekal jen papír, kde bylo napsaný, co jako máme dělat a vrata dokořán. VEN! Cítila jsem se, jako kdyby mě přejel ne autobus, ale rovnou to debilní letadlo. Nevěděli jsme vůbec nic, Jeroen typoval, že teda asi budeme muset jet zpátky do Haagu a ujel nám těsně před nosem autobus z letiště. Mrskla jsem kabelkou na lavičku, na kterou jsem se nestrefila a celý obsah se samozřejmě vysypal na zem a po tvářích se mně začaly valit slzy jako hrachy… ty woe! No to mě ani nehne, abych dneska jela do Haagu! To teda ani omylem! Nejsem přece žádnej nováček v „nevyšlo to“ situacích. Spala jsem na lavičce po festivalu, zůstala trčet v Paříži s tím, že jsme nevěděli, kde budeme tu noc spát a vůbec, prostě já „domů“ NEJEDU! Na zastávce se snažil velice snažně zmenežovat situaci nějakej Slovák a v autobuse si utírala oči další Češka. Daly jsme se do řeči. Už měla v tu chvíli koupenou novou letenku, večer z Amsterdamu. A co my? Začala jsem vymýšlet úplně neskutečný scénáře a čas nám byl v patách. Jeroen se snažil mi přeložit ten cár papíru, který jsme dostali a já se rozhodla volat na infolinky. Z jeho telefonu to nešlo, já neměla kredit! Naštěstí jsem sebou měla českou simku! Dovolala jsem se až po 45 minutách a to už letenky na večer byly v čudu. Byla neuvěřitelná kosa a tak jsme zalezli alespoň do Starbucksu, kde bylo aspoň trochu teplo. Začínalo se mi to vyjasňovat. Let nemohl letět, protože letadlo tady vůbec nepřistálo. Aha! Hustá hemla! Chudák paní na druhé straně se musela jít dvakrát zeptat, aby mi mohla odpovědět na moje otázky. Ve výsledku jsem si to shrnula, že vlastně jediný, co pro nás můžou udělat je vrácení peněz za let. Ty woe! A co vlak??? Kterej je dražší než ty letenky? A co vůbec ztracený víkend? Kdo mně zaplatí to? No nemyslela jsem to vážně, ale no tak halo! Můžete nás odvést někam jinam? Kamkoliv! Poletím kamkoliv! "Max. do Polska v sobotu", zněla odpověď. Tak to snad ani nemusím… Nakonec jsme koupili studenta přes noc a dorazili do Prahy v šest ráno. Byla jsem moc šťastná, že jsme to nevzdali, protože já jsem byla rozhodnutá někam jet, i kdybych měla stopovat. Jenže problém byl, že jsem byla dost zmrzlá a hladová, takže bych asi musela zastavit prvně kamion od MacDonaldu. :D Takže ale alespoň vím, že kdyby se náhodou rozbil letoun nebo se nedostavil pilot, tak wizz vám př. do 15000 km musí vyplatit 250 euro, zaplatit hotel a stravu! "Škoda", že nekouřím, tohle by bylo na velblouda! 

Zákaznické služby Wizzeru jsou vyhlášené! 

V autobuse jsme potkali další nešťastníky, který nemohli letět a tak to byla docela fajn cesta. Hlavně proto, že ve studentovi máte sluchátka a tak nemusíte nic a nikoho poslouchat.

V Čechách to byla pohoda nad pohodu, rodina, kamarádi, trip na kuňku na kole, při kterém nám zpátky málem upadly nohy, protože byla fakt zima a teda jiná než tady ta přesycená parou, ale pořádně vnitrozemská kosa. Naozaj! :) 

Jo a poslední bod, podle utajených zdrojů platí, že: 

"příliš nudný život může údajně způsobit předčasnou smrt. " :D hahaha! 

een kamer alstublieft!

Bohužel nemám víc fotek, tak alespoň tyto. Doufám, že budu mít brzy víc vnitřní síly napsat něco o minulém víkendu, zatím bojuju sama se sebou na několika frontách a jednou z nich je pocit, musíš hledat byty, psát, odepisovat a upřímně, mě to už pěkně sere, nemám vůbec žádnou sílu ani se jet někam podívat, nevím na co čekám, ale prostě je mi to teď úplně jedno a to je asi to nejhorší.. takže jsem celkem zvědavá, kde budu v pondělí spát... Až vyhraju, dám vědět! 

