4-měsíční výročí

Ráno jsme šli s Kathy běhat (teda jenom malej okruh) protože bylo už ráno vedro k padnutí a sorry zas takovej fanda behu nejsem, ikdyž lituju, že nemáme možnost zumby nebo aerobicu blízko campu (nejlíp v campu smaotném:P). Protože já než abych jela hodinu na jižní město, tak rači pujdu na pul hodky behat ne?... to dá rozum! :D No potom Katharyna uzavřela všechny průhody do domu (kudy může proudit vzduch), protože má alergii.. takže uvnitř bylo vedro k padnutí, protože máme dneska (28.) výročí 4 měsíců v naší krásné chalet, kterou zdobí nejedem atribut, který nám připomíná, co jsme spolu zažily, tak jsme nechtěli trhat partu a přemluvily jsme s Alčou Kathy, ať s náma jede na kola. Chtěly jsme udělat lake tour a v každým se smočit alespoň na chviličku. Proč nejdeme k našemu kačáku? Tak prvně je to kačák s velkým K, za druhý je tu milion křičících dětí (ano, my jako budoucí učitelky, máme rádi čas withOUT them) a za třetí jsme chtěly mít nějaký větší pohyb než jít 5 minut v nepohodlných žabkách a někde se plácnout... Musím říct, že hned první jezero, rybník, konec kanálu (nevim vážení) mě chytil za srdce :P voda čistá jako ehm u nás na hrádku :D :D nikdo nikde a všude zeleno, teplo yes! Tuhle tour jsme chtěli zakončit bbq, ale protože v Nizozemí se religionistické svátky slaví, bylo všude zavřeno. Smíchaly jsme zbytek z ledničky a otevřely zbylé víno, ha světe div se Z MORAVY :-* pohodu dokonala Katharina s kytarou a našima oblíbenýma písničkama za poslední měsíc J zazněly i český pecky :D plus naše velké drama při hraní šumi-šumi (petanque v "cizině" neznají a říkali něco podobnýho tomuhle). Jinak kdybyste znali Alču, museli byste vědět, že aby byl den dokonalej, musí v něm bejt zahrnutá dlouhá, ehm nejlépe velmi dlouhá procházka a ok, už mě to taky naučila… protože jsme z tý dlouhýýýý procházky of course dostaly hlad a doma ehm už nic není :D jeli jsme na jednoho hambače do mc a večer Big bang. Díky dámy za super den. Tak a spát za tenhle víkend a týden mám jistý spánkový dluh!

Summer 1991

Tento týden nám zase začala škola. (že to ale byly dlouhý "prázdniny") :) a už nám zase nakládají spoustu práce. Ale to nevadí, máme tady krásný počasí, takže po škole jdeme na chvíli na pláž. Ten náš rybník je takovej kačák, takže každým dnem špinavější a špinavější, ale na první pohled to vypadá dobře :D. Dneska jsme měli pokračování mýho oblíbenýho předmětu, culture and society. Změnil se nám dedeček (Henk) btw. poslední den nás, jako international minor, pozval k sobě domů na párty :)) na někoho jinýho, tak uvidíme. Měli jsme vymyslet poem o tom, kdy jsme se úplně poprvé ve svém životě setkali s nějakou formou art. Jelikož v tuhle chvíli opravdu nepřemýšlím o svém dětství, bylo to pro mě docela těžký rozpomenout se, co jsem vlastně prožívala a dělala jako malá. Napadali mě stále momenty z hlubší a hlubší historie mého žití, až jsem se dostala do věku, kdy jsem byla fakt mála, bydlela jsem s našima v Praze, doma jsme měli klavír a já jsem milovala svoji odstrkovací motorku. Možná je to spíš příspěvek pro moje rodiče, protože úroveň týhle "poem" je jinak nulová. (ještě s mojí vysokou úrovní aj..:D) ... :) btw. Musíte si k tomu představit tu fotku :), kterou bohužel nemám a myslím, že je beztak někde  hluboko zahrabaná. :)

It was summer 1991,

And I was sitting in Prague.

I was sitting on my mum

She played the piano, it was fun.

I was sitting in the Prague,

I could hear her heart

She played the piano, it was fun.

But I also could see my little motorbike.

I could hear her heart.

