středa 3. prosince 2014

ne kámo to není mouka na linecký! :D

Amsterdam se před Vánocemi vyzdobil vskutku originální tématikou. Po celém městě jsou rozesety cedule varující turisty před nákupem kokainu, který se tváří jako kokain, ale ve skutečnosti je to bílý heroin. Dokonce můžete dostat i letáček, který varuje a radí, co máte dělat, když vidíte někoho omdlít či velmi chabě dýchat. Ačkoliv vám to může přijít přehnané, já s takovou kampaní naprosto souhlasím. Ačkoliv Amsterdam je drogama prohlášenej, tak si nedělám iluze, že v ostatních větších městech, kdekoliv po světě je méně drog v oběhu. Proto si myslím, že je nanejvýš důležité o tom mluvit, nemyslet si, že to je jenom pro vyzáblý chudáky u zdi a být trochu v obraze. Jelikož tady na tu záměnu konkrétně v Amsterdamu pár lidí zemřelo (a byli to turisti, takže by se mohlo poškodit "dobré" jméno města úplně), asi se místní radnice dokopala varovat cestovatele předem. A tak, ačkoliv to vánoční atmosféře možná moc nepřidá, zachrání to třeba nějaký ten lidský život a to je přece jenom trochu vánoční zpráva, no ne? :-)

...Tak koukám už o tom píšou v USA :D ...
 http://www.washingtonpost.com/blogs/wonkblog/wp/2014/12/02/you-will-not-be-arrested-for-using-drugs-what-a-sane-drug-policy-looks-like/?tid=sm_fb


Jinak ale musím přiznat, že Amsterdam je před Vánocemi krásnej (zejména večer) a já ho budu mít vždycky ráda. V neděli jsem si půjčila od Asli, u který jsem přes víkend byla, kolo a jela jsem do centra. Vlastně jsem nevěděla přesně cestu, jenom směr, ale trefila jsem úplně přesně, což mě vždycky hrozně potěší. Mezi tím vším šedivým a studeným venkem jsem vklouzla do velkých dveří jednoho Amsterdamskýho domu. Spoustu lidí mi podalo ruku a já se po pár krocích dostala do vytopeného sálu, osvětleného modrýma a zelenýma světlama. Na podiu stála kapela. Slečna mi ukázala, kde je ještě volné místo. Welcome in Hilsong church in the heart of Amsterdam. 

Úplně jsem zapomněla, jak jsou Amsterdamský ulice naprosto crazy. A jízda mezi všema těma turistama, autama, tramvajema a dalšíma cyklistama je prostě neuvěřitelně adrenalinová záležitost. Přišlo mně, že i když se mi to kolo rozpadalo pod nohama, bylo rychlý jako blesk, a ačkoliv jsem neměla myšlenky se dívat okolo, všechny ty malinkatý světýlka, který se v té rychlosti rozmazávaly do žluto-bílých skvrn mi dodávali sílu, vytvářely určitý pocit jistoty a naděje. 

Taky jsem konečně poprvé za svůj život vyrobila spolu s Asli sushi. Nevím, jestli ještě někdy udělám takové stejné, protože ona je mistr asijské kuchyně a popravdě některé ingredience jsem viděla poprvé. :) Taky jsem prvně ochutnala juice z avokáda, který mi zase připravila kamarádka z Keňi. Nic těžkýho - juice (třeba pomeranč), avokádo, trochu medu a citron. Bon apetit! Já jsem oboum na oplátku udělala český řízky s maštěným bramborem, na petrželku kašlu! :D

Když jídlo, tak dobrý! Když dobrý jídlo, tak velké množství - figura nefigura, ať jsme tlustý na tři prsty! :) a taky čím delší večeře a snídaně, tím delší čas na pokec, no ne?




Žádné komentáře:

Okomentovat