Moc fajn víkend! Brzy napíšu víc :)

gibergaber při neděli

Chci vám říct několik vět a nemají spolu nic společného, prostě takový gibergaber:

dneska to byla veliká legrace, protože jsem zrovna došla k baru, když tam stálo šáňo a já ho měla donést ke stolu číslo 56, otevřít a nalít. Hmm.. největší problém jsem samozřejmě viděla v bodu číslo dva - rozdělat! Rok, co rok. silvestr, co silvestr jsem se zásadně klidila, co nejdále od práce rozdělávače šampáňa a teď mám dělat, že ho rozdělávám každý den, tak třikrát, samozřejmě? Sebrala jsem odvahu, šáňo, chladicí mísu a skleničky. Nejdřív jsem chtěla začít rozdělávat na špatným stole, ale pak jsem se zatvářila hrozně profi a jakože mám vychozený aspoň čtyři hotelový školy, skoro že jsem jako obsluhovala i toho anglickýho krále. Sundala jsem alobal, odšroubovala  to stříbrný - no však víte, to, co to drží ...:D a jala se ladně palcem oddělávat špunt. Věčná škoda, že jsem nebyla zrovna útlej, vysokej a plešatej pán ve smokingu s nepřítomným výrazem. Alespoň já jsem tomu dávala takovou zodpovědnost. Pořád jsem se dívala, kdo mě všechno pozoruje a ten šmejd špunt ne a ne vylíst. Už jsem si představovala, jak si tu láhev budu muset dát mezi nohy a špunt tahat oběma rukama. Ale to je vlastně u vína... Moje další představa byla, jak tomu páru naproti vyrazím na zamilovaná čela razítka a znamení na tento večer bude vskutku k nezapomnění. Už leze.. oh man! Bum! Špunt kde je? Jo mám ho! Držím! Dobrý! Rychle nahoď úsměv trapáčku!Alstublieft! Je to v suchu, další zkouška v báru za mnou. :)

Moje spolubydlící je šmudla a asi je chlap, protože má omezenou kapacitu slov na den. U ní je to ale extra. Má jich asi tak 5. No prostě nemluví! Tak si trhni můro! 

V sobotu jsme byli úplně náhodou s Jeroenem na laser game. Připadala jsem si, jako v HIMYM, jelikož jsme hráli proti bandě no wait for it ... dětí. :D Jsem ráda, že nás nehlídal ten černoch, kterej vyhazoval Barneyho... Brali jsme to hrozně vážně - děti byly dávno po hře pryč a my jsme pořád studovali výsledky. :D 

jo a další sranda je, že pokud chcete jít do práce, musíte si ráno zavolat, jestli vás jako berou, nebo jestli máte rači zůstat doma, protože slunce dostatečně nesvítí. :D Takže je třeba si vždy udělat dvě a více variant na další den a nebo být absolutně flexibilní. :))

beru pivo na dones a někdo vedle mě řekne - pivečko - málem upustim piva na zem, kouknu doleva a tam kolega na kterýho mluvím anglicky, tak se ho trochu omráčená pořád anglicky ptám, jestli je Čech nebo Slovák. Jo Slovák. No tak to můžeme po našem ne? Chlapec se zatváří, jak kdyby snědl starý zelí a odejde. No, tak jsem snad tolik neřekla. Asi se stydí že je ze Slovenska, trubka! 

je tu všude tolik kachen, že minule koukám, proč policajti stojí uprostřed silnice a ono chytali kachny, které nechtěly, nezbedy jedny, zpátky nakráčet do parku...

Používám v NL jen toto číslo: +31612405990 (o víkendu ale budu mít cz, don't worry) :-)

• A razte tuhle teorii, protože už si pak nebudete nikdy nic dělat z toho, co si o vás okolí myslí:)
• Pokud se mi náhodou podaří (jakože mně se to SAMOZŘEJMĚ nestávají!...) nějaký ten trapas províst, tak je to úplně skvělé, protože někoho dozajista rozesměji a tím mu přece prodloužím život a uvažte sami, co lepšího můžete někomu dát? :)



A že už to tak dneska matlám všechno pátý přes devátý, dneska jsem si zase uvědomila, že se nemusím bát o budoucnost.To mi totiž jde ze všeho nejlépe. :D Vždyt je přece napsaný:
"Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.“ 1. Petrova 5:7

• Poslední, slibuji poslední položka: jedno video, pokud si myslíte, že něco nedokážete: https://www.facebook.com/video.php?v=686862814709307&fref=nf
• A jinak už radši končím a jdu spát! Přeju hezký týden všem plný maličkostí a srand, který vám vykouzlí alespoň malý, větší či úplně ten největší americký úsměv na rtech!

yesterday

včera jsem měla volno, tak jsem vyrazila na kole po okolí :)

Tady je něco divnýho! fakt? Co? Já nevím, prostě něco je jinak! Hmm.. tý jo, ono nefučí! 

Tak zde obývám teď

Změna je život!