I felt safe in that time

But I also could see my little motorbike

happy girl

I felt safe in that time.

I was sitting on my mum.

It was summer 1991.

Hm, myslím, že máme problém...:D

Dnešek by se dal považovat za celkem úspěšný den. Omluvili se mi osobně z ING a to prosím pěkně po telefonu, takže jako díky, ale Kataríně slíbili kytku, měla jsem bejt tvrdší :D. Taky jsme jako studenti vyhráli bitvu o plyn s Harrym a s landlordem, takže doplatek 60 euro za plyn platit nebudeme. (haha španělky měly platit 140) Harry (učitel, kterej se stará i o finance) se kouknul do smlouvy a prej: "hm, myslim, že máme problém...:D" a do třetice jsme dodělali projekt na world citizenship, vytiskli a svázali. Takže hurej :).
Taky bych se ráda zmínila o tom, jací jsou v Nizozemí ochotní doktoři. Díky Bohu jsem je nemusela osobně navštívit, ale jak to tak bývá, za 5 měsíců se hold u praktického lékaře vystřídalo nemálo Erasmáků a všichni, a jim bylo cokoliv (zánět v uchu, horečka, chřipka) dostali stejnou odpověď: Vaše tělo se s tím vypořádá samo, lehněte si do postele. Jo, ale než odejdete tak tady prosím do kasičky 25 euro. Že jsme vám ani trochu nepomohli? To víte taková rada něco stojí.... takže zásadní pravidlo v Nizozemí: NECHODIT V ŽÁDNÝM PŘÍPADĚ (POKUD UŽ FAKT NEUMÍRÁTE) K DOKTOROVI. Protože ten vás fakt jen zkásne o 25 euro a pošle do postele a poradí vám maximálně nahřívání párou. Hm...

Belgium trip

V 5 dnech jsme měli naplánované, že navštívíme 6 měst: Appeldorn, Maastrich, Brussels, Gent, Brugge, Antwerpen. Byl to skvělej týden, při kterém jsme narazili na úžasné lidi. V Bruselu jsme viděli všechno zajímavý (za jedno odpoledne- uf :D) a další den jsme měli skvělej oběd s pány z EU:D víc naživo... Brusel je pro mě město běhajících lidí a muziky (jinak si nedokážu vysvětlit tolik hudebních obchodů na každým rohu). V Gentu (doporučuji, jestli pojedete do Belgie!) je taky nádherně, spoustu majestátných kostelů, bazilik, domečků a jeden hrad z 10. století. V Brugge jsme navštívili našeho společnýho spolužáka z Erasmu, kterej měl trochu jinej program a musel odjet už po 3. měsících. Btw. u něj doma mají skleněný dvěře, do kterých jsem vrazila tím způsobem, jako když je prostě nevidíte a jdete a nejednou PLESK a slyšíte jen výbuch smíchu od lidí na druhé straně... :) pro mě bylo asi nejkrásnější město právě Brugge, obvláště v noci, když je jak z pohádky! Tak ještě aby ne, je na seznamu UNESCO. :-P další den jsme potkali normálně 3 lidi, kteří mluvili česky. Dva Slováky a jednu Marcelu z Ostravy :D... Vždy milá setkání! Poslední Antwerpy nás překvapily také milým couch-hosterem, který mimochodem zná toho našeho spolužáka, což je docela big náhoda. Vlastně ty nejdůležitější zážitky sem psát nebudu :P to až někdy na živo...:)

Gent - jedno z nejkrásnějších měst Belgie

Gent 

Můj první queens day

Dnes je oranžového šílenství, při kterém se slaví královniny narozeniny. V tenhle den může každej přijít ráno do města, dát si dečku na zem a na ni vyskládat naprosto cokoliv, co chce prodat. Děti zase hodně hrály na všelijaký nástroje a lidi jim tam házeli mince…  U Ing jsme se potkaly s holkama a okamžitě jsme se nechaly zlákat na takový snowboardy na vodě. Všichni stylově v oranžový… Dneska sem byla rozhodnutá, že budu pěkně po dutch open-mind a to všemu dobrému novému. :D  Večer jsme očekávali největší párty všech dob... Jenže to by mně někdo musel prozradit, že je taky něco jako queen's night a ta je noc před tím :D.. Takže v 7 večer nebyl v ulicích naprosto NIKDO. Nakonec jsme si to ale stejně užili. :) 

