Velikonoce 2015

Tak trochu jsem se bála, že tyhle Velikonoce budu spíš sama a opak se stal pravdou. Tyto Velikonoce byly geweldig! (výborný).

 

V pátek jsem jela navštívit svoji kamarádku z Delftu, která si koupila byt s naprosto fenomenálním výhledem na kanál a starou věž. Zavedla mě do jedné povedené hospůdky. Když jsme procházeli okolo prvního stolu, něco mi začalo křupat pod nohama, s podezřením, že zákazníci tohoto stolu jsou prasata jsem se na ně tázavě podívala, ale zároveň jsem pokračovala v chůzi, abych během další chvíle zjistila, že ty všudypřítomné poházené burákové skořápky na zemi tu jsou v rámci místní image, rozlousknete oříšek a co nesníte, hodíte na zem :D. Připadáte si jako král.

Během víkendu jsem zjistila, že sushi vlastně nakonec není až tak úplně jednoduchý vyrobit, udělali jsme s kamarádama takovej malej workshop a musím říct, že první výrobky byli daleko od japonského umění. :D No posuďte sami…

udělej asiatku, no tak zase nebuď rasistická :D

Mám pro vás zase jednu historku z báru.

Řeknu vám na rovinu, mám ráda roznášení vín, protože jsou lehký a moje ruky mi neodumírá jenom, když vyjdu na plac. Nicméně už jsem si to pěkně lebedila, jak jsem se vycvičila, jak mi jde nosit tác jako profík a hrozně jsem se na všechny smála. Dostala jsem na roznášku dvě vína ke stolu 17 – pohoda! „2 chardonnay? Ja, alstublieft.“ Podávám víno dámě, chci podat druhé tomu gentlemanovi, když v tom, nevím, jak se to stalo, ale gentlemanovo víno nebylo už více ve skleničce, nýbrž v jeho klíně. Pán zamrkal, neschopen slova. Moje slovní zásoba mi došla stejně tak, až nakonec ze mě začalo padat jedno sorry za druhým. Bohužel jsem nemohla ani začít pána sušit, protože jistě chápete, že v takovýchto místech se musí hold sušit sám. Tak jsem aspoň tím hadříkem, kterým se utírá jinak úplně všechno, začala čistit stůl. Pán stále seděl a stále ještě nemluvit, za to se tvářil, že snědl citron, což mě trochu znepokojovalo, ale co se dalo dělat. Naštěstí kolegyně se ho ujala a odvedla ho z pozornosti ostatních zákazníků. Moje ruce se mi stále ještě trochu třásly a tak jsem šla radši třídit příbory. Pán se převlíknul do našich firemních béžových gatí, a když jsem pak na tuhle skupinku nenápadně házela oko, jak se jako mají, vypadal, že má v puse kostku. Tak trochu jsem se chtěla zahrabat do písku, ale bohužel nešlo nikam uniknout a stejně mě po chvíli začínaly cukat koutky. 

Ikdyž je na pláži večer zima a skládání madrací mě fakt točilo, ale občas máme prostě lovely panorámata :)