Tak okey! Tuhleva jsem četla jeden zajímavý článek, který pojednával o čistě jednoduché věci. Nevyhovuje ti, kde se nacházíš? Udělej změnu! No tak super, říkala jsem si, kdybys ale panáčku věděl, že ne pro všechny to je tak snadný, jak to tady zní. A to ještě pro mě to je celkem jednoduchý. 

Ale tak se muselo stát, že jsem zase šla tak dlouho proti zdi, až jsem do ní narazila hlavou a najednou se mně rozsvítilo (nebo spíš úplně zhaslo) a začaly se dít věci.

U mě (ačkoliv jsem se tady v minulém příspěvku dušovala, že nebudu lenivá) je nejhorší pohodlnost. Než abych šla do rizika, tak jsem si užívala stálosti prostředí a i když bylo zaplacenou cenou duševní vyrovnanosti, nechtělo se mi nikam.

Ulici jsem si vybrala znamenitě

Tak minulou středu jsem do toho praštila, sbalila si pár švestek a odstěhovala se do novýho bytu. První noc jsem si připadala fakt divně. Ráno jsem byla pořád v takový tý náladě, jakože jste ještě jste nepotkali spolubydlící, nevíte, kde co je, jenom, že ta předchozí holka tady nechala spoustu svých propriet, který musím hodit na kupu a hlavně uklidit. Ty jo! Takovej bordel :D! Když si představím, že by tohle viděl Jeroen, tak by celou noc nespal a šůroval…:D Ráno jsem nakoupila základní věci v blízkým Albertu a divila jsem se, proč tady pořád jezdí policajti. Tuto záhadu misteriáckou mi rozlouskla moje spolubydlící, která suše poznamenala, že tři baráky vedle nás bydlí premiér. :D Hahaha kecáš, tak Mark je můj soused? Prý ještě žije s matkou a je svobodnej :D. Haha a ačkoliv mi dneska říkala moje paní učitelka na holandštinu, že je hrozně milej člověk, tak má chudák teď docela asi bezesný noci, protože situace v holandské politice se nám přátelé přiostřujíce. Když vidím, kvůli jaký maličkosti může tady skoro spadnout vláda, tak se opravdu musím smát. Nooo jo… Někdy spolu Máro vystojíme třeba frontu v Albertu a můžeš se mi vyplakat na rameno, v pohodě kámo!. :D

Když už bydlím v tom Haagu, tak budu pracovat na pláži!

 Celý pátek jsem seděla doma a snažila se dělat něco užitečného do školy, ale jak vypadla moje spolubydlící ven, tak jsem našla vysavač a fakt jsem to tady vyšůrovala. Tak, aby si zase nemysleli, že jim budu všechno uklízet, ale abych mohla žít. No a je to doma. Už jsem nakažená! :D Pak jsem tak přemýšlela, kde jako najdu práci. :D To víte, člověk sedí doma a neví… Nenapadlo mě nic chytřejšího než se obléct, popadnout CV-čka a jet na pláž. Nebudu bábovka, opakovala jsem si. Vzala jsem to z leva od moře! „Dobrý den, já jsem byla tak trochu zvědavá, jestli nehledáte někoho do týmu?“, obrovský úsměv (doufám, že jsem si řádně vyčistila zuby), ptala jsem se v každým beach baru. Ve třetím mi řekli, ať příjdu příští den v 11. No ty bláho?! Absolutně šťastná jsem se vezla podél moře do centra. Oh man!

Tak jo, v jedenáct jsem se objevila v Blue Lagoon, ale ten milý manažer tam dneska nebyl a namísto toho tam byla taková blondýna s odrostama tak velkýma, že by se každá kadeřnice velice hambila! No potěš! Rukou mě pokynula, ať se jako posadím, že se mi bude věnovat, až dojí. Tak okey, to já zase mám času dost. Setkání „žen v Haagu a okolí“ svojí návštěvou už nepoctím, takže si ten toust zase v klidu sněz! Asi po 20 minutách, když teda konečně dožvýkala, mi začala okamžitě ukazovat stoly. Jako žádnej pohovor? A já jsem si pilovala věty :D. Takže tady máme řadu 300, tady 40, tady 500 oh man! Proč v tom není trochu logika??? Zaučovala se se mnou ještě jedna dívka, která ale ví, jak nosit tác. Já jsem v životě neunesla bez nehody skoro ani kafe na zahrádku, natož na tácu! Ale rozhodně nedám najevo, že jsem to nikdy nedělala! Tady není uniku! Jenom jsem se hrozila, až přijdou první zákazníci. Už jsou tady! „Luciaaaa“, volá na mě barman, „donés tyhle kapučína na 64“. :D Tak okey! Tak to tedy všechno začalo. Ten den jsem tam byla 6,5 hodin a trochu jsem se naučila, jak nosit chardonééé a 3 flašky vody k tomu, horký čokolády, jak to servírovat, stačila jsem rozlít pivo na boty jednoho zákazníka a potkat českou skupinu, která si jako jediná z celého baru objednávala panáky.