Plán na tento týden byl taky trochu cestovat na sever Nizozemí. Vidět Meppel a potom do Groningenu a Leuwaardnu. Opět jsme potkali velmi milé lidi, jak při cestování, tak při couchsurfingu. U druhého klučiny jsme dokonce dělali domácí těstoviny. Poslední den nás zavezl cestou do práce k trajektu, kterej nás hodil na blízkej ostrov - Texel. Musim říct, že bylo fakt hnusně a já jsem si přála sedět celej den v tý lodi, kde bylo topení. :)) Abych se pořádně prohřáli vyrazili jsme rychlým tempem na tandem-biku vstříc lepším výhledům. :P Viděli jsme tulipánový pole, hromady z květů tulipánů, který jsou na vyhození, spoustů ovcí, nádherný pláže, písečný duny, malinkátý městečka a pozor! ceduli: ZÁKAZ KOL... :D

Poslední event byla oslava 5. (ano prosím pěkně PÁTÉHO Máje) při kterém ve velkých městech v Nizozemí vyroste spousta podii a třeba ve Zwolle se koná jeden z největších festivalů. Taková perlička z tohodle dne byla, že nejenom vstup na festival byl zadarmo, ale my jsme ještě zvládli vydělat za 10 minut každej 8 euro :)) pro děti tady byla totiž příležitost, jak se zabavit a to sbíráním kelímků (za 10 kelímků - 2,5 euro) a my Češi, abychom toho nevyužili, ne? :D Takže soutěž, kdo první nasbírá tolik a tolik a sraz tady samozřejmě proběhla. Btw. kapely jako The Asteroids Galaxy nebo Van Velzen nebyly vůbec špatný... 

picnic na naší pláži :P

more je vys nez jezero... 

tulip.pole jako denni chleba

ovce naprovo... nalevo...pres cestu...vsude

festival na 5. kvetna aneb oslava konce 2.w.w in NL

School trip part III.

Slibuju, že tohle je část poslední :D

Další den bych nejrači strávila v posteli s čajem po ruce, ale když já si prostě nemůžu něco nechat ujít…No tak viděli jsme parlament. (neskutečná ostraha, pomalu šourající se politici a hostesky, který neumějí anglicky) a potom museum, kde má obrazy třeba Piet Mondrean, normálně by mě to třeba zajímalo, ale ten den teda ne.. Takže jsem se rozloučila a řekla, že jedu do hostelu. Nastoupila jsem do nějaký tramvaje č.17 a jela neznámo kam. Naštěstí mi revizor poradil a po chvíli dalšího vyptávání jsem našla i lékárnu a cestu k hostelu. Když jsem šla po schodech do pokoje, neodpustila jsem si na cedulku: „you can go faster“ ukázat prostředníček…Ok, dobrou noc.

Další den, jsem se cítila o poznání líp. Jeli jsme do Delft, do místa, kde mimochodem žil a byl zavražděn Vilém Oranžský, kde se točil výše zmiňovaný film o dívce s perlovými náušnicemi a prostě do moc hezkého a starobylého městečka, kde jsem se mimo jiné dozvěděla od místních dětí, že vypadám, že trávím celej den u plotny :D Tak a je to venku... :D

Abychom toho neměli málo, rozhodli jsme se s holkama po cestě domů vystoupit v Utrechtu. Chtěla jsem jim ukázat pověstnou zahradu, ale když jsme k ní došli, dveře byli pěkně pod zámkem. To bychom ale nebyly my, aby něco byl nepřekonatelnej problém. Zkusili jsme projít přes část univerzity a hurej dostaly jsme se tam. Sice nás po chvíli slušně vyhodili, že tu plánují párty, ale viděli jsme! J A teď už jen rychle domů… Jo Haha přístě si zjístíme líp vlaky, protože jsme nastoupili do největšího šouráku v Nizozemí...