Naprosto unavená a bez minuty volna,  ale napumpovaná myšlenkou: „juch, já jsem fakt něco našla“ jela domů. Kde jsem byla asi 5 minut. Převlíct a zase pryč! Ten večer jsem pak měla ještě jet do Amsterdamu za moji bývalou spolubydlící.

Na nádraží to funguje asi tak: musím si načíst na kartu slevu. Pak trnu, nemám dobrý pocit, potím se a hrozně hledám oběť, která mě vezme na SVOJI kartu, a já budu moc sdílet s touto milou osobou 40% slevu. Jinááč jsou vážení ty vlaky hrozně drahý! Občas je to prča. Ale vždycky nakonec někoho najdu. Nevím, čím to je, ale najednou mně všichni přijdou milejší a minule na mě nějaká paní sama od sebe volala, ať si k ní přisednu, že mě vezme pod svá slevová křídla. Slyšela totiž, jak se snažím vysvětlit nějakýmu asi trochu natvrdlýmu pánovi, o co go! Chudák! Vypadal asi opravdu mile, protože se ho každej na něco ptal, až mi ho bylo trochu líto. Aby se kruh uzavřel, tak se mě začal v Amsterdamu vyptávat, na cíle mé cesty, načež jsem mu s americkým úsměvem pověděla, že jedu na párty, ale že možná usnu už u kamarádky na gauči, protože jsem totálně vyřízená, tak už se dál raději neptal.

Už jsem vám říkala, že miluju noční Amsterdam? Ano říkala, milionkrát! To jsem ale ještě nevěděla, jak si ho dneska užiju…  Absolutně miluju dvě místa! Jedno je, když vyjdu z nádraží a nadechnu se, všechno je hrozně chaotický, baráky skoro padají, okolo je milion světel a lidí ať je třeba půlnoc. Ten druhý je Rijk museum, kde jsou btw. zadarmo záchody! Jako dobrý vědět! :D

1. včerejší english class 2. malej neposeda 3. žabka shop
v Haagu?
 4. po práci :)

No nic, naskočit do autobusu a za chvíli už si to peláším k ní domů. Koukám, že v Albertovi už víno nekoupím, tak smůla. Zazvoním a předpokládám, že uslyším aaa Luckaaa. Ale nic.. Asi mě neslyšela, tak znova. Nic… Ty bláho, že by už nebyla doma? No je to možný, přijela jsem docela pozdě. Volám… nic… volám po 5… po 9…. nic… chvíli sedím na schodech a docela jako přemýšlím, co budu dělat. Tak já snad půjdu na pivo sama…:D Jelikož jsem docela mrtvá z nošení kapučín a zítra mám učit předškoláky v Rotterdamu, tuhle variantu úplně zavrhuji. Hlava mi šrotuje docela rychle na to, že je 23:15. Hmm.. Wifi nemám. Vlak? Nemám páru, kdy jede. Co teď? Kromě Thomase, kterej je ale až z Parmazánu (vesnice za A’damem) tady nikoho neznám. Tak já snad pojedu zase domů, no ty woe! Už jsem mohla sladce spát. Začíná honba na autobus na nádraží! A pak pro změnu zase honím lidi ve vlaku, ať mi dají slevu a usínám někdy po jedný v noci v Haagu.

Ráno jsem dobíhala tramvaj, která mi ujela. Což byl průšvih, protože by mi ujel vlak a já bych nestihla prcky. Chytla jsem se za hlavu a světe div se řidič tramvaje mi zastavil mimo zastávku. Když jsem vás viděl tak hardlopen, tak jsem nemohl odjet! Jelikož tady je taková aplikace, kde přesně vidíte kde ta tramvaj teď je, tak řidič chytnul chudák zpoždění! :D Nejraději bych mu políbila obě ruce, ale radši jsem se těma svýma roztřesenýma jala hledat kartu na hromadné prostředky, kterou jsem našla asi po 5 minutách. 

Odpoledne už žádný pivo nerozleju a v pondělí jedu „krást“ do jednoho supermarketu. Job k nezaplacení. Zkouším nachytat prodavačky, chudáky, potkávám obchod s nápisem žabka, kde prodávají chlapci z Turkestánu, ale mají levnou turkish pizzu a hlídám v parku dítě, které posílá maminku, ať jde pryč, protože se jinak vybavujeme a on přece má mít pozornost jen tu moji  :D. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak jsem ráda, že jsem v tuto chvíli na tomhle místě, kde hraje nějakej pantáta na kytáru, svítí sluníčko a okolo mě jsou všude krokusy.

Tak jo! Takhle by to mohlo být i nadále :-) 

 If you won't do a step forward, you will be always at the same place!