School trip II. part

Tak tady o této části bych napsala ráda trochu víc. Už když nám řekli, že to má být nejchudší část, dělali jsme si legraci, že to bude vypadat jako naše králíkářská Dubina nebo rozložité Polabiny.. No tak bohužel, to tam vypadlo líp… Jako fakt nekecám…  Na první pohled, na první dojem to okolí fakt vypadlo buď stejně nebo líp, nedokážu posoudit. Ale rozhodně ne jako chudinský čtvrť. Jako jo, na ulicích byl trochu nepořádek, ale jinak to vypadalo jako normální sídliště. (Ještě že neviděli náš skvost na Západě Čech…) pak nám naštěstí trochu víc do hloubky představil místní problém pracovník sociálního centra Zebra, který pro tuto oblast (Schildesveik) pracuje dobrou řádku let.

Z mých poznámek:
-        Toto část byla vždycky chudá, pochopte – blízko Amsterdamu, Haagu a přístavu. Kdo nenašel bydlení v metropoli, šel sem.

-        Obyvatelé měli vždycky neskutečně moc děti. (třeba babička našeho speakra měla 25 dětí – kam se hrabe Terezie…)

-        Protože věděli, že děcka nebudou mít kvalitní jídlo, postavila jim (nejspíš vláda) za činžákama veliké zahrady, aby jejich zdravý zachraňovalo dostatek světla.

-        Majoritní většinu tvoří Turci (8 tis) pak lidé z Maroka a Surinamu

-        Tím, že je tu hodně tureckých obchodníků, kteří s ohledem na jejich náboženské smýšlení nevyhazují jídlo, má místní charita, dobré zdroje.

-        Před několika lety tu prý byly klasický gangy (jako jsou třeba v Am), ale teď už se jim prý podařilo oblast od tohohle typu zločinnosti vyčistit.

-        Co mě dostalo je, že večer můžete vidět klidně i 5lety děti, jak si  hrají sami venku.

-        Zebra má asi 480 dobrovolníků. Dobrovolnictví patří k procesu, když chcete, aby vám organizace pomohla sehnat práci. Jejich moto je: „V čem ses dobrej? V čem můžeš pomoc týhle oblasti?“ Samozřejmě, že ve výsledku je práce klíč k vlastní nezávislosti každýho člověka, cesta k osamostatnění. Tito dobrovolníci musí dodržovat tři hlavní hodnoty: musí si navzájem věřit, být optimističtí („ne“, není odpověď) a musí dělat servis, který mají na starosti.

-        Jak poznamenal náš speaker: „when you save one, you may save a whole generation…“

-        Co musím ocenit, že většinu věcí, který nám řekli, jsme pak mohli vidět v reálu. Věc, která mě odzbrojila, byl fakt, kdy dva, dá se říct ve vatě pánové, koupili za svoje peníze dům, zařídili ho a nyní v něm pomáhají místním dětem.

-        Nevím, na kolik, jsme toho mohli za těch několika pár hodin pochytit a co nám zůstalo skryté, ale odcházela jsem s pocitem obdivu místním lidem, kteří si vzájemnou pomocí dokáží vybudovávat lepší život, než do kterého byli na začátku vhozeni.

Tenhle den ale nekončí, po shlédnutí obrazu: Girl with Pearl Earring. Btw. doporučuju stejnojmenný film! (na csfd 73 %) byla na plánu beach! Pravidlo pro počasí znělo jasně: Pokud ráno prší, odpoledne můžeš čekat krásně sluníčko a naopak. Tohle nezklamalo a zážitek prosluněné nekonečně se táhnoucí pláže byl prostě dokonalej. Pár lidí neodolalo a muselo zkusit moře, já jsem se hrozně přemáhala, abych to neudělala taky. Aby byl tenhle den the best zakončili jsme to s pár "vyvolenýma" (Nuraj, Eva, Alča, Arian a me) v italský restauraci, kde jsem se totálně přejedli pizzou, brečeli smíchem a prostě jsme měli báječnej čas. Pak jsme si řekli, že bychom mohli jít domů pěšky, co se ve výsledku ukázal jako pěkně blbej nápad, protože jsem druhej den chodila po parlamentu s teplotou. Ale aspoň jsme viděli soudní tribunál, kterej je neskutečně krásnej. Tak jsem se na tu překrásnou budovu dívala a říkali si, co všechno ty zdi asi museli slyšet. No nic, večer jsem usla ještě před desátou. Což je bylo úplně nejdřívější čas, kdy jsem tady šla spát. J

Vamos a la playa...

Oxana, me, Alča